René Korbel prohlašuje: „Já to nepsal!“

Nezávislý investigativní žurnalista krátce o povolání novinářském a o podivných praktikách ve Lví tlapou.

Novinařina je povolání krásné a rozmanité, můžou se mu věnovat se stejným zápalem devadesátníci i dvanáctileté děti; psát je možné na mahagonovém stole a hedvábném papíře orlím brkem a stejně tak můžete kdesi ve škarpě čmárat tužkou na krabičku od lentilek (mudlovská pochutina, pozn. red.). Jde jen o to mít dobrý nápad, trošku citu pro hru se slovy a šéfredaktora, který je ochotný vás vydat. (Záměrně zde používám výrazu „vydat vás“ a nikoli „článek“, ale o tom více níže.)
V tom zvláštním a podivném světě na novinových stránkách není toho tolik, co byste mohli vlastnit. Když vše důkladně zvážíme a přebereme, vaším největším a nejcennějším majetkem je nakonec vaše jméno. Těch několik písmen na konci každého článku představuje vaše vlastnictví, vaši pověst a zároveň vzkaz čtenářům. Říkáte tím totiž: „Pojď, človíčku, tohle jsem já a vydávám se Ti napospas, tak čti a posuď mne.“
Jméno autora může být pro čtenáře stejným lákadlem jako titulek a téma článku, občas dokonce i větším, pokud má pisatel pověst opravdu skvělou.
O to větším riskem je potom vydávat dál, musíte se totiž pořád snažit udržet si svou úroveň, potažmo přízeň čtenářů. Tohle riziko podstupuje každý novinář, ať už vystupuje pod jménem svým, nebo pod pseudonymem, neboť jeho pracně budovaná pověst může být rázem tatam.

Pro všechny tyto důvody a pro mnohé další neuvedené mě mrzí a do jisté míry i dopaluje podvod, kterého se na mně dopustili v nebelvírském kolejním časopise Lví tlapou. Uvolil jsem se před několika měsíci přispět několika řádky do tohoto plátku. Bylo to v době volby nového šéfredaktora a mně přišlo na místě upozornit na podivné skutečnosti, které se vázaly k jednomu z kandidátů.
Od té doby jsem s nikým ze Lví tlapou nejednal, proto mě velice překvapilo, když jsem zde před několika dny náhodou natrefil na tento článek.
Je podepsán mým jménem. Zajímavé, protože já sám jsem ho poprvé četl až poměrně dlouho po jeho vydání.
Zprvu jsem myslel, že jde o nějaký překlep, že v redakci trošku řádily škrkny – to se přeci stává. Když jsem se však začetl do inkriminovaného článku a následně si přečetl i editoriál prázdninového čísla, v němž článek vyšel, došlo mi, že tady zcela jistě nejde o žádné nedorozumění. Toto byla cílená loupež!
Nevím, co tím nová šéfredaktorka Marina Liquett Charrette sledovala. Možná chtěla ozvláštnit číslo, možná jí přišlo vtipné vydat článek pod cizím jménem. Tento čin však dle mého názoru porušuje veškerá pravidla novinářské etiky a krom dopisu adresovaného přímo slečně Charrette chci zde před vámi prohlásit:

JÁ TO NEPSAL!

Pro Denní věštec
nezávislý novinář René Korbel