Je to jen pár dní, co naše škola zažila, jako již tradičně touto dobou, jednu z nejhezčích slavností v roce. Rozřazovací slavnost. Všichni naši nejmladší byli rozřazeni do kolejí a jejich do té doby nevýrazná barva se zabarvila do červena, modra, žluta nebo zelena. Zabránilo vám cosi zúčastnit se slavnosti? Nesmutněte! Alespoň zpětně si můžete udělat obrázek o tom, co se zhruba dělo.
2. září. To byl den, který si každý nováček zapsal do deníku jako den D a každý student vyššího ročníku jako den, kdy bude nejlepší se někam zahrabat, protože pravidelně touto dobou dochází v kolejních místnostech k výbuchům aktivity a nečekaných událostí.
Přípravy na slavnost probíhaly už od brzkého rána. Skřítci všude smejčili, z kuchyně se linula úchvatná vůně a ve Velké síni kvetl život jako už dlouho ne. Všechno se připravovalo na večerní slavnost a zkoušku, kterou měli naši nejmladší dokázat, že jsou studia na škole schopni.
Jakou zkoušku? Prý se měla konat hádanka, následně souboj s trollem a úplně nakonec, pokud odvážlivec přežije, i samotné zařazování. Těsně před začátkem slavnosti se však donesla informace, že hádanky došly a trolly zapomněli objednat, takže nováčkům, kteří byli až do té doby vyděšení, se najednou zázračně ulevilo.
To už se však přiblížila šestá hodina večerní a s ní samotná ceremonie rozřazování. Ovšem to nováčkům ještě nikdo neřekl, že u nás na hradě se včas nezačíná prakticky nikdy a jsme pověstní tzv. Bradavickou půlhodinkou…. Někdy i hodinkou. Za ten den to byla již druhá infarktová informace pro už tak vystrašené prváky.
Výjimečně se však žádné dlouhé zdržení nekonalo, k všeobecnému zklamání vyšších ročníků, a pár minutek po šesté do Velké síně nakráčel se vší parádou pan ředitel Matthew Whitecrow. Jeho dlouhý plášť za ním slavnostně vlál, a když se postavil před profesorský stůl vedle stoličky, na které odpočíval Moudrý klobouk, celá síň ztichla. Převážně nováčci byli bledí jako stěna.
Pan ředitel začal krátkým proslovem. Všechny zúčastněné přivítal, nováčky zvlášť, a v krátkosti jim nastínil, co je čeká a nemine. Během chvilky už seděl na svém místě za profesorským stolem a předal slovo moudrému klobouku, který notnou chvíli jen tiše mrmlal.
Pak se dal do zpěvu své tradiční písně a všechny nováčky seznámil se čtyřmi kolejemi. Nebelvírem, kam mají přijít ti odvážní a s čistým srdcem. Havraspárem, kam patří ti moudří a bystří. Mrzimorem, kam patří ti s laskavým srdcem a přátelskou tváří, a Zmijozelem, kam patří ti cílevědomí a odhodlaní.
Sotva klobouk dozpíval svou píseň, začalo samotné rozřazování. Klobouk si postupně volal každého jednoho nováčka, pořádně se podíval, co v sobě ukrývá, a podle toho vyřkl ortel. Během chvilky se Velká síň začala zahalovat do čistě kolejních barev a nadšených úsměvů. Nováčci, kteří již měli popovídání s kloboukem za sebou, se usmívali od svých kolejních stolů a zbytek síně jim bouřlivě tleskal. Sem tam se na tváři nějakého nováčka objevil výraz zklamání, ale to opravdu jen výjimečně.
Jakmile byli všichni rozřazeni do kolejí, opět se slova ujal pan ředitel. Všem popřál krásný začátek školního roku a mnoho úspěchů. Pak mávl svou hůlkou a stoly po celé síni se prohýbaly pod vahou všemožných lahůdek a delikates. V tom okamžiku to síní začalo hučet jako v úle a hostina, vrchol večera, byla v plném proudu.
Pak už se postupně každý dle své nejlepší vůle odloudal do kolejní místnosti a rozřazovací slavnost pro školní rok Zima 2018 byla u konce.
Pro Denní věštec
Theresa Brendi