Ohlédnutí za letní soutěží v Sub Salix

Slovo úvodem o samotné soutěži patří samozřejmě šéfredaktorce Sub Salixu slečně Helenii Kukkové.

Denní věštec: Slečno Helenio, jak jste spokojená s průběhem a hlavně výsledky živlové soutěže, která nedávno skončila? Předpokládám správně, že vás pročítání příspěvků a jejich opravování stálo hodně volného času. Mám pravdu? Stíháte i nějaké jiné činnosti na hradě?
Helenia Kukková: S živlovou soutěží a obecně s tím, jak se čítárna probudila do života, jsem velmi spokojená! – nadšeně se usměje – Cílem tohoto letního klání bylo mimo jiné zjistit, jak na tom hradní pisatelstvo je, co ho baví, do čeho se rádo pouští a kolik je schopno a ochotno do psaní takříkajíc vrazit. A cíl je naplněn – z celého léta si odnáším spoustu poznatků a zkušeností, které se mi pro další působení v čele čítárny mohou hodit. Mimo jiné vím, že někdo potřebuje pro své psaní výzvu, jiný zase široké zadání, aby mohl svůj talent uplatnit. Někteří pisálci píší hned zkraje termínu, jiní tvoří pod tlakem a dohání v posledních minutách nebo spíš vteřinách. – zazubí se při vzpomínce na několik autorek – Zjistila jsem, že kolik toho čítárně dám, tolik se mi vrátí zpátky. A toho se budu držet i nadále.
Rozhodně máte pravdu, čtení a korektura zaberou spoustu času, a to jste ještě nezmínila hodnocení a zpětné vazby autorům. O něco horší je to ve chvíli, kdy končí termín a chodí spousta děl naráz. To je ale fenomén, který je ovšem na hradě běžný a je třeba s ním počítat. I v tom mě letní klání poučilo. – uchechtne se – Ne, že bych si to ze svých studentských let nepamatovala, že…
Pokud jde o další dění na hradě, živlové klání probíhalo o prázdninách. Hádám, že během roku to bude zase trochu jiné spolu se zkouškami a semináři. Ale to ukáží následující týdny a měsíce.

Denní věštec: Zapojily se do klání i nějaké nové lososové tváře? Objevila jste mezi nimi (nebo i mezi staršími studenty) nějakého nadějného autora?
Helenia Kukková: Ano, ano, zapojily. A teď už jen sleduji, do jakých kolejí je Moudrý klobouk zařadil a jak budou v barevných hábitech tady na hradě pokračovat. A i když odhlédnu od nováčků, celkově musím říct, že jsem se za ty dva měsíce setkala se spoustou lidí, které jsem v předchozích letech vůbec neznala. Je zajímavé, kolik literárních tvořivců se tu schovává. A k vaší otázce – domnívám se, že nadějným autorem je každý, kdo v psaní pokračuje, kdo se chce zlepšovat, kdo vnímá každou zpětnou vazbu jako dar a možnost se někam posunout. Každý, kdo nad svým dílem přemýšlí a vkládá do něj přidanou hodnotu. A takových je nyní Pod vrbou spousta!

Denní věštec: Jaký příspěvek či příspěvky ze soutěže se vám líbil(y) nejvíce?
Helenia Kukková: Mně se vždycky líbí, když mě něco dostane. – zazubí se – Může to být vtip, může to být nečekaná pointa, může to být neotřelá volba slov, nějaký epický rým, také to může být zcela subjektivní „trefa do černého“, když mi zrovna někdo zabrnká na aktuální strunu. A to se těžko popisuje a zprostředkovává. Jak už jsem říkala – zkrátka takové dílo, které má „něco víc“, jak říkala jedna malá zaklínačka.

Denní věštec: Mohla byste nám, prosím, trochu poodhalit zákulisí čítárny Pod vrbou v podobě vašich spolupracovníků? Jak si rozdělujete práci?
Helenia Kukková: Domnívám se, že složení současné redakce Sub Salix teď není žádné tajemství. Přes prázdniny jsme se v redakci potkávaly já a slečna Nerys, přičemž jsme se u pergamenů a jejich vydávání střídaly podle času a možností. Ještě se u nás občas objeví s pastelkami slečna Heky, kterou jsme v současné době uhnaly na externí spolupráci pro ilustrace. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet dál, ale máme v plánu naše skromné řádky zase o trochu rozšířit. – mrkne –

Denní věštec: Jaký vztah k psaní máte vy? Věnujete se mu i vy osobně mimo náš kouzelnický svět?
Helenia Kukková: K psaní a obecně hrátkám se slovy mám blízko, odmalička mám ráda jazyky, především ten mateřský. Kromě samotného psaní jsem texty vždycky nadšeně opravovala, upravovala, zkracovala nebo prodlužovala, hledala mouchy. Baví mě to, co spousta lidí nechápe nebo nechce chápat. Hodně mých známých tahle moje charakteristika samozřejmě rozčiluje, když se projevuje mimo vyčleněný prostor. – směje se – Proto mi přijde fajn ji zužitkovat a využít ji tam, kde má své místo a opravdový smysl. Takže se tomuto věnuji jak zde, Pod vrbou, tak i mimo svět Hogwarts.

Denní věštec: Na co se můžeme v Sub Salixu těšit nyní?
Helenia Kukková: V současné době běží Pod vrbou podzimní, hm, ani to není tak úplně soutěž, spíš projekt, Šperkovnice královny Magdalény. S tou se budeme pravděpodobně vídat až do konce listopadu. Nicméně mezitím chystám několik drobniček, které se budou tak porůznu objevovat v nepravidelných intervalech. Myslím, že se rozhodně vyplatí čítárnu sem tam navštěvovat, protože kvalitní literární dílka se v ní objevují neustále. I to ale závisí na každém človíčkovi z hradu. Šuplík čítárny není bezedný a je potřeba do něj čas od času něco přihodit.

*

Nyní si můžete těšit na povídání s Mistryněmi živlů, které jsem oslovila s několika otázkami. Dokonce vznikla jedna společná fotka, kterou si jistě každá z nich uchovala na památku do své soukromé galerie obrázků.

Denní věštec: Na které z tvých dílek v této soutěži jsi nejvíce pyšná a proč je tomu tak?
Andra Tigers: Nejvíce pyšná jsem na báseň vzdušného živlu (link). Z celé básně i z příběhu, který je v ní vyprávěn, mám příjemný pocit a jsem moc ráda, jak se dílko vyvedlo.
Indris Elwinor: Myslím, že nejvíc pyšná jsem na Námořníkův list (link). Byla to moje první zkušenost s psaním dopisu jakožto neformálního literárního útvaru. Hodně jsem se inspirovala vlastními pocity a myšlenkami na to, jak by bylo hezké takový dopis dostat.
Magnolia Rafaela Calder: Hned na začátek takhle těžká otázka? Radost jsem měla z drabblat, která mě pokaždé překvapila tím, jak nakonec vyzněla. Nicméně pokud bych měla jmenovat jedno dílko, pak by to byla povídka Ledová náruč (link). Myslím, že tam se mi povedlo dobře zachytit atmosféru situace a vcítit se do příslušného živlu. A taky jako jediná nebyla psaná za pět dvanáct, což mou prokrastinátorskou duši hrozně těší.
Mia Whitebear: Mě samotnou překvapilo, jak jsem si dokázala poradit s vodní básní (link). Chtěla jsem nějak popsat svou zkušenost s povodní, kterou jsem zažila na vlastní kůži. Výsledek předčil mé očekávání. Pak jsem velice pyšná na svou ohňovou povídku (link), z které se vyvinulo psaní na pokračování s titulem Za hranicemi.

Denní věštec: Který ze zmiňovaných živlů bylo pro tebe nejtěžší uchopit a zakomponovat do literárního útvaru?
Andra Tigers: Hm, nejtěžší byla zřejmě voda. Z čehož jsem byla popravdě překvapená, protože jsem myslela, že právě voda mi půjde uchopit ze všech živlů nejlépe.
Indris Elwinor: Největším problémem pro mě asi byl živel země. O zemi jsem letos již psala dvě další soutěže. Jednu od pana McCollina a další Pod vrbu v rámci Lughasnad. Měla jsem trochu strach, abych se neopakovala. Proto jsem pojala zemskou povídku v úplně jiném stylu, více abstraktním.
Magnolia Rafaela Calder: Kupodivu vzduch. Nespoutaný, vířící, nepolapitelný. Sotva jsem dala pár slov dohromady, všechno rozfoukal vítr do krajin zapomnění a ještě měl tu drzost se mi smát, mizera jeden!
Mia Whitebear: Asi nejvíc mě potrápil živel země, přičemž na začátku soutěže jsem očekávala problémy spíše se živlem vzduchu. Vůbec nic mě nenapadalo a stálo mě to docela dost úsilí, než jsem něco kloudného sepsala dohromady.

Denní věštec: Sledovala jsi i příspěvky jiných soutěžících? Měla jsi i nějakého svého favorita?
Andra Tigers: V průběhu klání jsem příspěvky ostatních sledovala minimálně. Teprve když celá soutěž skončila, dala jsem se do čtení ostatních děl naplno.
Indris Elwinor: Příspěvky ostatních jsem sledovala a byla jsem jimi nadšená. Jednoho favorita asi nemám, ale hodně se mi líbily básně Mii Whitebear a povídky Áine Adair (link).
Magnolia Rafaela Calder: Kdo by nesledoval, když se objevovalo tolik počteníčka? Sice jsem ne vždy měla tolik času, kolik by se mi líbilo, ale snažila jsem se projít opravdu všechny dílka. Pokud mě něco výrazněji oslovilo, tak jsem pustila i slovo nebo dva v komentáři. Třeba se mi moc líbila básnička A země se pohnula (link). Nemůžu říct, že bych měla přímo favorita, ale pravidelně jsem sledovala Miu Whitebear a pak Sharlindru de Vries.
Mia Whitebear: Tvorbu ostatních jsem po pravdě řečeno moc nesledovala. Jen občas jsem nakoukla na příspěvek, který měl zajímavý název. Ale svého favorita jsem měla – Magnolii, je to nadějná spisovatelka a její tvorba mě moc zaujala. Nejvíce se mi líbila její zemská povídka (link). Tragédie jdou Magi velice dobře a tohle je jedna z nich.

Denní věštec: Nastal v průběhu živlového klání okamžik, kdy sis říkala, že to vzdáš a že už se nezapojíš?
Andra Tigers: V několika okamžicích ano. Důvody byly prosté, někdy zkrátka nebyl čas, jindy jsem neměla žádný nápad. A když se nedostatek času a neexistující múza sejdou dohromady, je to pak katastrofa. – zasměje se –
Indris Elwinor: Takový okamžik naštěstí nenastal. Toto klání mě velmi bavilo a čas se vždy nějaký našel. Navíc mě velmi potěšila možnost zaslat dílka dopředu, pokud bych třeba byla na dovolené. To byl opravdu super nápad.
Magnolia Rafaela Calder: No jejé! A kolikrát! – se smíchem mávne rukou – Mám takový pitomý zvyk psát všechno na poslední chvíli a odevzdávat ještě později. Často jsem si říkala:„Nic mě nenapadá, nic nevymyslím a stejně to už nestihnu.“, ale když já mám výzvy až příliš ráda na to, abych něco vzdala. Navíc jsem měla super podporu v mé patronce Mii.
Mia Whitebear: Tak o úplném skončení jsem neuvažovala, ale přiznám se, že slabé chvilky jsem měla. Hlavně v posledním kole, kdy mě zachvátila krize ohledně ukončení mé povídky. – směje se té vzpomínce – Mým největším problémem bylo vždy donutit se udělat si čas na psaní. Jakmile jsem si už k tomu sedla, většinou to netrvalo dlouho a příspěvek byl na světě.

Denní věštec: Která z cen, kterou jsi získala za celou soutěž, tě potěšila nejvíce? (Pozn. redakce: účastnice získaly diplom a titul Mistryně živlů, 1 galeon, husí brk a zapůjčený Zlatý vrbový proutek – nejvyšší ocenění, které lze v čítárně Pod vrbou získat.)
Andra Tigers: Potěšila mě každá cena, největší hodnotu má však pro mě onen proutek. Vždyť jen tak málo lidí jej někdy drželo v ruce a já si moc vážím toho, že můžu být jedním z nich.
Indris Elwinor: Nejkrásnějším oceněním pro mě byl, hned po krásných slovech slečny Helen, Zlatý vrbový proutek. Je to nejvyšší ocenění a já si ho velmi cením. Snažím se ho nosit co nejvíce, abych si ho užila, než ho budu muset vrátit. – směje se –
Magnolia Rafaela Calder: Vrbový proutek, to rozhodně. Možná byste čekali, že finance jsou pro nováčka důležitější, ale ty se přeci dají získat i jinde. Jsem hrozně ráda, že jsem soutěž byla schopná dotáhnout do úspěšného konce a vrbový proutek pro mě představuje takovou krásnou zlatou tečku.
Mia Whitebear: Nejvíce mi udělal radost krásný diplom, který jsem si hned musela uložit do čarostavu a samozřejmě Zlatý vrbový proutek. Slečně Helenii bych chtěla tímto vzkázat, že mi úplně přirostl k ruce a nevím, jestli budu schopná ho čítárně vrátit v zadaný termín zpátky. – mrkne uličnicky –

Denní věštec: Celou soutěží jsi prošla od začátku až do konce. Psaní tě tedy nejspíše baví, je to tak? Píšeš povídky (básně…) i mimo naše hradní stěny?
Andra Tigers: Psaní mám moc ráda, mimo hradní zdi se věnuji převážně kratším povídkám, a když je ta správná nálada a inspirace, napíšu i nějakou tu báseň.
Indris Elwinor: Když jsem byla mladší, tak jsem psala povídky i mimo hradní stěny u mudlů. Nyní píšu spíše pro Hog. Mám ráda poezii i prózu a ráda bych v budoucnu psala více.
Magnolia Rafaela Calder: Příběhy, básničky, divadelní hry, slogany, návody k použití – píšu vše, co se do slov nechá zkrotit už od chvíle, kdy jsem pochopila, k čemu brk a inkoust slouží. Když mám dobrý den, příběhy mě nalézají, ale neřekla bych o sobě, že jsem nějaký spisovatel. Většinou zakládám svá dílka jen do šuplíku, případně kolují v úzkém kruhu nejbližších. Rozhodně se mám ještě co učit a zkoumat, proto se už těším na další soutěž Sub Salixu Šperkovnici královny Magdalény, kde se o nějaké ty šperky aspoň pokusím.
Mia Whitebear: Psaní mě baví, beru ho jako relax, mimo hrad se mu však nevěnuju. V poslední době mě začaly bavit básničky. Ty pro mě dříve bývaly spíše noční můrou. Ze všeho nejraději sepisuju drabble, které jsem objevila až tady v kouzelnickém světě. Málokdy odolám vypsané soutěži nebo úkolu na tento literární útvar. Při sepisování soutěžních povídek pro Vrbu ve víru živlů jsem si říkala, že bych v „hranicích“ chtěla jednoho krásného dne pokračovat. Dost mě omezoval požadavek Sub Salixu vejít se do dvou stránek A4. Některé pasáže jsem chtěla více rozvinout, příběhu by to dodalo větší šmrnc. Konec jsem nechala schválně otevřený, abych na něj mohla někdy v budoucnu navázat.

*

Jednotlivé příspěvky od Mistryň živlů si můžete přečíst níže. Kliknutím na jméno kouzelnice vás přeneseme na její profil v čítárně Pod vrbou. Příjemné počteníčko!

Andra Tigers
Indris Elwinor
Magnolia Rafaela Calder
Mia Whitebear

Velice děkuji všem slečnám, že si udělaly chvilku, zodpověděly mé otázky a mohl tak vzniknout tento článek, který nás ještě na chvilku zanesl do volných dnů prázdnin, které jsou dnes už jen vzpomínkou.

Pro Denní věštec
Mia Whitebear