Jamie Grey: „Svou budoucnost vidím na postu profesora.“

Denní věštec: Krásný večer, Jamie. – nadechne se – Protože jsi u nás na hradě teprve krátce, zajímalo by mě, jak ses na něj vlastně dostal? Byla to sázka do loterie, chtěl jsi najít aktivitu na dlouhé zimní večery nebo nový svět, ve kterém ses toužil ztratit?

Jamie Grey: – zamyslí se – Projekt, jakým Hogwarts je, znám už několik let, čtyři roky to budou zcela určitě. Ale tenkrát jsem nějak hledal virtuální školy na bázi světa Harryho Pottera a našel jsem Hog. A díky tomu jsem potkal nesčetné množství různých lidí. Překvapila mne pak ta různorodost. Tím chci říct, že každý, kdo sem chodil a chodí, studuje například medicínu na Univerzitě Karlově, architekturu, psychologii, návrhařinu… Takto bych mohl pokračovat dále. Je to skvělé zjištění, že navzájem můžeme všichni spolupracovat, být jedním týmem.
Jinak to celkově beru jako jistou relaxaci, když si potřebuji odpočinout od práce.

Denní věštec: Moudrý klobouk tě pár dní poté, co ses poprvé objevil na chodbách hradu, zařadil do Havraspáru. Jak jsi s jeho volbou spokojený? Byla modrá kolej tou, do které jsi toužil jít?

Jamie Grey: Zcela určitě a jsem rád, že v Havraspáru jsem. Velice si rozumím s lidmi z mé koleje, líbí se mi, že máme všichni společnou vlastnost. Tou je neustálé vtipkování, nikdo není suchar. Pak zájmy, jakými je ruská nebo anglická literatura, které já mimochodem zbožňuji.

Denní věštec: Každý z nás je jedinečný, proto by mě zajímalo, čím si myslíš, že se nejvíc odlišuješ od ostatních, jaké jsou tvé největší přednosti a v čem naopak leží tvé slabiny? – zazubí se –

Jamie Grey: Velice zajímavá, nevšední otázka. – zasměje se – Čím se odlišuji od ostatních? Možná až příliš velkou otevřeností, co se týče mého projevu názoru. Vždy řeknu, co si myslím. Nezajímají mne okolnosti, situace. Dnes je hodně důležité umět vyjádřit svůj názor. Říct opravdu to, co mne štve, jak vidím určitý pohled. A že to je bohužel nedostatek v naší zemi. Spousta z nás jde s proudem, nejde proti.
Mé přednosti? Schopnost, kterou vyžaduji i od ostatních, i když to je někdy nemožné, seberealizace, cílevědomost… Slabou stránkou je pak naivita a až příliš velké ideje, možná. – usměje se –

Denní věštec: To je zajímavá odpověď, děkuji! – věnuje mu vřelý úsměv – V Corvinovi Declaratio kdysi v rozhovorech padala otázka na Relikvie smrti. Protože v té době jsi na hradě ještě nebyl a tvá odpověď mě zajímá, ráda bych se zeptala teď. Kdyby sis mohl vybrat a vlastnit jednu ze tří Relikvií, která by to byla a proč?

Jamie Grey: Asi teď každého překvapím, ale žádná. Bezová hůlka představuje dle mého touhy, které má každý z nás. Především pak chtít moc, vládnout. To není nic pro mne. Kámen vzkříšení nám přivede zemřelou osobu, ale v jakém stavu? Když někdo zemře, ať je to nehoda, nemoc, stáří, má to tak být. Poslední Relikvií je plášť, ale proč chtít být neviditelným? Možná to umožňuje spoustu výhod, ale to nepotřebuji. Rád jsem viděn, před nikým se neskrývám. – usměje se –

Denní věštec: – přikývne a něco si zapíše – A konečně – k bodům! – uculí se – Tento rok jsi zatím nejvýše postavený nováček v bodování, momentálně se nacházející na pátém místě. Proč?

Jamie Grey: Asi proto, že jsem perfektní? – zasměje se – Ne, když měl započít zápis, počítal jsem s tím, že se přihlásím na deset předmětů. Z desítky se stala třináctka, z té patnáctka a nakonec dvacítka. – zasměje se – To je, co? Tak jednoduché to je. Nebudu zde uvádět hecování ze strany holek z mé koleje – hlavně Hazel, které děkuju! – usměje se – Jednoduše mne baví studovat. Rád se obohatím o nové znalosti a vědomosti. Hogwarts nabízí tolik skvělých možností. Hodně se mi líbí, že tu jsou i předměty zaměřené na výuku jazyků. Každopádně dále rád dělám i soutěže, občas něco nakreslím, napíšu – miluju psaní. V minulosti jsem i psal pro pár módních, lifestylových magazínů. Takže asi kvůli tomu jsem nejvýše postavený nováček v bodování… Dělám zde několik věcí, které mi k tomu postavení pomáhají.

Denní věštec: Vzhledem k tvému velkému počtu předmětů, který je teď krásně zaokrouhlený na čísle dvacet, určitě nastala nějaká chvíle, kdy jsi nestíhal. Nebo snad ne? Prozraď nám, už jsi použil nějakou omluvu? A za jakých okolností to bylo?

Jamie Grey: Raději bych byl, kdyby to byla krásná zaokrouhlená třicítka. – směje se – Ne, ne, to bych se zbláznil. Nechápu lidi, kteří takové číslo zvládají, obdivuji je.
Vždy a pokaždé stíhám, veškeré řádné i mimořádné úkoly dělám s předstihem. Vyhýbám se situaci, kdy bych měl dělat vše na poslední chvíli. Nesnáším pak ten chaos. Takže ani žádnou omluvu jsem nikdy nepoužil. – prohrábne si vlasy – Díky tomu mám pak čas na soutěže a získávám body navíc.

Denní věštec: Snažíš se plnit všechna zadání na maximum, nebo si vybíráš jen ty, které tě nějakým způsobem zaujmou a zbytek flákáš? – přemýšlí – A vzhledem k tomu, že to s tím souvisí… jaké předměty tě baví nejvíce a které naopak nejméně?

Jamie Grey: Ano, nechci říct, že některé předměty flákám, i když madam Lecter by měla radost. – zasměje se – Spíše jim nedávám ze sebe tolik, co nabídnu jiným. Protože jsou tu předměty, které jsou na pouhé odreagování, fantazii, a pak ty, které vás opravdu nutí přemýšlet a mají určitou cenu a podstatu. Moc si vážím předmětů, které zde vyučuje madam Rawenclav, její psychologie je úžasná, doporučuji všem, kteří se zajímají o tuto sféru. Také jsem rád za předmět Šéfredaktorské minimum, madam Niane je skvělá. Má totiž unikátní přednes, který se jen tak nevidí. A i když je někdy charisma potřeba zažít osobně, tady to neplatí. Dýchá to i přes můj MacBook. Velice si vážím tohoto předmětu. Nakonec bych ještě rád zmínil hodiny profesora Hasangekiho. Italština i ruština se hodí do mudlovského života, je to ten typ předmětu, který rozhodně obohacuje. Předměty, které mne nebaví, zde nebudu uvádět, bylo by to nekorektní vůči profesorům.

Denní věštec: Zatím působíš velmi slušně, spořádaně a solidně. Práskneš nám na sebe něco? Už jsi dostal za nějaký úkol trolla, nesplnil jsi pořádně zadání nebo ses dostal s nějakým profesorem do křížku?

Jamie Grey: Trolla jsem nedostal, ale déčko ano. Musel jsem se s tím hodně vypořádávat. Ne, že bych byl ten, kdo musí mít za každou cenu úspěch, to ne. Paradox je, že to bylo z předmětu madam Lecter – Flákání pro pokročilé. – směje se – Každého profesora zde si velice vážím. Mám úctu. Nic jiného na sebe prásknout nemohu, není co. – zasměje se –

Denní věštec: – přikývne si pro sebe – Jaký je tvůj názor na snaživce a bodohrocení? Láká tě, pozoruješ ho, směřuješ k němu, nebo se od něj držíš dál? Jsi spíše z těch, kteří mu vyjadřují obdiv, nebo si klepou na čelo?

Jamie Grey: Pokud to dělají z toho důvodu, že je baví určité předměty studovat, pak jim fandím a podporuju je. Já osobně k bodohrocení nesměřuji, spíše k takovému zlatému středu. Ale můj názor je takový, že bodohrotič je ten, který si chce něco dokázat. Realita je jiná, a tak je potřeba uspět aspoň zde. Nic víc k tomu nedodám. – pokrčí rameny –

Denní věštec: Nenapadlo tě někdy, zda sis toho na první ročník nenabral příliš mnoho? Spousta lidí tvrdí, že prváčci by se první měli rozkoukat, aby se v polovině roku nevyděsili nad hromadou povinností a nedali hradu sbohem. Jak to vnímáš ty a jak vidíš svou budoucnost?

Jamie Grey: Jak už jsem řekl předtím, Hogwarts znám dlouho, označení nováčka je tedy trochu sporné, ne? – mrkne – Jsem se vším obeznámen, vím, jaké jsou povinnosti, co to obnáší… Takže myslím, že ta moje dvacítka je v pořádku. Vidím v tom velkou výhodu. Ve druhém ročníku chci mít méně předmětů, budu si tedy moct vybírat, u jakých předmětů chci mé studium posouvat dále. Svou budoucnost vidím na postu profesora. Rád bych vyučoval literaturu nebo Starověké civilizace, kultury, které mne velice zajímají.

Denní věštec: Teď se přesuneme zase trochu jinam. – zakření se – Ráda bych se tě zeptala, který kout na hradě máš nejraději a co pro tebe osobně pobyt v našich Bradavicích znamená, co ti dává?

Jamie Grey: Mým oblíbeným místem na hradě je havraspárská kolejní místnost, rád trávím svůj čas s přáteli. Převážně se i v tomto místě hodně vyskytuji z důvodu práce na mých úkolech. Co mi dává pobyt v Bradavicích? Krásná otázka. – usměje se – Nové znalosti, poznání, skvělé lidi, které jsem zde potkal.

Denní věštec: A konkrétně lidé na hradě? – zamrká – Poznal jsi zde jako Jamie nové přátele, jací jsou? Nebo jsi narazil na někoho, koho bys raději nepoznal?

Jamie Grey: Každý z nich je jedinečnou osobností, a co se týče lidí z koleje, jsou perfektní. A jeden tým. Pokud potřebujete pomoc nebo radu, ostatní se ochotně zapojí a snaží se vám vyhovět, jak jen mohou. Na hradě nemám žádného nepřítele, není tu nikdo takový, díkybohu. – usměje se –

Denní věštec: Už tě někdy napadlo, zda se třeba nezmrazíš nebo nesmažeš? Neměl jsi nutkání všechno tady opustit a zmizet zpátky mezi mudly, do víru jejich povinností a zábavy?

Jamie Grey: Na to odpovím lehce. Nikdy mne nic takového nenapadlo a nic takového neplánuji. – usměje se –

Denní věštec: Z mé strany je to dnes všechno, moc ti děkuji za tvůj čas i odpovědi a doufám, že někdo takhle nadějný na hradě bude strašit ještě hodně, hodně dlouho. – uculí se – Pokud bys chtěl něco vzkázat hradu, teď je ta správná chvíle.

Jamie Grey: Já děkuji za tento rozhovor, bylo mi velkým potěšením. Tu chvilku vynechám. – zasměje se – Hezký den.

Pro Denní věštec
Narcisse Cinerea