Už jen ten název vyvolává u mnohých studentů reflex shlížet více dolů směrem k botám a kreslit si nad hlavou svatozář, jež se jim obvykle obloukem vyhýbá. Pokud vám stále ten zbytečně dlouhý název (SRPŠ) nic neříká, napovím, že se nejedná o nic jiného, než o rodičák.
Ale je tu ještě daleko horší věc, která by mohla ohrozit celou logiku čarosvěta.
Umíte si představit, jaké by bylo, mít rodičák i na Hogwarts?
Já si to představuji asi takto:
Moje mudlovská maminka přijíždí spěšným vlakem, tak jako v každém se postaví ke dveřím již deset minut předem, aby stihla vystoupit, i přesto, že takhle by to tady asi nefungovalo (kde jinde by měl vlak zastavit?). Hned při prvních krocích se dává do řeči s jinou maminkou, která ovšem vůbec není mudla, ale čistokrevná čarodějka s velkým sebevědomím, a tak dotazy typu: „Taky jste tu poprvé? Myslíte si, že dostaneme pověstnou Angelinu Zelenou Kávu?“ suveréně ignoruje.
Když se dostane do vstupní haly, nenapadne ji nic jiného, než sundat si boty, přestože její boty byly opatřeny speciálním odbahňovacím kouzlem. Dívá se směrem ke stropu, kde poletují třpytivá pírka a hned v tom hledá elektřinu.
Když pak začne konzultace známek, jen se s pusou otevřenou dokořán diví nad tím, jak se její šikovná dcera zvládá ulívat z Latiny a Péče o kouzelné tvory zároveň a vůbec nad tím, co že se tam jako bere? Nakonec to skončí ve chvíli, kdy při jejím rozvrklaném podpisu brkem na výpis klasifikace proletí kolem čerstvě mrtvá Arya de Hall a s hlasitým „BAAF!“ jí způsobí psychickou újmu…
Takže upřímně řečeno, zůstaneme radši při starém, ne?
Třídní schůzky tady fakt ne! – Hezký článek. 🙂 Já si taky neumím představit, kdybych sem měla poslat svého věčně spěchajícího a občas i nervózního tatínka. :)) Super představa! :))
– Jé to je skvělej článek:D Po dlouhém dni jsem se alespoň zasmála:D