Po dlouhé a kruté zimě začalo slunce opět hřát svými paprsky a teploty se vyšplhaly k velice příjemným teplotám. Když je venku tak hezky, tak se mi nechce celé dny prolenošit zašitý v pokoji. Proto jsem se rozhodl, že se provětrám a vyrazím si na nějaký pěkný výlet. Kam jsem vyrazil? Co jsem tam viděl? Rozkliknutím tohoto článku se můžete na cestu společně se mnou vydat i vy!
Ze všeho nejdůležitější z celého cestování je vybrat si tu správnou destinaci. Jelikož ale patřím mezi ty, kterým se líbí úplně všude, tak jsem se rozhodl, že si s vybíráním trochu pomůžu. Vyrazil jsem do učebny Kouzelnického zeměpisu, ve které jsem objevil robustní glóbus. Ten jsem následně pořádně roztočil a v pravý moment jsem ho svou hůlkou zastavil. A cíl mé cesty byl na světě – italské Benátky!
Plný nadšení a velikého očekávání jsem si běžel zabalit pořádnou svačinu, něco k pití, náhradní oblečení a hůlku pro případ nouze. Když jsem byl sbalený a připravený na cestu, tak jsem se musel rozhodnout, jak se do Benátek dostanu. Přece jen, cesta do Itálie po mudlovsku by byla na delší dobu. Proto jsem se rozhodl, že použiju přenášedlo. Na Ministerstvu kouzel jsem si podal žádost o jedno takové, které by mě bez problému do Benátek dostalo. Po krátkém čekání jsem svolení dostal mohl se tak vydat na cestu.
Sbalený a připravený jsem se chopil přenášedla a než bys řekl švec, s ohlušujícím prasknutím a lehkým mravenčením v břiše jsem stál v Benátkách. Tedy, alespoň jsem si to myslel. Když jsem se ohlédl kolem, viděl jsem jen samou vodu a několik stánků s mudlovským občerstvením. V lehké panice jsem vytáhl pergamen ohledně přenášedla, který mi byl vystaven na Ministerstvu. Už jsem myslel, že to popletli a dali mi jiné. Naštěstí bylo ale vše v pořádku. Jen jsem si předtím nevšiml, že samotné Benátky jsou po vzájemné domluvě kouzelníků a mudlů chráněny před jakoukoli formou přemisťování. Proto mě přenášedlo vzalo na přilehlý ostrov zvaný Lido di Jesolo.
Po značné úlevě jsem se vydal koupit si plavenku (lístek na loď) do samotných Benátek. Po chvíli čekání připlula velká loď, na kterou společně se mnou čekalo několik mudlů. Nalodili jsme se na palubu a po pár minutách se loď dala do pohybu. Jízda na lodi po tak dlouhé době na mě měla neblahý vliv. Udělalo se mi lehce nevolno od žaludku z toho neustálého houpání a šplouchání. Nakonec jsem si na loď po chvíli zvykl a nevolnosti přešly. Při pohledu ven se mi naskytl jedinečný pohled na Jaderské moře a vzdalující se ostrov Lido di Jesolo.
Vzdalující se Lido di Jesolo
Cesta lodí není ani zdaleka tak rychlá jako ostatní mudlovské dopravní prostředky, natož ty kouzelnické. Alespoň jsem se mohl o to déle kochat krásou všudypřítomného moře. Po chvíli se již v dálce začaly rýsovat první budovy Benátek.
První stavby Benátek
Netrvalo dlouho a loď konečně zakotvila v přístavu v samotném srdci Benátek. Vystoupil jsem z lodi a hned naproti mně stál infostánek. Neváhal jsem a ihned jsem si koupil brožuru a průvodce po Benátkách. Jak jsem se po prvních několika řádcích dočetl, svou cestu po Benátkách jsem začal na krásné promenádě Riva degli Schiavoni. Tato promenáda vedla kolem břehu moře, u kterého byly odstaveny celosvětově známé gondoly a architektonická díla v podobě nejrůznějších soch a budov byly k obdivu doslova na každém kroku.
Promenáda
Když jsem se nabažil krásného výhledu a prozkoumal několik sousoší, tak jsem pokračoval v cestě na náměstí. Cestou nás všechny velice zaujala šikmá zvonice kostela Dan Giorgio dei Greci. Ve svém průvodci jsem se dozvěděl, že všudypřítomná voda podmáčela stěny již zmíněného kostela, což vedlo k tomu, že se tato zvonice tak nahnula. Budeme doufat, že ta zvonice někdy někomu nespadne na hlavu. Po chvilce dívání a zaznamenávání na fotící krabičku jsem se posunul opět o několik kroků dále.
Nakloněná zvonice
Pokračoval jsem dlouhou promenádou směrem na náměstí. Když jsem došel těsně před samotný a ohromný Dóžecí palác, tak mě uchvátila ještě jedna zajímavá stavba. A to Most vzdechů (Ponte dei Sospiri). V průvodci jsem se dočetl, že tento mramorový most vede z Dóžecího paláce směrem do věznice. Jeho název mu dali lidé podle toho, že se v něm vždy nesl nářek vězňů, které odváděli do vězení. Smutný to osud.
Most vzdechů
Nakonec jsem se s Mostem vzdechů rozloučil, udělal pár kroků a ocitl se v samotném srdci Benátek. Náměstí svatého Marka (Pizza San Marco) mě doslova uchvátilo! I když bylo všude plno mudlů, tak se mi podařilo prohlédnout si všechno, co se dalo. Pěkně zblízka jsem viděl Dóžecí palác, Baziliku svatého Marka a také vysokou zvonici (San Marco Campanile), na kterou jsem se po dlouhém zvažování vydal. Ze zvonice byl krásný výhled na celé Benátky.
Zvonice
Pohled ze zvonice
Pohled ze zvonice
Když jsem návštěvu zvonice přežil bez větších závratí, tak jsem pocítil, že mi trochu vyhládlo. Proto jsem našel jednu vyhlášenou italskou pizzerii a zkusil pravou italskou pizzu. Musím říct, že lepší umí snad jen naši skřítci! S plným žaludkem jsem se vydal navštívit největší most v Benátkách – Pote di Rialto. Jelikož bylo kolem něj opravdu hodně mudlů, tak jsem se u něho zbytečně dlouho nezdržoval a pokračoval jsem ve své cestě.
Ponti di Rialto
S přibývajícím náporem mudlů byla doprava v Benátkách pro mě stále těžší a těžší. Nemohl jsem si ale odepřít cestu přes nejznámější dopravní tepnu celých Benátek. S pomocí plavenky jsem se projel přes celý Canal Grande. Cestou jsem viděl plno zajímavostí. Například dům, který byl podpírán vskutku netradičním způsobem – rukama! Vše jsem na fotící krabičku zdokumentoval a pokračoval v cestě.
Ruce
Jelikož mě už tlačil čas, tak jsem se musel vrátit zpět na ostrov Lido di Jesolo, kde už na mě po příjezdu čekalo zářivé přenášedlo. Naposledy jsem se rozloučil s Benátkami a lusknutím prstu jsem stál opět poblíž místa, ze kterého jsem vycestoval. Na tento výlet jen tak nezapomenu a budu doufat, že se do Benátek jednoho dne vrátím. Jeden den v tomhle krásném a kouzelném městě je prostě málo!
Pro Denní věštec
Tadäus Trottertickler