Když jsem četla na nástěnce orientační letáček k zájezdu do Egypta s naší cestovní agenturou, dělalo se mi mdlo. Nechat se zavřít do pyramidy? Spát ve faraonových rakvích? Za tohle někdo dobrovolně zaplatí 17 srpců? Zprvu se mi podniknout tuto cestu, která polechtá mé klaustrofobní pocity, nechtělo. Ale co bych pro vás, senzacechtivé čtenáře Denního věštce, neudělala. Takže vzhůru za faraony!
Tentokrát jsem na cestu vyrazila hned po odjezdu přihlášených. Nevěděla jsem jistě, kam přesně přistanu díky přenášedlu. Bylo by hloupé objevit se před pyramidou, když už by ostatní byli uvnitř. Divíte se tomu, že používám přenášedlo? Ano, jedno takové jsem totiž našla uvnitř našeho hradu. Kdybyste se ho vydali hledat, vypadá takto…
Stačí se dotknout a už stojím na horkém písku Egypta. Blankytná obloha. Zlatavá poušť. To je nádhera.
Už vidím naši skupinku dobrodruhů, která míří do pyramidy. Nenápadně se připletu mezi ně. Naštěstí nikdo nic nezpozoroval. Vchod do monumentální stavby se uzavřel a my zůstáváme vevnitř jen za svitu našich hůlek. Je tu podobná tma jako na mém minulém výletě na táboře v noci v lese, jen tu chybí světlušky. První úkol – najít hrobku faraona, kde budeme ubytovaní. To se lehko řekne, ale hůř udělá. Můj orientační smysl je navíc zakrnělý, jsem ráda, že tu nejsem sama a můžu se držet ostatních. Cesta je nekonečná. Zrovna zjišťuju, jak moc mě bolí nohy, když staneme před hrobkou. Místnost je obrovská. Každý si hned zabírá postel – rakev. Já tu na noc určitě nezůstanu, takže mám čas si celý prostor pořádně prohlédnout. V jednom rohu objevím nějakou masku. Je notně zaprášená, ale když ji očistím, zůstanu stát s pusou dokořán. To je určitě faraonova posmrtná maska. Hned si ji nasadím a zkouším, jak mi padne. Sedí dokonale, ale v okamžiku, kdy si ji natáhnu na obličej, projede mým tělem jakási podivná energie a všude (úplně všude) mi naskáčou černé pupínky. Maskou hned mrštím zpátky do kouta a je mi jedno, jestli pád přežije bez poškození.
Slyšeli jste někdy o prokletí pyramid? Tak to mě zřejmě postihlo. Mým štěstím je, že je zde i hradní ošetřovatelka slečna Oresta Vianueva, která mě hned ujistí, že to není nic vážného a že se s tím již setkala. Prý je to Egyptské akné a po vypití speciálního lektvaru vyrážka zmizí. Hned se dá do jeho přípravy. Ze začátku mě míchání medicíny velice zajímá, ale když vidím, jak do něj madam Oresta přidává pavoučí nožky, plíseň ze stěny, křídlo ze švába a jiné nechutnosti, radši odvrátím zrak. Odvar chutná příšerně, ale při pomyšlení, že bych takto měla zůstat napořád, vypiju ho až do dna. A opravdu, vyrážka je pryč.
Když se trochu uklidním z prožitého šoku, čeká nás školení ohledně hieroglyfů. Každý dostane pergamen a podle svitku s hieroglyfy se má naučit nakreslit svoje jméno. Ještě že mám jen třípísmenné jméno, kreslení mi nikdy nešlo. Zaraduju se, že je v mém slově obrázek sovy. Poté následuje rákosový list a supice, která vypadá spíše jako havran. Mé havraspárské srdce zaplesá podruhé.
Po lekci starověkého jazyka máme možnost proniknout do tajů mumifikování. Nevím, co mě to napadlo přihlásit se jako dobrovolník, na kterém si ostatní mohou vyzkoušet správnou techniku ovazování těla. Když mi ofačovali hlavu, bylo ještě všechno v nejlepším pořádku. Ale jak mi zafixovali ruce a hrudník, cítila jsem, že jde do tuhého. Podobné pocity jsem zažívala, když jsem si na minulém zájezdu měla vlézt do spacího pytle. Nesnáším těsné prostory. Ale mé utrpení pokračuje. Už jsem ovázaná celá. Pomoc! Zachraňte mě!
Nakonec mě museli z pruhů látky vystříhat. Nejen, že mi bylo těsno v mém provizorním korzetu, teď je mi malá už i hrobka. Nemůžu tu vydržet ani minutu. Musím na vzduch. Peláším z pyramidy, jako by mi za patami hořelo. Ještě že si pamatuju cestu. Venku mě přivítá skoro padesátistupňové horko, ale je to pořád lepší než vevnitř. Nevěřícně koukám na své oblečení. Kde jsem se to tak zašpinila? Asi jsem při tom zběsilém úprku vymetla všechny pavučiny a prach v chodbách.
Pro Denní věštec
Mia Whitebear
Miuš, tuhle sérii naprosto zbožňuju! Nejenom, že píšeš naprosto poutavě, ale v každém díle se kromě navštívení nové destinace mohu dozvědět i něco nového! Vřelé díky za to.
Navíc obdivuju i tvé grafické umění, ty pohledy jsou nápaditě úžasné!
Moc doufám, že budeš pokračovat i dál! 🙂