Povídání o ničem I., aneb co to vůbec takové nic je

Ano, nic, to je přesně to pravé téma tohoto článku. Napadlo mě při procházení trestů mé maličkosti a zjistila jsem, že jsem to téma tenkrát neobyčejně odbyla, což ode mě bylo velice necitelné, a proto jsem se rozhodla, že toto napravím.

Nic je totiž nejen pěkná, ale také důležitá věc, která si zaslouží cílevědomé zkoumání a hlavně neopomenutí. Nicméně opomíjíme ji pořád, což chudince činí převelice nepěkné zdravotní potíže – a to hlavně ty psychické. Ani byste nevěřili, jak velkou depresi takové nic má.

Protože s ním hluboce soucítím a tu osobu, co našeptává ty někdy relativně inspirativní myšlenky, mám také často ve svém pokoji nastěhovanou, nemohla jsem se po tomto objevu na sebe ani podívat a řekla jsem si, že pokud i sebemenší článeček zažene mému milovanému nic depresi (ono má totiž deprese právě z toho, že ho nikdo nemá rád a nikdo si ho nevšímá – alespoň ne v tom dobrém slova smyslu), musím mu pomoci. Nic v dobré náladě a pár penízků na kontě přece neuškodí.

Tak, úvodem se sluší říci, co to tedy nic je. Předpokládám, že většinu z vás napadne černo, duto – a prostě obyčejné nic. To však našemu nic křivdíte. Ono totiž vůbec není černé, nýbrž má barvu měňavou a naprosto křiklavou, takže si ihned všimnete, když máte právě ono nic v okolí.

Určitě se vám již někdy stalo, že jste otevřeli skříň – a tam nic. Většinu lidí nic však vyleká a snaží se ho ihned zahnat – což přivede nic jen k nějakým sebevražedným myšlenkám, což zcela určitě nikdo z nás nechce. Vždyť, co by byl svět bez nic?

Pokud bych měla nic změřit, abych zjistila, jak je vlastně velké nebo tak, nejspíše bych se setkala s velkým odporem a nic by před metrem utíkalo, protože nesnáší, když je něco v jeho prostoru a prostě zmizí. V podstatě však platí, že nic je přímo úměrné velikosti nádoby a nepřímo úměrné výšce příjmu člověka vlastnící tu nádobu.

Teď trochu toho nic na ukázku:

Povšimněte si hlavně jeho zvláštních rysů v obličeji a zakončení jeho končetin. Nezapomeňte si zapamatovat, jak přesně vypadá, ať víte, kdy vidíte skutečné nic a kdy nějaké ošklivé věci, jako je prázdno a tak podobně.

Hlavní je však nic se nic nelekat, vždy se na nic pěkně usmát a neodhánět to od sebe pryč. A rozhodně na něj nezapomínat a nelézt mu do osobního prostoru.

Pokud se mi povede sesmolit další skvostný článek, dozvíte se víc o vzhledu nic a jak ho mění v závislosti na prostředí.