Ať už chceme, ale spíše nechceme, i nás se týká mudlovská politika. Sice jen okrajově, ale je to tak. Pro nás kouzelníky je známo, že náš ministr je v kontaktu s mudlovským mistrem, kterému se jinak říká také premiér. Mezi povinnosti ministra kouzel patří povinnost tento kontakt udržovat. Ministr si je toho dobře vědom, přesto ale tuto schůzi do nekonečna oddaloval. Až minulý týden, 1 září, v den oslav svatého drápu, se k tomuto kroku odhodlal. A výsledek? Čtěte dále!
Náš ministr kouzel, Philip Teodor Kostrál, je ve své funkci již pět let. Za tu dobu se vystřídalo spoustu mudlovských ministrů ( dále již jen premiér).
Podle zdrojů Denního věštce to jsou přesně tři, které musel ministr Kostrál zasvětit do existence našeho světa. Někteří lidé tvrdí, že je to vůbec nejhorší pracovní úkon, který musí ministr provést.
V posledních letech to prý byl obvzlášť problém.
Denní věštec nebude své čtenáře zatahovat do složitých a nudných mudlovských situací, a proto pouze uvede ministrovy výpovědi.
Jako prvního prý Kostrál navštívil nějakého Krose, kterého prý moc v lásce neměl, a proto si prý ani nepamatuje jeho jméno.
Když k němu prý totiž poprvé přicestoval letaxovou síti, tak si ho výše zmíněný ministr spletl s čertem, a od té doby pokaždé, když ministr přišel, začal premiér hrozně křičet: ,,Já ještě nechci!“ a dokonce mu házel obrovské hromady mudlovských papírových peněz.
Ministr vždy jen znechuceně odešel, a peníze se nejspíš spálily v krbu. To na druhého, si prý ministr pamatuje více než dobře. Jmenoval se Jiří Paroubek, a byl prý snad nejhorší. Jiří si ho poprvé vyslechl, ale pak se prý hrozně rozčíli, a zařval na našeho ministra, ať vypadne, a ať už se nikdy nevrací.
V tom okamžiku mu náš ministr pohrozil hůlkou, a pak odešel. Při jeho druhé návštěvě prý tehdejší premiér vytáhl ze zásuvky mudlovskou smrtelnou zbraň, která se nazývá pistole.
Ministr ho celý rozezlen odzbrojil, a přičaroval mu na tvář obrovskou bradavici, která ho vždy, kdyby chtěl něco z těchto návštěv vyzradit, začne pekelně pálit.
Asi před rokem si ale mudlové zvolili jiného premiéra, a pan ministr se mu teď musel jít představit. Při příchodu zpět na ministerstvo jsme pana ministra zastihli před odborem motáckého registru.
Na otázku, jak probíhala schůze, odpověděl pan ministr: ,, Schůze probíhala velice klidně, pan premiér byl velice klidný.“ Dál se odmítl ke schůzi vyjádřit.
Podle spolehlivých zdrojů je však pravda taková, že premiér je neevidovaný moták, a o celé naší společnosti tedy odjakživa ví. Z které rodiny pochází a proč není evidován v registru motáků, na to teď hledá ministerstvo odpověď.