Predstavujeme vám redakciu: Theresa Brendi

Isto ju všetci poznáte. Ak nie, prečítajte si Předpověď z Veverčího oříšku a hneď budete vedieť, o kom je reč. Okrem iného je študentka Nebelvíru, hrá famfrpál a v redakcii Denného veštca nám vždy spríjemní atmosféru. Predstavujeme vám Theresu Brendi.

Denní veštec: Ahoj, Therka, najprv by si nám mohla povedať, ako dlho píšeš články pre Denného veštca a aké pozície v redakcii zastávaš. Ktoré aktivity najviac robíš ohľadom Denného veštca?
Theresa Brendi: Ahoj, Em! – usměje se – Jé, hned ty nejtěžší otázky na začátek. Víš, že ani nevím, jak dlouho pro Denní věštec píšu? Ze začátku jsem zrovna aktivní nebyla a nějak se to začalo zlepšovat s postupem času. Pozice… pozice… – zamyslí se – Jsem redaktor… jsem… jsem redaktor. Ano. Redaktor. Takže se snažím psát. Přesně to by měl redaktor dělat, ne? Měl by psát. – přikyvuje vlastním slovům a usmívá se –

Denní veštec: – usmeje sa – Presne tak, treba písať! Na aké témy píšeš najradšej? Alebo čo príde, tak to napíšeš?
Theresa Brendi: Tak to rozhodně ne! Já totiž neumím psát na přání. Musím mít nápad, a pokud ho nemám, nenapíšu nic. Takže takové to „ty můžeš napsat tohle a ty tamto…“, to u mě neprojde. Akorát bych se s tím trápila a nakonec bych měla hlavu v pejru a šéfredaktor o článek míň. Vlastně možná i o redaktora. – zářivě se pousměje –

Denní veštec: Ale to zas nie! – usmeje sa – Ty nám len tak z redakcie neodídeš. Momentálne píšeš rubriku o počasí. Má to malebný názov Počasí z Veverčího oříšku a väčšinou máš aj pravdu. –pousmeje sa – Čiže rada predpovedáš počasie? A prečo z Veverčího oříšku, a nie čosi so žabou?
Theresa Brendi: Protože kdybych používala k předpovídání počasí rosničku, jednak budu naprosto neoriginální a jednak bych riskovala, že se na mě pověsí tajné sledovací komando od slečny Žáby. A to nemohu riskovat. Při práci potřebuji klid a čistou hlavu. – usměje se – Takže ano, baví mě to, hlavně pokud se trefím, ale co si budeme povídat, většinou je to jako sázka do loterie. – pošeptá – Ale nikomu to neříkej!

Denní veštec: Jáj tak, to máš teda pravdu. čistá hlava je dôležitá. – podmehúcky sa usmeje – Ako dlho asi píšeš jeden článok od Veveričky? – zvědavě vyčkává –
Theresa Brendi: No to záleží na tom, jak mě kdo zrovna ruší, jaký je tlak, stav vesmírné energie a toku magie, který mě zrovna obklopuje. – uculí se –

Denní veštec: Čiže veríš na vesmírnu energiu a tok mágie? – snaží sa nesmiať – Čo si o tom myslíš a kto ťa doviedol k tomuto umeniu?
Theresa Brendi: Ovšem! Předpovídání počasí není jen tak! Kdo mě k tomu přivedl? Já nevím. Je to ve mně od jakživa? Nikdy jsi o tom… nepřemýšlela?

Denní veštec: – odkašle si – Čiže žiadna rodinná tradícia? Nemáte v rodine nejakých veštcov?
Theresa Brendi: U Merlina, jen to ne! Maminka vždycky říkala, že jsou to šašci. Kdybych jí teď řekla, co tady během studia dělám, dost možná by mě někam přehlásila. Krásnohůlky asi. A táta? No ten už vůbec ne. Těmhle šarlatánům prý nevěří a všechno si nejlépe předpoví sám. Jsem taková černá veverka rodiny. – usměje se –

Denní veštec: No, mamka s tatkom majú pravdu. – zamumle si pre seba – A čo rada robievaš pomino učenia sa, písania článkov a veštenia? – milo sa usmeje –
Theresa Brendi: Já nevěštím, já předpovídám! To jen na upřesnění. Jinak ráda hraju famfrpál nebo jsem prostě ráda s lidmi ze své koleje. Miluju hrad, miluji kolej… vlastně i ten Denní Věštec, takže se vždycky nějak zabavím. Horší je, že na to většinou někdo dojede. – nevinně se usměje –

Denní veštec: A aké máš plány do budúcnosti? Chceš byť naďalej v Denném veštci?
Theresa Brendi: Určitě ano. Nepíšu kvůli penězům, ale proto, že mě to baví. Dělám to ráda. Takže v tuhle chvíli ani nevidím důvod, proč bych měla z redakce Denního věštce odcházet.

Denní veštec: Chcela by si niekedy zmeniť farbu? Napríklad stať sa profesorkou a mučiť, pardón… – odkašle si – učiť študentov?
Theresa Brendi: Ehm… totiž. – pořádně se zamyslí – Změnit barvu je docela zásadní rozhodnutí a je hlavně trvalé… takže si nejsem úplně jistá kdy, ale ano, jednou bych určitě chtěla učit. Zatím je však pro mě na prvním místě kolej, jako doposud byla a ještě pár let i bude. A pak… pak se děj vůle Merlinova a chraň vás všichni svatí. – zazubí se –

Denní veštec: Teraz sa vráťme trošku ku tomu písaniu. Máš nejaké etapy písania článkov? Ako to funguje medzi tebou a písaním článku?
Theresa Brendi: No, jako když tvořím nějaký článek, rozhodně to mezi mnou a daným článkem divoce jiskří. – mrkne – Většinou mi na napsání stačí jeden pokus, ale když to nejiskří dostatečně… ehm, je mi těch stromů líto. – usměje se –

Denní veštec: Čo sa ti zdá na písaní najťažšie a čo zas najľahšie?
Theresa Brendi: Nejtěžší je rozhodně najít nějaký nápad. Nebo aspoň u mě je to ten největší problém. Když už konečně přijdu na to, o čem psát a jak to pojmout, pak už to není tak zlé. U článků se většinou nerozkecávám víc, než je třeba. U úkolů je to horší. Tam je ještě problém se zastavit.
Nejlehčí… já vlastně ani nevím. Psaní obecně nepovažuju za zrovna snadné, takže říct, co je na tom nejlehčí, mi moc nejde. – usměje se –

Denní veštec: Súhlasím. – pokýve hlavou – Nájsť nápady nie je zas najľahšie. Myslíš si, že ti písanie čosi berie? A čo sa ti na Denném veštci páči? Čítaš aj iné kolajné časopisy?
Theresa Brendi: Že by mi psaní něco bralo? – zapřemýšlí – Ne, to určitě ne. Naopak. Psaní mi toho hodně dává. Proto to taky tak ráda dělám.
Denní věštec je tak nějak srdcovka, líbí se mi, že mám možnost podílet se na informovanosti hradu. Kromě toho je víceméně volné pole působnosti. Co člověka napadne, to se dá nějak zpracovat. Navíc se můžu zaměřit na cokoliv, co se hradu týče, což je výhoda, kterou mi třeba kolejní časopis úplně nedává. A v neposlední řadě také kolektiv – kolegové. Ani bez toho by to nešlo. – usměje se –
Jistě, čtu i ostatní kolejní časopisy. Jako redaktor musím mít přehled. Některé články jsou navíc zajímavé a bylo by škoda se o ně ochudit.

Denní veštec: Tak, to je už asi všetko. Chceš ešte na záver čosi povedať? Nejako povzbudiť ostatných alebo povzbudiť do písania?
Theresa Brendi: No, rozhodně si myslím, že v časopisech na hradě je místa dost pro šikovné redaktory a že každý, koho psaní baví, by to měl zkusit. Jak se říká „co tě nezabije, to tě posílí“. – zazubí se –

Denní veštec: Ďakujem Ti veľmi pekne za rozhovor a prajem veľa šťastia!
Theresa Brendi: Taktéž děkuji. Štěstí není nikdy dost! – s úsměvem poděkuje –

Pre Denní veštec
Emilie Violet Hopperson