Milí čtenáři,přináším Vám rozhovor s jednou z nových posil našeho profesorského týmu, bývalou zmijozelskou studentkou – Renée Carlisle.
Renée Carlisle studovala ve Zmijozelu od roku 2009. V roce 2014 úspěšně složila OVCE z Čarostavitelství na téma Textové informace na pavučinách. Dále pak studovala, až letos uspěla v konkurzu na místo profesorky. Sešly jsme se jednoho větrného odpoledne U Tří košťat, daly si pití a hned se vrhly na rozhovor.
Denní věštec: Předem našeho rozhovoru mi dovol ti pogratulovat jménem svým i jménem Denního věštce k nové pozici. Tvůj přestup ze studentských řad do řad profesorů byl poněkud dramatický. Nezanechalo to v tobě trauma?
Renée Carlisle: Děkuji za gratulaci. Trauma? – vzpomíná na své zfialovění – Trauma asi ne, ale dlouho jsem ten šok… ehm… vlastně šoky! vydýchávala. Až tak, že jsem nějakou dobu měla bolavý nos. Co chvíli dozajista bylo slyšet vyjeknutí nebo zaúpění po celém hradě.
Denní věštec: To chápu, přece jen je ze začátku docela těžké si zvyknout na novou úlohu. A to člověk ani nemusí projít tím, čím sis prošla ty. A ty zavřené dveře do kolejní místnosti jsou velmi nepříjemné. Už sis zvykla, že tam nemůžeš?
Renée Carlisle: Zvykla? Abych byla upřímná, tak ne. Jediné, co mi brání nedělat si další boule na hlavě či nosu, je upozorňující kouzlo, které mě vždy odkáže do sborovny. Mudlové tomu říkají popisky, či lístečky s poznámkami. Jestli víš, co myslím? – snaží se vysvětlit, jak to myslí –
Denní věštec: Myslím, že vím. Taková ta lepítka? – zasměje se – Nu, a jak se ti vlastně líbí ve sborovně? Je hodně jiná, než jsi očekávala?
Renée Carlisle: Ano, to bude ono, prostě když jdu po chodbách hradu, u sborovny je takový lísteček a já vím, že tam mám jít. – usměje se – Zrovna včera jsem zkusila ten lísteček schovat, zda si to ještě budu plést, no uvidíme, zda se bude ozývat můj křik. – zasměje se – Sborovna je hodně jiná, než co jsem očekávala, tolik prostoru, tolik možností, kam složit hlavu, ehm, kam si sednout. – uchechtne se – Příjemně mě to překvapilo.
Denní věštec: To je dobře. Člověk by se měl v práci cítit pohodlně. Když jsme u té práce, jak se ti zatím líbí v roli vyučující?
Renée Carlisle: Je to skvělý! – vypadá nadšeně, skoro jako malé dítě na nějakou sladkost – Docela jsem se toho bála, nejhorší pochyby, co já na této pozici vlastně dělám, byly, když mě oficiálně povýšili do fialových řad a poté ještě při zahájení zápisu do výuky a naposledy to bylo při mé první soutěži. – usměje se – Pamatuji si, jak jsem si říkala, jak jsem mohla být tak blbá a něco takového udělat. Tím myslím přihlásit se na konkurz a vypsat soutěž. – uchechtne se –
Denní věštec: A určitě už si to neříkáš. Vyučuješ Kouzelnické univerzum, můžeš nám prozradit, o čem předmět je?
Renée Carlisle: Ne, už ne. – mrkne – Můj předmět Kouzelnické univerzum v prvním ročníku je hodně zaměřen na prostory zdejšího hradu. Se studenty vždy vyrazíme dle osnovy na probírané místo, a pak si tam říkáme různé zajímavosti či dle mého důležité poznatky, které by měl každý student znát. Například ve druhém termínu zavítáme do všech kolejních místností.
Denní věštec: To vypadá dost zábavně. Obdivuji tvou odvahu brát studenty na výlety po hradě. Plánuješ třeba další ročník s výlety mimo hrad?
Renée Carlisle: Něco takového v plánu je, uvidím ovšem, jak se předmět bude líbit, podle ohlasů sepíšu další ročníky. Mám hrubou osnovu na další tři ročníky. – usměje se –
Denní věštec: Takže takový dlouhodobý projekt, že? A něco dalšího plánuješ? A co další aspekty – semináře, soutěže? Hodláš to rozjet ve velkém?
Renée Carlisle: Ano, dá se to tak říci. Při sepisování výkladů jsem se hodně bavila, takže doufám, že studenti budou stejně nadšení, a když budou i další ročníky, bude to mít velký úspěch.
Něco dalšího? Ano, plánuji ještě další dva… chmm… – zamyslí se – tři předměty, které bych chtěla sepsat nejlépe do příštího roku. – ušklíbne se – Jestli se mi to podaří, kdo ví.
Co se týče seminářů, ty také plánuji, jen musím najít nějaké téma, které tu ještě nebylo. Což bude dosti těžké. Soutěže jsem vypsala za tu krátkou dobu už dvě, takže určitě jich bude víc. – mrkne –
Denní věštec: To budou mít naši po vědomostech lační studenti jistě radost. – mrkne – Nebudu už z tebe dál tahat podrobnosti, aby měli také nějaké překvapení. – uchechtne se – Myslím, že jsem tě vyzpovídala poměrně důkladně. Je něco, oč by ses chtěla podělit s našimi čtenáři?
Renée Carlisle: Chmm… – přemýšlí – Hlavně nevěřte Klotyldě! – zasměje se – Jinak mě nic dalšího nenapadá. Jen… budu ráda za jakoukoliv rozumnou zpětnou vazbu k mému předmětu.
Denní věštec: – uchechtne se – Neboj, nebudeme. Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí ve fialovém hábitu!
Renée Carlisle: Děkuji, tobě také!
Pro Denní věštec
Bilkis Blight