Do redakce jsme dnes dostali článek od dosud nezařazené, a proto dosti naivní studentky Vicky Charmant.
Chtěla ho nazvat takto:
„Ředitel zproštěn všech obvinění! S okamžitou platností!
Z podzemí se ozval tlumený výbuch.
Vše začalo zhruba před týdnem, když Velkou síní začaly otřásat výbuchy. Valná většina podezřívala z výbuchu právě zmiňovaného pane ředitele, ať už kvůli jeho zájmu o sopky nebo z jakéhokoli jiného důvodu. Já jsem ale předposledního července objevila důkaz, který tuto skutečnost nevyvratitelně popírá!
Ano, ctěný pan ředitel získal magíka Vlastnoruční lektvar teprve 30. července, tedy ke dni, kdy už byla laboratoř 2 dny v provozu.
Pochybovat o tom, že se panu řediteli lektvary dříve nedařily, by bylo jistě velice nemístné, protože pan ředitel je pan ředitel a budeme jako hodní studenti předpokládat, že na co sáhne, to se podaří…
Kdo však výbuchy dříve způsoboval, zůstává tedy stále záhadou…“
Sophia Glis Glisová: Vicky měla na mysli zřejmě článek od Dors Venabili „Co otřásá hradem? Pan ředitel?“ (Vydáno dne 25. 07. 2009) a patrně se domnívá, že pokud pan ředitel až do 30.7. vlasnoruční lektvar nevyrobil, tak také až do tohoto dne v laboratoři vůbec nepracoval, protože kdyby ano, tak už musel magíka mít dříve.
Já sama jsem ale včera (31.7.) byla ve VS svědkem, že p. ředitel vybouchl, dokonce nejméně dvakrát za sebou!
Takže asi to s jeho alchymistickým uměním tak slavné nebude:) Ale to by znamenalo, že když i sám p. ředitel vybuchuje, tak nebylo snad od něj nezodpovědné laboratoř otvírat pro nezletilé žáky?
Před časem jsem upozorňovala na případ záhadného studenta Tečky, který pravděpodobně slouží panu řediteli jako pokusný králík. (Pokusy na studentech aneb Co se stalo s Tečkou? Vydáno v DV dne 16. 04. 2009)
Tohle je ale ještě daleko horší! Ozývá se jeden výbuch za druhým a po hradě se plouží desítky zubožených studentů s popálenýma rukama a ohořelými vlasy, kteří s typickou mladickou dychtivostí po poznání nového vyzkoušeli novou laboratoř.
Mnoho z nich to ale bere s humorem, však i bez vlasů jim to sluší, tak o co jde?
Nu, Oresta je přece jen plnoletá, tak se může takhle rozhodnout. Ale nebylo přece jen lepší pořádně zejména mladším studentům vysvětlit, na co je třeba si dát pozor? Že je např. rozdíl mezi slizem šnečím a slimáčím, že si musíme dát pozor, jestli v receptuře je „hrst vlčího trusu“ nebo „sušený vlčí trus“? Že například není možné uvařit dvojitou dávku požadovaného lektvaru, protože i když dodržíme přesně předepsaný postup, dojde k výbuchu? Neměli by snad raději začátečníci zpočátku pracovat pod dohledem některého pedagoga? Nebo nedaly se očarovat cvičné kotlíky nějakým signalizačním kouzlem, aby při špatném postupu varovaly studenta před hrozícím výbuchem?
Anebo, to nebylo možno pro začátečníky přeložit do běžného současného jazyka doporučovanou knihu lektvarů? Vždyť mistr Theodisus Mavius Ridcherds své dílo sepsal již v roce 1777, a co si takový dvanácti- či třináctiletý kouzelníček počne s návodem jako např. „Rozmíchav utrejch tento sedmero kruhy směru času vsyp unci námelového prachu rozděliv na čtverokráte, vždy jedním měchotem kruhu následujíc čas doprovázený…“? Není to snad přece jen příliš náročné, když ani sám pan ředitel se výbuchu nevyhne? Vždyť jestli dobře počítám, tak tedy v době, kdy byla laboratoř otevřena pro žáky, pan ředitel neměl na kontě ještě ani jeden úspěšně dokončený lektvar(!)
Nebylo snad záměrem vedení školy právě to, aby přežili jen ti nejschopnější studenti, a právě proto bylo zařazování nováčků ponecháno až na konec prázdnin? Aby pak moudrý klobouk ty zbylé rovnoměrně rozdělil do bradavických kolejí?
Nabízí se spousta pochybností, avšak jisté je, že zkušenostmi se člověk nejlépe učí, a po takových pár vydatných explozích si mnohý studentík zapamatuje ledacos, co by mu v učebně z páně profesorova nezáživného teoretického výkladu v hlavě jen těžko uvízlo. Už dlouho jsme volali po více praktické výuce, a konečně jsme se tedy dočkali. Je jisté, že to, co člověk sám udělá, to si bude pamatovat o moc lépe než to, co jen čte anebo slyší. Je to tedy určitě krok správným směrem, a trocha toho rizika a napětí je patrně pro mladé studenty právě tím, co je k laboratorní praxi tolik přitahuje. Koneckonců školní zdravotníci zatím nával zraněných na ošetřovně uspokojivě zvládají. Protipopáleninová mast se také mezi studenty stala výhodným obchodním artiklem.
Jen doufejme, že nedojde ke ztrátám na životech, protože inspekce ministerstva kouzel by nemusela mít porozumění pro tak ležérní přístup k bezpečnostním předpisům.
