Dovolte mi, abych byla prostředníkem a částečně i tlumočníkem nejmenovaného kouzelnického badatele. Nepřeje si být jmenován, a tak je mou milou povinností aspoň zhruba objasnit, jak je to tedy s nesmrtelností brouka chrousta. Výsledek některé z vás možná potěší, jiné asi nijak nezaujme. Nicméně i to je posláním vědeckého bádání.
Tak tedy nejprve si zodpovíme otázku: Kde se vzal brouk chroust? Brouk řečený chroust, vlastním jménem Brouček, se poprvé objevil kdesi v malé vesnici poblíž řeky Nil. Byl to skromný brouk, měl rád své pohodlí a nepletl se do věcí kouzelníků. Až jednoho dne byl objeven jistým Ťulpach-amonem, který pana Broučka sledoval až do jeho domu, kde mu vyraboval šatník a sebral všechny modré krovky, které tam Brouček měl. Poté egyptští kouzelníci stvořili podle ukradených krovek tzv. skarabea – svého posvátného brouka. Jeho úkolem bylo postarat se o rozklad exkrementů tím způsobem, že z nich dělal malé kuličky. Egypťané si to vyložili tak, že je to symbol stvořitele, který před sebou valí svět. To milého chrousta naštvalo natolik, že sbalil kufry a odjel k nám do Českého království. Zde si žil poměrně v klidu dlouhá staletí a čile se rozmnožoval s chroustkem letním, jak ho pojmenovali dnešní kouzelníci. Z tohoto podivného svazku vzniklo několik generací brouků nesoucích název chroust obecný.
Je zajímavé, že postava pana Broučka chrousta se promítla i do mudlovské literatury – třeba ve známé knize Jana Karafiáta Broučci, ale také v souboru knih Výlety pana Broučka od Svatopluka Čecha. Kdo ví, kde je teď pan chroust, ale je jasné, že je nesmrtelný a bude tu i nadále.
Přepsáno ze zápisů nejmenovaného kouzelnického badatele.
Autorka článku: Elennar Hollkin