26 hodin, 35 minut a 30 sekund trval v pořadí druhý zápas letošního bradavického souboje o famfrpálový pohár. O tento pohár usiluje každá kolej, protože vítězné koleji přinese 1 000 bodů. Po utkání Zmijozelu s Mrzimorem, odkud vzešel jako vítěz jednoznačně Zmijozel, byl tentokrát uspořádaný zápas mezi dvěma zbylými kolejemi, Havraspárem a Nebelvírem. A jak to dopadlo? Čtěte dále!
Nutno dodat, že utkání Havraspár – Nebelvír trvalo skoro dvakrát tolik než předchozí utkání mezi Zmijozelem a Mrzimorem. Znavení hráči se mezi sebou nesčetněkrát vystřídali, než byla konečně po dvanácté hodině chycena zlatonka známou chytačkou Nebelvíru Kate Resea. Utkání nakonec skončilo 3 630 ku 1 140 ve prospěch Nebelvíru. Jak celý zápas probíhal? Především nutno dodat, že již od začátku zápasu měl Nebelvír převahu. Nebelvírští střelci stříleli jeden gól za druhým, a nebelvírští brankáři byli toho dne také ve formě, když si úpěnlivě bránili své tři obruče. Nejbídněji to pro Havraspár vypadalo kolem čtvrté hodiny odpolední, kdy Nebelvír vedl v poměru 1:10, tedy 160 ku 1 600. Jak ale došlo k této situaci? Kritici tvrdí, že chyba byla v Havraspárské taktice, protože hráči často odcházeli a nebyli střídáni, a po šesti a půl hodinách hry zůstaly dokonce havraspárské posty zcela prázdné po dobu asi pěti minut. V té době začali nebelvírští střelci ještě více zvyšovat skóre, a camrál prolétával havraspárskými obručemi stále dokola. Zastánci Havraspáru naopak tvrdí, že na vině nebyla v žádném případě morálka havraspárského týmu, ale že hlavní podíl na prázdnotě v havraspárském týmu měl mladý odrážeč Tabah Xalapa, kterému se skutečně dařilo, a v jedné chvíli dokázal strefovat jednoho modrého hráče za druhým. Tím pádem byli hráči oslabeni, a nemohli nastoupit. Nikdo netuší, co v době odchodu havraspárských ze hřiště hráči ve své kolejní místnosti dělali. Podle některých svědků si však domluvili lepší a údernější taktiku, a při nástupu na hřiště začali ohromný náskok nebelvírských docela slušně snižovat. Brankářka Jennifer la Charlie bránila své obruče zuby nehty, a havraspárští střelci si obratně přihrávali camrálem, který pak končil mezi obručemi Nebelvíru. Ve vítězství Nebelvíru v té době však již nikdo nepochyboval, a tak se hrdý havraspárský tým alespoň snažil snížit náskok protivníka, co se mu víc než dařilo. Začal být obsazován i post chytače, který stejně úpěnlivě jako slečna Resea chytal zlatonku, a všichni už jen čekali na konec zápasu. Ten však byl ještě daleko. Hrálo se ještě celou sobotu, a zápas skončil až v neděli po poledni chycením zlatonky Kate Resea, která si tak na své konto připsala již několikeré chycení zlatonky. Havraspárští však v neděli podávali úctyhodné výkony, a je dost možné, že při podání takového výkonu po dobu celého zápasu by vítězili oni. Po zápase panovala přátelská atmosféra. Havraspárští pogratulovali nebelvírskému týmu, a nebelvírští zase pochválili hru a výdrž svého soupeře. Nejzajímavější na tomto zápase tedy nebylo chycení zlatonky (které bylo pro Kate Resea nepochybně jedním z nejtěžších chytačských úkonů), ale spíše hra a morálka Havraspáru, který se ani přes svojí jasnou vidinu na prohru nevzdal, a hrál silně až do konce.
SKvělý článek – Johny máš to krááásně napsaný, doufám že budeš pokrašovat! =))
Albe – Děkuji, pokusím se =)