Další ze série okurkových článků s tématem famfrpálu tentokráte pochází z pera Cerridwen Lowry Antares.
…
Pochybuji, že by vám ti, co hrají famfrpál pokaždé a klikají jako blázni, řekli, že je to opravdu baví a že by to hráli dobrovolně třeba každý týden několikrát. Ze začátku je to zábava, trochu… Pozorovat přibývající procenta, hecovat se s kamarády, kdo bude mít dřív „stovku“, občas si zajít zalétat terčíky, na zápase klikat a třást se na výhru… Postupem let se z toho stane ale spíš rutina „ještě čtyřicet procent, to je tolik a tolik hodin, už aby to bylo za mnou“, případně při zápasech jenom klikání jako o život s pocitem „přeci se na to té koleji nevykašlu“ nebo jakýmkoliv jiným. Opravdu to není o tom, že bychom tam všichni seděli a bavilo nás zabíjet dvě, tři nebo třeba i deset hodin u počítače takovou relativně ubíjející činností jako je „pošli, pošli, pošli, tlačítko!, pošli, pošli, pošli, tlačítko!“, kdy je jediným vysvobozením to, že vás někdo shodí nebo se vám zavaří koště a máte pět minut na to, abyste se napili, najedli, odskočili si, uzdravili se na ošetřovně a naběhli zpátky (pokud je to opravdu „krutý“ zápas, kdy prostě máte nejvíc procent a musíte hrát pokud možno co nejvíc, pokud chcete vyhrát – což chcete, přeci tam takhle nesedíte a nezabíjíte víkend proto, abyste prohráli!) a beztak akorát tak nadáváte, protože vám za těch pět minut dali čtyři góly/shodili půlku týmu…
Samozřejmě existují výjimky a těm všechna čest.
Podíváme se na to ale ještě blíže – protože ač by někteří řekli, že to problém není, tak je. A argument, že přeci nemusíme hrát – jistě, to také nemusíme chodit na předměty ani dělat nic jiného. Je to součástí celé hry, součástí kolejního a školního života, úplným vykašláním se na to sice zajistíme sobě volný víkend, ale co z toho? Dost by tomu pomohlo, když by hrálo na „plný úvazek“ více než těch pár lidí, co obvykle hraje… Ale to je taková neuskutečnitelná věc, aby tam přišel opravdu téměř každý a mohl zaskočit, když někdo už opravdu „nemůže“. A byla i dřív a asi i vždycky bude…
Takže tam sedíte, klikáte jak blázen, držíte převahu. Celý tým má převahu – super. Tak proč ten druhý dává góly?
Stále držíte převahu, další tři góly.
Zavolá na vás rodič/sourozenec/začne zvonit telefon – přestanete na chvíli klikat (protože musíte), vrátíte se k zápasu a zjistíte, že v době vaší nepřítomnosti měli převahu střelci na druhé straně, ale zrovna vy jste střelili dva góly…
Pokud jste někdy hráli zápas, možná vám to připadá povědomé… Podle čeho se určuje převaha – k tomu se snažili dospět amatérští analytici z různých kolejí už odjakživa a ještě více od dob, kdy se objevila „Hranice“. Ale podle čeho se určuje, kdo zrovna dá gól… To snad podle mě ani analyticky určovat nejde. Občas si až říkám, že musí jít o neuvěřitelný faktor náhody…
Pokud k tomuhle přihodíme hnojůvky, jejichž existence je v podstatě zbytečná (i když na druhou stranu – já jsem asi spíš ráda, protože jinak bych se pořád plácala na zemi, terčíky-neterčíky, člověk by řekl, že když někdo lítá na koštěti líp než ten, kdo hnojůvku hází, tak ho netrefí – ale to je fakt to poslední, na co bych, když vidím sílu faktoru „náhody“, spoléhala…a při zápase ZxN by se asi ukázalo, kdo byl efektivnější ve vykupování Vetešnictví… na vítěze bych si klidně vsadila, tak moc si jsem jistá, kdo by toto pomyslné vítězství získal =D), lektvary, které občas působí stylem „já si dám lektvar a druhá strana dá gól“ a tak podobně… Já osobně nevidím zrovna nic ultra zábavného, u čeho bych zabíjela čas z jiného důvodu, než je ten pohár či prostě nějaká účast koleje, která bude po zásluze odměněna. Případně procenta. Jenom klikání. Klikání. KLIKÁNÍ.
Upřímně – když spojím obě témata… Zápas proti profesorům, při kterém nepůjde ani o výhru (omezená doba zápasu), ani o procenta (jedna z mála věcí, co fakt můžeme na 100% ovlivnit) a de facto ani o nic jiného, nemá smysl. A to ani pro ty profesory – ti si tak budou možná moct získat několik magíků spojených s nasedáním na posty a hnojůvkami (pokud nebude dohoda), ale to je všechno.
Kdysi jsem několikrát slyšela, jak se bude systém měnit. Opravdu. To, že se ale nikdy nezměnil, to vidíme všichni. Sice se přidávají nejrůznější „vychytávky“, ale jsou to spíše takové maličkosti, co trochu změní taktiku týmů, ale nic to nemění na tom, že je to něco, co se odbyde a někdo to vyhraje (a je za to rád), ale vlastně – proč? Čím je určeno, že někdo zrovna chytí Zlatonku? Že dá gól ten a ten, i když převahu nemají a ani neměli?
Což je upřímně to, co mě dokáže naštvat víc než neexistence exibičního zápasu nebo cokoliv jiného, co má s famfrpálem co dělat – když se můžu stejně jako zbytek týmu uklikat, držíme převahu, ale tým druhý střílí góly téměř jak na běžícím páse. A když se to obrátí, je to zase často naopak. Ale hlavní je, že máme/mají převahu! Možná to vypadá jako maličkost… Ale při tom zápase, když vás to monotónní klikání uspává, k tomu se přidá obecný nedostatek spánku (nelidská počáteční hodina, dříve to začínalo v deset a bylo to tisíckrát lepší),… S humorem se to jistě brát může. Ale když má ta hra tak velký dopad (tj. pohár, který se zobrazuje i v Síni slávy, atp.), tak to nejde úplně vždycky – a úplně zcela. Pamatuju na několik zápasů, kde na sebe pak týmy byly vyloženě hnusné, jedni říkali, jak to druhým kdosi „naklikal mimo“ a tak podobně… Obzvláště když jsou to mladší lidi a k tomu horké hlavy, které třeba ještě nehrají tak dlouho a k tomu chtějí opravdu hodně vyhrát…
A to všechno říkám jako členka týmu, který díky těmhle „náhodám“ pohár několikrát vyhrál – a je si toho moc dobře vědoma. Ale stejně se jí to nelíbí.
Popravdě nevím, jak by se měl systém změnit – nejsem ani programátor, abych si uměla udělat představu, co ještě jde udělat a co už ne. Stejně tak se nechci do žádného programátora zbytečně navážet – vidím, na čem všem se maká a že se něco děje a že se opravdu snaží. Ale v tomhle by alespoň trochu větší průhlednost by neškodila. Obzvláště co se té převahy a gólů (které by s ní měly souviset) týká. Nevím, jak může dát gól někdo, kdo se zrovna tlačítku ani náhodou nevěnuje, jak může dávat góly tým, který se k převaze ani nepřiblíží… A pro mě to z klikačky, kvůli které ráno vstanu a celý den likviduji myš a chci ji vyhrát, protože „to za to stojí“ vytváří klikačku, u které jsem vlastně kdovíproč, protože kdoví, jak moc vlastně záleží na tom, co já dělám nebo nedělám…
Hmm.. – tak mě tak napadá, jestli by ty statistiky nebylo nejlepší na začátku každé famfrpálové sezóny vynulovat, aby se ukázalo, kdo nejvíce trénoval…, a aby nikdo neztratil to kouzlo z naskakování procent.
Než mě začnete kamenovat, přiznávám, mám skoro úpal. o:-)
Jinak pěkně napsaný článek a úplně pravdivý. 😉
Re: Hmm.. – + kamenuje sl. Vicky +
Re: Hmm.. – +přidává se ke kamenování? =D+
Dohrabej se na dohlednou vzdálenost ke stovce na chytači (anebo si udělej stovku na chytači =D – případně stovku i na dalších postech k tomu) a pak se sem vrať a něco říkej. =D Ono to fakt nebylo zase tak lehký. =D
Navíc pokud by se nestala nějaká reforma a profesoři by nehráli opravdu stejně jako týmy, tak by to byla docela diskriminace. Stejně tak – zápasy. Některý by trval 18 hodin, jiný 2 – to by byl pak pěkný vzájemný, když jeden tým měl o 16 hodin víc na trénování (v případě, že by se jelo vyloženě „od nuly“ před tréninky). Nemluvě o tom, že někteří z nás u toho trénování strávili tolik času – třeba už před pár lety – a teď ho tam trávit znova? A znova? A ještě znova? Jako jasně, střelce dáš i za jeden trénink, odrážeče s brankářem možná cca taky, ale toho chytače opravdu ne. Takže to je vlastně fakt – všichni bychom hráli několikadenní zápasy, protože by nikdo neměl chytače! =D Ehm, asi ne, žjo? =D
Kdysi byl nápad s klesáním, ale opět – pro profesory by to bylo hnusné, když si něco natrénovali a nemají to moc kde dohánět; záleželo by na tom, jak moc (10% klesnutí u střelce, brankáře a odrážeče jsou tak dvě hodiny? Dohromady 6? To se teoreticky vzato dá… Ale u chytače je to cca 15 hodin, spíš 16 – samozřejmě záleží na tom, jak moc se kliká… A to se dá už opravdu jenom teoreticky, rozhodně bych – jestli se někdy na tu poslední stovku dohrabu – nechtěla už nikdy trávit celý trénink klikáním… Strávila jsem jich tak víc než dost. 😉
Ale kdyby to bylo udělané nějak rozumně (v případě sezóny i s profesory, pochopitelně) – pokud jsi nehrála v předchozí sezóně – nebo netrénovala – alespoň hodinu na nějakém postu, klesne ti to na střelci/odrážeči/brankáři o 5%, na chytači o 1% (třeba, jenom příklad)… Tak to by se nejspíš dalo.
A díky. =)
Re: Re: Hmm.. – + vyhrabuje se z kamenů +
Jůj, tak tohle jsem vůbec nečekala, že někdo bude brát vážně a už tady přemýšlíš na podrobnostmi… =D Jako máš samozřejmě pravdu, určitě se s tebou nechci hádat, jenom říkám, že by se alespoň poznalo, kdo na tu sezónu trénoval, a kdo ne. A tu stovku by neměl každý, jak jsem se vyjádřila už u nějakého předešlého článku, pokud nemáš naklikanou stovku, jsi v týmu skoro na nic.
Určitě to není názor, za kterým si pevně stojím, pevně si stojím, co se týče famfrpálu, akorát za hnojůvkama! :)) + dupne si +
Mimochodem sleduji, jakou děsivou rychlostí naskakují procenta na chytači a ne, nezlob se, nehodlám to zkoušet, nemám na to trpělivost ani nervy, jsem šťastná, že jsem si naklikala brankáře, a to mi zatím ke štěstí stačí… :))
Tohle léto se sluníčkem končím!
Re: Re: Re: Hmm.. – Já přemýšlím ráda a ráda přemýšlím o těch věcech i v závislosti na nápadech někoho jiného. =D
Vynulování by podle mě bylo děs, naprosto upřímně. =D Kdo na tu sezónu trénoval – tak když někdo trénoval sedm sezón předtím a na tu osmou už netrénuje, tak je to jeho privilegium, že trénoval tak vehementně, že to dokázal natrénovat za míň sezón, ne? Já mám například za cíl si příští (jeden!) trénink doklikat poslední stovku (pokud mi to bude dovoleno) a pak už na trénink nechodit, moct se dva dny vyspat (nebo dělat něco užitečnějšího) a budu to brát jako svojí odměnu… Teda chtěla bych to tak brát. =D Tj. se mi nelíbí, že bych poté, co se mi to konečně povede, měla chodit dál na tréninky – v takovém rozsahu. =D Když někdo ještě nebyl na tolika trénincích a nebyl tu tak dlouho, tak mu to třeba nepřijde – což není špatně, jenom jiný úhel pohledu. 😉 Proto jsem mluvila o tom „postupném ubývání“, pokud se člověk famfrpálu nevěnuje.
A navíc – někomu se holt hráči „rodili“ spíše v minulých generacích, někdo má aktivní hráče až teď. Tím, že by se to vynulovalo, by někteří přišli o celou hráčskou základnu – a přitom není nic špatného na tom, aby někdo měl většinu hráčů z vyšších ročníků, co už mají to „své“ natrénováno a chodí jenom na zápasy. To je jako kdybych naopak dnešním dnem zastavila přibývání procent – ti, co mají hráčskou základnu v nižších ročnících – lidech, co ještě moc nenatrénovali, by toho asi moc neuhráli, že? =)
A sluníčko je špatné, rozhodně s ním skonči… =D
Re: Hmm.. – Tedy, nápad je noční můrou všech famfrpálistů, už jen ta představa, že jsme promrhali hodiny (nebo spíš dny) na hřišti místo něčeho užitečnějšího jen kvůli tomu, aby nám ta vydřená procenta po konci sezóny zase někdo vymazal 😀
Ale v případě, že bychom se chtěli nadobro zbavit famfrpálu, je to vlastně skvělý nápad, protože po jednom či více provedeních už by na tréninky kromě nováčků nikdo nechodil (a ti by taky záhy přestali), protože i když je famfrpálový pohár skvělá věc, nikdo by více než jednou sezónu po vynulování na koštěti dobrovolně neabsolvoval a tudíž by neměl kdo hrát na zápasech… Takže by tenhle návrh byl skoro na uchování, až se budeme chtít famfrpálu v budoucnu po těch letech konečně zbavit.
A k článku.. je skvělý a souhlasím snad se všemi body. Hlavně ta pravděpodobná nepravděpodobnost gólů mi připadá příšerná. Připomíná mi mudlovské kostky, je to o úplně stejné náhodě. Štěstí už se tomu snad ani říkat nedá… Skoro je vtipné, že u famfrpálu v jednom kuse sedíme celé hodiny, když nás vlastně hra samotná skoro nepotřebuje.
Jen nevím, co je vlastně lepší. Jestli nepravděpodobné chování míčů, které se neřídí ani hranicemi a převahou, ani tím, kdo je vlastně drží, a nebo úplné ovládnutí famfrpálu přesně daným počtem terčíků, pevnými fakty a procenty. Možná by to pak byla ještě daleko větší nuda.
Cerri – má odvahu říkat nahlas své názory, jakkoli si je určitě vědoma toho, že s ní řada lidí nebude souhlasit… Toho si opravdu cením, i když sama jsem mnohdy radši potichu, protože je mi přednější s ostatními dobře vycházet:) Přiznám se, že tentokrát s Cerri hodně souhlasím… Asi nejlepší by bylo radikálně zkrátit zápasy, a ne na 24 h, ale rovnou třeba maximálně na pět. Ovšem viděli jsme, jak nedávno dopadla anketa, která se omezaní délky zápasu týkala: asi je většina obyvatel natolik masochisticky založena, že chce trávit klikáním víc než celý den a celou noc… jenom by mě zajímalo, jestli ti, kdo hlasovali pro to, že „to má být jako v knize HP, zápas končí až chycením zlatonky“, také opravdu za svou kolej ty dlouhé hodiny klikali a klikali, anebo jestli jsou to jenom teoretici. U mudlů taky fotbalu nejvíc rozumějí ti, co ho sledují z gauče:)
Přesto si myslím, a teď pominu možnost výrazného přeprogramování, že famfrpál pouhá nudná klikačka není. Letos se objevily různé legrácky, jako kabelky či létající máslové ležáky namísto potlouků, a to mě vážně pobavilo. Kdyby bylo takových překvapení maličko víc, bylo by to ještě zábavnější, nu a všelijaké ty řeči, které se na hřišti vedou, to je taky celkem fajn.
Ovšem když zápas trvá třeba 12 hodin, je to už myslím docela nenormální v každém případě…
Nu, a že by bylo dobře vědět, jak to vlastně funguje a na čem závisí, kdo dá gól, a jak se projeví lektvary – to je prostě fakt. Ano, máme sami objevovat atd., ale na tohle ještě nepřišel asi nikdo za celou dobu, a to už je divné, ne?
Re: Cerri – Já pro zkrácení zápasu nebyla. 😉 (A za svých 8 školních let jsem hrála všechny zápasy krom dvou.)
Já byla pro to případné tlačítko pro právě prohrávající tým „ano, vzdávám hru“, protože by se tím zamezilo tomu, aby zápas skončil ve chvíli, kdy není tak docela rozhodnuto a také tomu, že někdo ještě chce bojovat.
Bez té Zlatonky je to prostě nuda – což tam zdůrazňuju (stejně tak bez procent a dalších věcí). Na to by se pak mohly některé týmy podívat stylem: „A proč tam chodit, když stejně prohrajeme a ten zápas nakonec skončí sám?“
To, jak fungují lektvary… Prý pomáhají (některé) tomu, aby měl člověk převahu – to jsem tedy slyšela. Na druhou stranu, jak píšu, jelikož není souvislost převahy a gólů nejspíš zase taková (ta situace, kdy jeden má převahu a druhý střílí góly není neobvyklá nebo jedinečná, o tom, že góly střílí hráč, co zrovna není u počítače se taky vtipkuje už nějakou dobu), takže kdoví – a to je právě ono. Jako je hezké tam sedět a držet převahu, ale… Jako ono je to třeba udělané dobře, ale já do toho nevidím a upřímně to nechápu a byla bych ráda, aby do toho bylo vneseno světlo.
Jo a ještě bych k tomu přidala komentátorovu hlášku „Camrál drží kolej y.“ a k tomu „xxx (z koleje y) vykrývá střelený Camrál.“ Je sice legrace, že účelně střílíme na vlastní brankáře, ale pointu taky nechápu. ;-D (Ale to už myslím spíš ve vtipu. =D)
K těm kabelkám – jasně, to je pak o tom, co tam k tomu kdo vymyslí, ale když většina týmu hraje… A v některých zápasech to občas bývá tak vypjaté, že by tomu hozený máslový ležák (pomocí nějakého „vtipného“ spolužáka nebo fialového) ke zlepšení atmosféry nepomohl. ;-D
(A já myslím, že i kdyby se mnou nesouhlasili, tak moji kamarádi mě pochopí a pohádáme se o tom maximálně tak jednou (a ještě spíš tím stylem, že si vzájemně urovnáme myšlenky) a jestli mě ostatní někdy nebudou mít rádi kvůli názorům, tak bych ani nechěla, aby se kamarády stali a je mi vcelku fuk, co si o mně takoví lidé myslí. ;-D Každopádně děkuju.)
Re: Cerri – Souhlasím, že ta anketa byla dost nesmyslná. Návrh na zkrácení doby zápasů v ní byl formulován tak nejasně, že jeho zastánci pak museli všem vysvětlovat, jak je to vlastně myšleno. Navíc bylo zřejmé, že nováčci budou spíše pro zachování pravidla „podle knížek“, protože ještě vůbec nevěděli, jak famfrpál u nás probíhá. Stejně jako Sophii by mě zajímalo, kolik aktivních hráčů hlasovalo proti zkrácení doby zápasu. Ale holt pan ředitel podporuje jenom ty změny, které sám vymyslí, a uspořádání ankety byla dobrá možnost, jak návrh zavrhnout a přitom se tvářit demokraticky. –
Návrh Cerri na tlačítko „Vzdát se“ vůbec není od věci, bohužel byl tehdy formulován způsobem, který sugeroval, že vzdání se je něco ponižujícího. Jako šachista musím říci, že vzdát se naopak je uznáním síly soupeře a vlastních možností, tedy schopností vidět věci z nadhledu. Při šachových soutěžích je naopak trapné partii protahovat do matu a okrádat sebe i soupeře o čas, když už je výsledek jasný. –
Existuje další možnost, jak zápas ukončit jinak než chycením zlatonky. V pravidlech se píše: „Famfrpálové utkání končí teprve tehdy, když je chycena Zlatonka nebo když se na tom dohodnou kapitáni obou mužstev.“ Kdyby se kapitáni u nás skutečně mohli dohodnout, že se končí, bylo by to fajn. –
Famfrpál mám rád a baví mě. Ale když už je zápas rozhodnutý a mění se v trénink, je to otrava. Procenta ať se sbírají hlavně na tréninku. –
Otázka, co vlastně rozhoduje, je správně položená. Taky mě udivuje, že tým, který má převahu na všech postech, může inkasovat a nevstřelit branku. Nebo že podle Komentátora může mít camrál tým, který nemá na hřišti ani jednoho hráče.
Famfrpál bez tajemství – Každá sportovní hra, chtě nechtě, je o umu zúčastněných i o náhodě. Ne jinak je tomu i u famfrpálu, a že rozhodující není náhoda vidíme z výsledků, kde jsou týmy dobré a sehrané, které vyhrávají v daném období pravidelně a jsou týmy horší, které na vítězství nedosáhnou.
Celá hra je ovlivněna několika faktory, rozdělit je můžeme na technické a sociální. Mezi technické patří kvalita košťat, výbava chráničů, počet nalétaných terčíků, nalétané procenta dovedností a zdraví hráčů. Mezi sociální můžeme zahrnout koordinaci a disciplinovanost týmu, klikací aktivitu hráčů, způsoby střídání, distribuce a zabezpečení výbav a v neposlední řadě i strategie hromadných nástupů, využití lektvarů, bomb a promyšlených způsobů střídání.
Středem mechanizmu hry jsou pak různé algoritmy určující děj na hřišti, jejich základem je většinou náhoda, kterou lze však notnou měrou ovlivnit a přiklonit na tu nebo onu stranu. Aktuální stav aktivity hráčů často hlásí komentátor při trénincích. Legendární hranice je ve skutečnosti vypočítávána z počtu vychytaných košťat a terčíků obou družstev, pokud mají družstva stejný počet, je hranice přesně půl na půl, pokud má nějaké družstvo košťat (hráčů) méně, přesouvá se hranice k jeho metě a odpovídajícím způsobem roste pravděpodobnost, že camrál častěji získá někdo z družstva protihráčů a následně bude moci střílet do branky. To jestli se trefí pak závisí na porovnání součtu naklikaných střel družstva, úrovně dovednosti střelce a terčíků, oproti úrovni dovednosti a terčíkům brankáře a jeho naklikaným obranám (porovnání je podle určitého vzorce zohledňujícího, že brankář je jeden kdežto střelci tři). Součet naklikaných odrazů jednotlivých odrážečů spolu s jejich úrovní dané dovednosti a terčíky je opět porovnáván speciálním vzorcem se stejnými údaji týmu soupeře. U týmu, který v tomto porovnávání prohrál, se zcela náhodně vybere jeden hráč, na kterého je potlouk zaměřen. To, kolik mu skutečně ubere zdraví, závisí na velikosti rozdílu naklikaných odrazů upraveného o umění letu oběti i odražečů ve formě terčíků a zmenšené o příslušný počet kvality chráničů. Pokud zdraví postiženého hráče klesne na nulu, je odstaven z hřiště a vystaven malému riziku úrazu. A zbývá chytač, jeho umění spočívá na mnoha faktorech. Standardně je po jedné hodině hry stanovena základní pravděpodobnost chycení zlatonky chytačem na 1 %. Tato šance se však úměrně zvyšuje dle výše dovednosti chytače, počtu terčíků, a kvality koštěte. Teoreticky tedy dobře vybavený a natrénovaný chytač může zlatonku chytit ještě před touto hodinou. V průběhu zápasu se každou hodinu základní šance chycení zlatonky navyšuje, což zaručuje, že po několika hodinách zlatonku chytne i zcela slepý (začínající) chytač.
Nutno zde vysvětlit i komentátorovo hlášení převahy střelců, odražečů a brankářů. Nejde o nic jiného, než pouhé konstatování, který tým má více naklikaných příslušných tlačítek. Z výše uvedeného je tedy patrné, že tato informace zdaleka nepopisuje skutečnou převahu týmu, která závisí i na plno jiných kritériích.
Po 55 minutách hry každého hráče může navíc náhodně dojít k tzv. zavaření koštěte, kdy je nucen opustit hřiště a odpočinout si.
Hráči s vysokým počtem terčíků mohou během hry házet bomby hnojůvky na opoziční tým. Kvalita hodu je zčásti ovlivněna počtem terčíků, zčásti náhodou. Výsledkem může být shození zamýšleného hráče, shození souseda, shození zamýšleného hráče spolu s oběma sousedy a nebo dokonce shození hráčů vlastního týmu. Narozdíl od potlouku, bomby způsobují zranění vždy.
Nově jsou do hry zapojeny lektvary. Lektvary síly a obratnosti zdvojnásobují počet kliknutých tlačítek, u chytače pak lektvar obratnosti zvyšuje procento chycení zlatonky. Lektvar štěstí přidává +20 bodů do chráničů a činí tak dotyčného na potlouky skoro imuním. Lektvar rozvahy pridává o 10 % více získaných zkušeností. Všechny lektvary účinkují 10 minut a lze je dohromady užít jednou za hodinu.
Vzhledem k tomu, že famfrpál již takto funguje nějakou dobu a má paměť je chabá, je možné, že jsem na nějaké drobné niance zapomněl a zde je nezmínil.
Ještě před vznikem tohoto systému famfrpálu se hovořilo o jiném modelu, nicméně osobně ho již programovat nehodlám a všechny ostatní pokusy (kde u prvního byl i Nekro) se vytratily absolutně do ztracena.
– Ačkoli se považuji za člověka pragmatického, pro nějž okřídlená spojení typu „dobrá atmosféra na hradě“ hrají vždy druhořadé role (snad proto, že je tak obtížné je naplnit?), musím přiznat, že příspěvek pana ředitele ve mně vyvolal smíšené pocity.
To je vážně pro řadového hráče nutné brát famfrpál za hromadu vzorců; v dovedení do extrému za nekonečné kombinace nul a jedniček? Ono zajdeme-li ještě dál, jsou vlastně celé Hogwarts obdobnou – jen ještě nekonečnější kombinací – a přesto si troufám tvrdit, že valná většina obyvatel hradu objevila přesah naší školy, který podle mě spočívá právě v tom, že ji tvoří lidé – a nuly a jedničky ustupují do pozadí. A copak nejde brát obdobným způsobem i famfrpál?
Je to už víc než rok, kdy jsem naposledy hrál nějaký zápas, ale stejně si pořád myslím, že vím, o čem to je. Právě při famfrpálu jsem si vždycky připadal nejvíc „ve středu koleje“ a ze zápasů odcházel většinou s pocitem, že je fajn být v Nebelvíru, byť to byl zápas prohraný.
A co na tom, že jednou dal gól tenhle, když měl převahu támhleten? Podruhé ho zase dal támhleten, když ho měl dát tenhle – nebo tak to alespoň plus mínus fungovalo a nakonec vyhrával papírově silnější tým (a jo – v případě vyrovnanosti týmů to o náhodě bylo, ale co chcete, je to sport).
Závěrem bych jen řekl, že jsem za famfrpál na naší škole, byť se k němu jako profesor příliš nedostanu, rád. Z některých názorů mi tu vyplývá asociace „famfrpál = nejotravnější věc pod sluncem“ – a přijde mi škoda, že se nevyjádřili i ti, kteří na naší škole zůstávají především kvůli němu, i když se jinak mnohem více angažují na jiných čarodějnických školách, kde, jak sami přiznávají, si mohou o tak promyšlené hře nechat zdát.
famfr – No musím se zřejmě našeho famfrpálu zastat. Pravda hraji ho teprve dva roky, což je oproti ostatním málo, ale stále mne baví a jak se znám nepřestane.
Ano jsou zde menší chyby, jako délka zápasu, ale o tom bylo již mnoho diskuzí :-).
Naopak děkuji panu řediteli za příspěvek. Ty pověstné 0 a 1 to trochu osvětlily, jak to teda.
Sportu zdar a famfru zvláště.
– No, vidite – a me vzdycky to klikani opravdu bavilo =) Protoze ano, pripadala jsem si jako skutecna soucast tymu, nepostradatelna, naprosto koordinovana s ostatnima. A navic -kdybych hrala famfrpal „v realu“, taky bych sedela na kosteti celou dobu, co by zapas trval, a neprislo by mi to nijak prehnane – jeste bych byla vdecna za celou petiminutovou prestavku na curani =) A ano, jsou veci, ktere mi prijdou nefer a kdy jsem fakt byla nastvana na nejvyssi miru – ovsem ty nesouvisely nikdy s famfrpalem jako takovym (pze i kdyz uznam, ze goly padaji nekdy lehce nesmyslne a ze nekdy ma camral tym, ktery vubec neni na hristi atd. – deje se to vsem tymum stejnou merou, je to tedy v ramci moznosti spravedlive). Tamto souviselo s takovymi jinymi vecmi, ale jiste, je to uz davno fuk =) Zmena systemu jako takoveho by byla zajimava, ale myslim, ze je nerealna, a ja osobne po ni nijak nevolam – na druhou stranu to uz neni moje vec, pze ja uz mam „doklikano“… Jedina uprava, s kterou bych opravdu souhlasila, by bylo ono tlacitko pro dohodu kapitanu o ukonceni zapasu, ktera je v souladu s pravidly. Ale chtela bych, aby se zobrazovalo obema kapitanum – a aby oba museli odkliknout, ze opravdu souhlasi s koncem zapasu. Ne aby to odklikl jen ten prohravajici a vyhravajici byl proste jen seznamen s faktem, ze se souper vzdal. Jinak to neni dohoda a chce-li nekdo tu zlatonku chytit a nechat sveho chytace poskocit o dana procenta, ma na to proste narok, i kdyby mel naskok nevim jaky…