Čas od času na člověka padne sentimentální nálada a zaloví ve své myslánce po pár milých bonzo-vzpomínkách. A tak se stalo, že jsem hůlkou namátkou z myslánky vytáhla stříbrný obláček, který byl odrazem pozdního večera okolo Nimradirusových narozenin.
Onehdy jsem podřimovala ve Velké síni u zmijozelského stolu nad rozepsaným dopisem Hrdli – babičce… A sotva odbila půlnoc, bylo jisté, že ten dopis již nedopíši. Půlnočníček vešel do Velké síně nezvykle jistým krokem střízlivých a důležitě vystavoval na odiv svou služební ceduli. Naparoval se div, že nepraskl.
Záhy bylo jisté proč: v jeho stínu se šoural Večerníček žmoulající stydlivě svou čepici z papíru v rukou. Popřál nám „Dobrý večer“ a klonil se. A ihned poté podlehl dopravním stereotypům jaké známe z televizních obrazovek. Najednou křižoval Velkou síň ve svém autíčku a rozhazoval papírky, a tak dále… Vždyť to znáte. Ve Velké síni se začala promítat pohádka Krteček a autíčko.
Opodál se zjevil Ježíšek a po očku sledoval Půlnočníčka opřeného o ceduli, jak zírá na Krtečka. Ježíšek, trpící záchvaty workholismu, se neubránil optání se všech přítomných, kdo že to ještě nedostal dárky. Chamtivci se ihned tiše hlásili o příděl darů tak, aby nerušili promítání… K jejich zklamání rozdal Ježíšek pár nepotřebných krámů, pardon – dárků. Například Madam Anseiola dostala zelené holínky, které elegantním mávnutím hůlkou přebarvila na fialovo…
Když projekce skončila, Večerníček nám popřál „Dobrou noc,“ uklonil se a odešel. Stejnými dveřmi jako Půlnočníček.
Ježíšek si chvíli postěžoval na nízký inteligenční kvocient svých sobů a reptal, že ještě musí doručit dárek Nimradirusovi a netuší, jestli se mu ta hloupá zvířata zase nezaběhnou jako minule.
Nakonec i on Velkou síň opustil. (Nijak překvapivě – následoval své dva kumpány stejným východem.)
Nepřikládala jsem této vzpomínce nijak velkou důležitost, ale není tomu ani dva dny, co jsem se doslechla, že skřítek Trapáček prý tou dobou místo lipového thé uvařil paní Trapnerové na dobrou noc doušek živé smrti. A pak na nějaký čas kamsi zmizel.
Že je to podezřelé, viďte?
Nechci malovat smrtonoše na zeď, ale skutečně se děje něco, o čem ještě nevíme – ale brzy se to nejspíše dozvíme. Další vzpomínka – z následujícího rána – ukazuje dívčí umývárnu olepené a počmárané populistickými hesly. Například:
SPOŽÚS NEZEMŘEL, SPOŽÚS JE TADY DOTEĎ!
VESELÉ VÁNOCE!
MALÝ KROK PRO SKŘÍTKA, VELKÝ PRO LIDSTVO.
TRAPÁČEK NA HRAD!
Chcem rovnoprávnost s čahouny !!!
A dokonce na jednom zrcadle bylo z novin poskládáno anonymní oznámení ve znění:
Dobrou noc, děti. Dobrou noc, strýčku Fido. (Skoro všechna písmena stála opačně a nebo vzhůru nohama. Každopádně mám za to, že to byly zbytky Večerníčkovy čepice…)
Zdá se, že to v noci skřítkové pořádně rozjeli a namísto založení odborů a boje za rovnoprávnost s čahouny, skončili na záchytce u Svatého Munga.
Možná se tedy dočkáme velikých změn v kouzelnické společnosti – pokud ovšem dříve revolucionářům neztvrdnou játra…