Vzduchem se nese,
větrem tu plyne,
někde se usadí
a s čistotou zhyne.
Smítko prachu,
plné žalu.
Smítko prachu,
plné strachu.
Kdo ví,
co se v něm ukrývá?
Kdo ví,
kolik je v něm tajemna?
Každé smítko svůj osud má,
každé smítko své srdce má.
Smítko není jen zrnko nečistoty,
je to odlesk naší podstaty.
Lidskost, naše povaha
a ještě mnohé se v něm ukrývá.
Jsem člověk, smítko prachu,
pro naši Zemi, část strachu.
