Proč a jak zamrzli večer na Štědrý den ve sněhové karikatury, jak vlastně vypadali, na co se přišlo a na co ne.
Profukuje Velká síň?
Sníh, shíh, sníh! Zavaluje hrad, leze do rour i okapů stejně jako do uší i nosů nebojácných studentů, kteří našli odvahu vyjít ven.
Většina ale setrvala ve Velké síni, kde sice taky nebylo jako u hořícího krbu, ale přeci jen jste na sobě nemuseli mít tři svetry. I tak ale některými škvírami profukovalo a někteří se doslova motali ve vánici.
S klidem jsem to pozorovala ze svého vyhřátého místa, když tu najednou: Fííííí!
A všichni se najednou proměnili ve sněhuláky.
My, studenti, jsme se proměnili v takovéto nedomrlé obludky, ale profesoři vypadali v symetrickém černém cylindru a umně uvázané šále stejné barvy nadmíru elegantně.
Okamžitě jsem vycítila příležitost k bonzu, tedy rozšiřování obzorů aktuálně nepřítomných studentů, a ihned potom, co jsem se pokusila si přes své najednou podivně neforemné tělo přetáhnout teplý svetr (neúspěšně), jsem se ujala myš.. tedy fotokrabičky a pořizovala cenné snímky, které dávám v tomto exkluzivním článku k nahlédnutí.
V macatých prstech to šlo jen velice ztuha, proto dodávám pouze jeden jediný snímek typicky zamzlého studenta.
Ale nezoufejte. Ikdyž sněhuláci už rozmzli, někteří se stále ještě potácejí ve vánici a na některých profesorech se dosud leskne námraza.
Sněhulákovská kletba je zákeřné onemocnění, které Bradavickou školu trápí již několik let. Každý rok postihuje tato nevybíravá zákeřná choroba celý hrad, přičemž vládne obecné povědomí, že vzniká z chladu či přímo mrazu. Zvláště když není valná většina hradu na nízké teploty patřičně vybavena.
Mnozí řádně odění profesoři ovšem nechápou, jak mohli zase zamznout i oni a vydali se na dlouhou a nebezpečnou cestu za poznáním sněhulákovského fenoménu, avšak jediné čeho se dopátrali je, že „zamzrnutí“ a „zesněhulákovění“ způsobí osudné kliknutí jakési „vyšší síly“, avšak tato teze dosud nebyla nikým oficiálně potvrzena.