Sedmiboj očima gurmánů

Pokud jste alespoň jednou zabloudili do Arény, jistě Vám neunikla pozornost stánku s občerstvením, který je k vidění na tribuně. Líbezná vůně všech dobrot se táhne až k hradu a mnohdy jsou fronty ke stánku delší než U Tří košťat. Naštěstí jsou zásoby jídel téměř bezedné a každým dnem se dováží čerstvé porce. Tudíž se nemusíte ostýchat a můžete si dopřát jakoukoli z nabízených dobrot, ať je den nebo noc.

Ve stánku jsou k mání lahůdky typu sedmiletý máslový ležák, sedmitlapky, sedmepralinky, sedmeřinky, špenát sedmiborce, lízátko sedmi chutí a voda ze sedmera hor. Každá tato lahůdka je výjimečná svou chutí a každý kouzelník dokáže najít tu, která je pro něho ta pravá a kterou si vychutná ze všeho nejvíc. Možná přemýšlíte nad tím, jestli je pití sedmiletého máslového ležáku bezpečné a nehrozí po jeho spořádání nějaké zdravotní komplikace. Pro ty z vás mám dobrou zprávu, tento jedinečný druh máslového ležáku je dochucen tajnou ingrediencí, která tento jedinečný sedmiletý máslový ležák dělá víc lahodnější a jemnější. Žádné nebezpečí nehrozí!

Sedmitlapky, sedmeřinky, sedmepralinky a lízátko sedmi chutí jsou chuťovky, jejichž chuť na jazyku ucítíte ještě dlouho poté, co si na těchto dobrotách pochutnáte. Sedmepralinky jsou vyrobeny z velice lahodné čokolády, která se rozplývá na jazyku ihned po vložení do úst. K dostání jsou v sedmi vynikajících příchutích. Jsou tak dobré, že pokud jednou začnete s jejich ochutnáváním, tak už nemůžete přestat. Sedmitlapky a sedmeřinky jsou rovněž pochutiny vybraných příchutí, které vám osladí život před nebo po zápolení v aréně. Lízátko sedmi chutí je originální pojetí lízátka, které se skládá celkově ze sedmi vrstev, z čehož každá vrstva má originální příchuť! Pokud se chcete dozvědět jakou, neváhejte a lízátko vyzkoušejte!

Hlavní chod představuje špenát sedmiborce. Tento umně připravený špenát se zvýšeným obsahem železa nasytí i ty nejhladovější krky a k tomu dodá potřebou energii, abychom zápolení v aréně zvládli bez zbytečných mdlob. Jelikož je špenát sám o sobě dostatečně sytý, není k němu potřeba jakákoli příloha. Ke špenátu se výborně hodí voda ze sedmera hor, která vás osvěží a připraví na zápolení v aréně.

Jistě jste zvědaví stejně jako já, jak se samotní sedmibojaři staví před otázky týkající se jídla. Jestli jim chutná, jaké je jejich nejoblíbenější, jestli navštěvují stánek pravidelně, případně co nového by ve stánku ocenili. Proto jsem vybrané sedmibojaře postavil před několik zvídavých otázek, které mi všichni dotázaní rádi zodpověděli.

Denní věštec: Jakožto účastník Sedmiboje musíš dbát o vyváženou a pestrou stravu, abys měla dostatek síly a energie čelit nástrahám arény. Pověz, preferuješ stravu v aréně, nebo si balíš svačiny sama, případně z Velké síně? Nebo snad máš po dosavadních zkušenostech v aréně všeho dost a držíš protestní hladovku? Pokud ve stánku v aréně nic nejíš, na další otázky nemusíš odpovídat.

Angela QuickBow: Také děkuji, že jsem dostala možnost odpovědět. To víš, když jsi bubák, máš to v podstatě jednoduché. Jídla nemáš nikdy málo. Když dostaneš na něco chuť, jdeš za nějakým studentem, pořádně ho vylekáš a on ti pak ze strachu dá všechno jídlo, které u sebe má (se Zmijozelem je to těžší, ti drží hladovku). Proto vždy u sebe nějakou tu čokoládu či pomeranč mám. Samozřejmě, že to úplně stejně funguje v aréně. Víš, kolik bytostí tam potkám? Proč si myslíš, že si vždy berou s sebou svou cedulku BAF? V ničem se to neliší. – nasadí andělský pohled –

Zpytlehněv Zďáblíkov: Já v aréně bohužel nic nejím. Né že bych nechtěl, to já bych klidně i chtěl, avšak jako zmijozelský famfrpálista jsem pod neustálým bedlivým dohledem naší famfrpálové kapitánky. Její strategie spočívá v tom mučit své hráče hlady, aby byli na koštěti co nejlehčí, a pokud je hráč hlady příliš zesláblý a neudržel by se na koštěti, tak ho na něj přivázat.
Když Andra zjistila, že je v aréně pro sedmibojaře k dispozici jídlo, chtěla se nejdříve do Sedmiboje ještě dodatečně zapsat, aby nám mohla všechno sníst. Když se jí to nepovedlo, začala nám alespoň důsledně chodit „fandit“ při každém praktickém úkolu.
Balit si svačiny ve Velké síni nebo kdekoliv jinde také nepřipadá v úvahu, jelikož jakmile někde někdo začne šustit svačinovým pytlíkem, už tam Andra je a přerazí mu o hlavu koště… a jelikož já pak dotyčnému to koště ještě naúčtuju, opravdu se to nevyplácí.

Emma Ellie Lewis: O žiadnu pestrú stravu nedbám. – usmeje sa – Mojím základom, čo ma drží vo forme, je káva a čokoláda, a to na litre a tony. – mrkne – Takže si tieto dve veci zháňam sama.

Eivli SSelene: Jídlo si balím s sebou, hlavně nějakou tu čokoládu, popřípadě zmrzlinu. Bohužel jsem minule zůstala přes noc v aréně a nezbylo mi žádné jídlo, tak jsem šla spát a po ránu jsem ze sebe vydala poslední zbytek energie a prošla jsem.

Denní věštec: Jídlo, ať už z arény, nebo odkudkoli jinam, jíš před vstupem do arény, bereš si ho s sebou do arény na případnou siestu, nebo se zajdeš nadlábnout až potom, co se s arénou vypořádáš?

Angela QuickBow: Před vstupem do arény zásadně jím jenom čokoládu. Tuny čokolády! Pak jsem nabuzena energií a většinou pak proběhnu přes nástrahy tak rychle, že mi nestihne vyhládnout. Poslední termín se co? Zapomnělo na jídlo! Zůstala jsem uvězněna v časoprostoru tak dlouho, až jsem všechny zásoby snědla a nemohla najít ani tajný stánek s kafem, co se uvnitř skrývá, hrozné něco! To byla muka! Odteď už vždy beru dvojnásobek, to ti řeknu.

Emma Ellie Lewis: Pred arénou sa posilním poriadnym hrnčekom čerstvej silnej kávy a tabuľkou 80% horkej čokolády. Samozrejme, že si niečo málo beriem aj zo sebou do arény, keďže nikdy neviem, ako dlho tam budem. A pri poslednej praktickej úlohe som rada, že som si zobrala zo sebou niečo pod zub, ináč by som tam umrela od hladu. – usmeje sa – Po aréne si väčšinou dávam len čokoládu. – usmeje sa –

Eivli SSelene: Jídlo jím průběžně.

Denní věštec: Jaké jídlo nebo chuťovky ve stánku v aréně ti chutnají nejvíc? Nebo je snad něco, co ti nechutná, a proto se tomu vyhýbáš, jako čert kříži?

Angela QuickBow: Nejvíc mi v aréně chutná asi špenát sedmiborce, má tu správnou příchuť. Z nápojů je to pak sedmiletý máslový ležák, který za to pokušení opravdu stojí.– hned si pro jeden zaběhne – A co mi nechutná, to je určitě lízátko sedmi chutí. To víte, když něco takového někdo vymyslí, většinou tam dá takové příchutě, které se k sobě absolutně nehodí! Krom toho, bubákům se z lízátek kazí zuby, takže je nejí.

Emma Ellie Lewis: V sedmistánku mi najviac chutia sedmipralinky a vyhýbam sa špenátu. – usmeje sa –

Eivli SSelene: V aréně zbožňuju sedmitlapky. Ještě že je tu aréna jen jednou za čas, jinak bych strašně přibrala.

Denní věštec: Je něco, co ti v nabídne ve stánku v aréně chybí a chtěla bys to co nejdříve doplnit? Nebo si myslíš, že je tam toho tak akorát dost?

Angela QuickBow: Nabídka ve stánku je opravdu povedená, osobně bych tam ráda uvítala ještě jahody v mlze pěstované, to by mohla být ňamka.

Emma Ellie Lewis: Rozhodne mi tam chýba Rybízový rum, alebo Ohnivá whisky… na nervy.

Eivli SSelene: Třeba sedmiburger? Ten by se mi hodil. Nebo něco podobného. Sedmihot dog.

Denní věštec: Navštěvuješ stánek s jídlem v aréně pravidelně každý den, nebo do něho zavítáš jen před zápolením v aréně, případně když na něco dobrého dostaneš chuť?

Angela QuickBow: Do stánku chodím vždy, když zrovna nemohu najít nikoho, kdo by měl něco pod zub pro bubáčka. Tam nemusím nikoho strašit, vezmu si to, co chci, a zase se vrátím na hrad. Víc jak do arény se však chodím posílit k naší milé Rosmertě, ta je už tak stará, že už ji ani bubák nevyleká. – usměje se –

Emma Ellie Lewis: Sedmistánek moc nenavštevujem, neni na to moc času. – usmeje sa –

Eivli SSelene: Do arény na jídlo docházím průběžně kdykoliv, samozřejmě, když tam někdo zápolí, tak toho sním víc.

Sami můžete vidět, že sedmiborci hladem určitě netrpí. Kromě pořádného jídla na posilněnou u nich často převládá čokoláda na nervy, neboť nástrahy v aréně bývají mnohdy vyčerpávající nejen fyzicky, ale také psychicky. Z odpovědí ale naštěstí můžeme usoudit, že se každý soutěžící s veškerými nástrahami vypořádá po svém a já doufám, že jim to vydrží až do samotného konce!

Pro názor z druhé strany jsem se domluvil na rozhovor s nejpovolanější osobou, která je guru kuchyně nejen ve stánku v aréně. Na hradě byste nenašli lepší kuchařku, když pomineme skřítky v naší kuchyni, než kterou je madam Rosmerta. Kromě Tří košťat má na starost právě i stánek v aréně. Jedno příjemně prosluněné odpoledne jsem k ní zavítal a vyzpovídal ji.

Denní věštec: Dobrý den, madam Rosmerto, děkuji, že jste si na mě udělala čas. Abych Vás moc dlouho nezdržoval, tak přejdeme rovnou k věci. Prozraďte, jak stíháte obsluhu Tří košťat současně se stánkem v aréně? Máte nějaké pomocníky, své klony nebo to už máte v nohách a nedělá Vám problém během minuty přeběhnout tam, kde je Vás zrovna třeba?

Madam Rosmerta: Taky moc děkuji, že sis chtěl popovídat zrovna se mnou, Cukroušku! – zachichotá se – No víš, má se to tak, že jsem dostala speciální výjimku ze samotnýho Ministerstva! Můžu se mezi arénou a hostincem přemisťovat, takže to není o nic náročnější, než když běhám v hostinci ke stolům nahoru a dolů…

Denní věštec: Tak to ledasco vysvětluje! – vše si zapíše – A jak se to má s lahůdkami, které nabízíte ve stánku v aréně? Je to jídlo přenesené ze Tří košťat, nebo se jedná o nějakou speciální dodávku jídla, které se nechávají vařit pověřeným šéfkuchařem? Nebo v tom mají prsty skřítci? – nastraží uši a brk –

Madam Rosmerta: No u nabídky v aréně je to různé. Třeba takový ležák mám samozřejmě vlastní, to by bylo úplné plýtvání platit dodavateli něco navíc! Ale sladkosti u nás moc nevedeme, takže tam bylo mnohem jednodušší se domluvit na zneužit… ehm, chci říct výpomoci od hradních skřítků.
No a špenát nám vozí od Děravého kotle, protože na to mají zvláštní recept, který z Toma prostě nemůžu dostat!

Denní věštec: Doufám, že Tom časem poleví a recept z něho dostanete! Teď bych se zeptal na oblíbenost jednotlivých lahůdek, které ve stánku nabízíte. Které jdou doslova na dračku a jsou nejoblíbenější a po kterých snad ani pes neštěkne? Je vůbec něco takového, nebo jde na dračku všechno? – nenápadně sezobne jednu sedmepralinku –

Madam Rosmerta: Drahoušku, vážně si myslíš, že bych nabízela něco, co by nešlo na odbyt? – zpytavě se na mladíka zadívá –

Denní věštec: – začervená se – Myslím, že nad odpovědí nemusím moc dlouho přemýšlet. Není se čemu divit, že jsou u stánku takové fronty! Zeptám se tedy jinak, plánujete do budoucna rozšířit nabídku ve stánku, nebo vše necháte při starém?

Madam Rosmerta: Pokud se tady znovu za pár let sejdeme a pan ředitel si to bude přát, tak moc ráda nabídku rozšířím. Koneckonců, čím víc se prodá, tím větší mám já radost. – spokojeně si poplácává váček s galeony – Poslední slovo ale, Merlinužel, nemám v tomhlencom já.

Denní věštec: – přikývne a vše si zapíše – Abych Vás už déle nezdržoval, tak přejdeme k poslední otázce. Liší se nějak sedmibojařská nabídka jídel ve stánku od té fanouškovské? Musejí dbát soutěžící na zvýšené množství živin a vitamínů, nebo jsou na tom stejně jak jejich fanoušci, kteří k fandění potřebují rovněž spoustu energie?

Madam Rosmerta: Ale co vás nemá, Drahoušku, sedmibojaři žádné zvláštní občerstvení nedostanou! Naopak, chodí sem méně než ostatní fanoušci! No hrůza! Ale alespoň mi tady teď pěkně dlouho drželi ostatní, když jim ty úkoly tak dlouho trvaly. To se toho snědlo a vypilo! To byla útratička! – rozzáří se a ukazuje účet, který má pro pana ředitele –
A než půjdete, tak si taky ještě něco dejte, drahý! Ať se nevracíte hladový!

Denní věštec: – dopíše poslední slova – To naprosto chápu, to jste musela mít tržby jako nikdy předtím! Tentokrát to bylo opravdu namáhavé pro všechny! A doufám, že si za ten výdělek koupíte alespoň jeden zbrusu nový stůl do svého hostince! Moc děkuji za rozhovor a přeji Vám, aby Vám šly kšefty minimálně tak dobře jako doteď! – usměje se –

Madam Rosmerta: Na brzkou shledanou, Cukroušku!

Jak vidíte, madam Rosmerta má naprostý přehled a vše má v malíku. Není se proto čemu divit, že obsluha i samotná kvalita jídel nabízených ve stánku v aréně je na vynikající úrovni. Nezbývá mi nic jiného, než sedmibojařům popřát mnoho sil a energie při zápolení v aréně a madam Rosmertě, aby jí šly kšefty od ruky a měla vše pod palcem tak jako doteď. A na samotný závěr, ať už se stravujete a dopřáváte si dobrot kdekoli – dobrou chuť!

Pro Denní věštec
Tadäus Trottertickler