Rodiče, já a Hogwarts

| Vydáno:

S blížícím se výjezdním seminářem v Honorově jsem si kladl otázku, jak někteří noví účastníci (ne, že by jich bylo mnoho) vysvětlují doma, kam že se to na ty čtyři dny odebírají. Například u nás stačí ohlásit „letňák“ a rodičům je jasné prakticky vše (kam, co tam, kdo tam,…), jelikož jsou o naší škole poměrně dobře informovaní. Zažil jsem ovšem i případy, kdy „jedeme někam s nějakými lidmi z netu a rodiče vůbec nevědí, že navštěvujeme kouzelnickou školu“.
Rozhodl jsem se tedy zeptat několika obyvatel hradu, nakolik jejich rodiče vědí o jejich aktivitě na naší škole.


Anseiola Renine Rawenclav

Máma i táta Hog viděli. Vědí, co to je a víceméně i proč to je. Máma hlavně z debat o tom, zda Hog je či není sekta a zda je či není projekt nebezpečný a jestli jsem či nejsem závislá na internetu… a tak dále. Táta potom čistě proto, že se zajímal o to, co dělám.

O tom, co dělám přesně, toho příliš nevědí, zřejmě by je to ani moc nezajímalo a nepochopili by to (přece jen, máme svoje výrazy a než bych jim to vysvětlila, tak by Midarovi vyklíčila pšenice). Táta to bere tak, že je to prostě zábava a dokud to není na úkor školy, tak je to v pohodě. Máma nechce o Hog ani slyšet, považuje to za infantilní zábavu narušených jedinců, kterým je třeba pomoci.
A ona pravda bude někde uprostřed, že? 🙂

Cerridwen Lowra Antares

Už se s ní seznámili, nakolik detailně, to netuším, ale vzhledem k mému ponocování u internetu s argumentací „potřebuju dopsat úkol/soutěž“ anebo „potřebuju klikat“, minimálně musí tušit, že něco takového existuje.
Kolej jsem pravděpodobně zmínila (ono při náhlém půlročním záchvatu a nakupování zeleného šatstva jsem to nejspíš obhajovala něčím takovým), stejně tak jsem jela na srazy s pláštěm a tak podobně, takže i ví, že existují chvíle, kdy se s těmi lidmi vídám.
Moje matka to obvykle nazývá „ta tvoje blbost“, v případě lepší nálady mě nazývá bláznem, docela to neřeším.
Táta mi k famfrpálu vařívá kafe a nosívá pizzu. ;-D A při koncích termínů mě posílal spát aspoň na pár hodin. To by se mi u mámy stát nemohlo, tam mi bylo maximálně vyhrožováno vypojením internetu, pokud okamžitě nevypadnu. =D
Někdy probírám i zdejší komunitu, ono když má člověk nutkání drbat o něčem a jediný člověk, se kterým se to dá, zrovna není online, tak mu nic jiného než někdo z rodiny nezbyde. =D Ale spíše to odnese táta, případně bratr, který se tím upřímně baví, protože mu některé zdejší „vztahy“ přijdou nekonečně vtipné a trapné. Člověk se často dozví zcela nový pohled na věc. =D
Táta mi to nebere, ale občas prohodí, že kdybych se takhle věnovala jazykům a mudlškole, tak by to bylo stokrát lepší – to mi neříká nic nového, pochopitelně, ale nenutí mě s Hogem končit. Moje matka si stále myslí, že je to „naprostá blbost“ (i když od té doby, co objevila Farmville, už neremcá tolik) a jsem ráda, že už nejsem u ní a nemusím denně poslouchat výhružky, jak mi zakáže počítač – můj – z toho důvodu, že se třeba zrovna nahlas zasměju na monitor a ona to přičítá tomu, že mi už definitivně hrabe a skončí to několikahodinovou přednáškou o tom, jak bych radši měla chodit ven (a ona přednáška skončí ve chvíli, kdy se můj bratr vrátí zvenku a je seřván, že je celé dny v háji někde venku místo toho, aby byl doma =D).
Mému tátovi se na tom třeba líbí to, že nespolečenské jedince, jako je moje maličkost, to trochu přeci jen „socializuje“ – i když jistě, jak, toť otázka. Stejně tak chápe, že je to víc než nějaké klikací hry a že to člověka přeci jen rozvíjí. 
Ten myslím i ví, že jsem někdy něco vyhrála a tak podobně. Matce jsem se o tom raději ani nezmiňovala.
Potom tedy moji rodiče znají pár lidí z Hogu, které jsem přivedla domů, případně i několik těch, za kterými jsem jela já. Táta třeba nejnověji potkal Elízu, stejně tak se tuší o pár dalších jedincích, takže se dá říct, že mají víceméně obecný přehled o tom, s kým se bavím. Občas (často) dost zastaralý. =D
Rozhodně ale neví všechno, netouží se na Hog přihlásit a já jsem za to i ráda. Prostě o tom ví cca tolik jako o jakémkoliv mém dalším životě. Moc rozdílů v tom nevidím. =)

Elizabeth Lextrová

No, moje rodička toho o naší škole ví hodně. Vlastně víc než hodně, protože prakticky každou volnou i nevolnou chvíli trávím na Hogu nebo ve společnosti mých přátel, kteří tu přebývají. Je seznámena s tím, co se tu provádí – páč jinak by mě ani nikam s osazenstvem tohoto Hradu nepouštěla – a nevadí jí to. Samozřejmě je informovaná, jaká jsem výborná prefektka (haha) a v jaké jsem koleji a podobně. S tím se přece musim pochlubit. 😉
Když jí došlo, že tato škola neni banda úchylů a úchyláků, byla o dost klidnější. Našla jsem si spoustu nových přátel a to ji taky potěšilo, protože předtím jsem byla spíše samotářský typ. Bere to tak napůl. Je jí jasné, že tu nejsou jenom děti, ale i starší, které to prostě baví. Je to hra a je to i život.

Kate Resea

Já se s rodičemi moc o Hog nebavím – za prvé si na mě pak ukazujou jak na blázna a za druhé, když mám horší prospěch v mudl škole, tak pak to dávají za vinu právě Hog.
Ale i tak toho o mně vědí docela dost – vědí to, že jsem v Nebelvíru, dokonce bych řekla, že tak nějak trochu vědí i o naší výuce, taky vědí o mně a o famfrpálu – „Už zas tam hrajete ten vás famfrpál?“ (taky je to asi moc netěší :D).
A když jsem za nimi přišla, že Nebelvír konečně vyhrál školní pohár, tak jsem měla pocit, že na mě koukají způsobem, který svědčil o tom, že přemýšlejí, zda volat do blázince nebo ne.
Taky si dřív mysleli, že jsem tady snad jedna z nejstarších a že tu lidi moc staří být nemůžou, takže byli docela v šoku, když jsem jim s úsměvem řekla, že jsou tady lidi mnohem starší. 🙂
Ale naštěstí nic nenamítají, když se jdu setkat s někým z Hog naživo, prostě to berou normálně (díky bohu – ale ano, dřív sem musela mamce volat, že tam opravdu nejsem s žádným úchylákem :D).

Lilien Emity Meissed

Musím se přiznat, že naši o Hogu moc nevědí. Mamka ví, že na nějakou školu chodím, ale žádné detaily neví. Taťka o tom neví nic. Sice oba pořád nadávají, že tu pořád vysedávám, ale důvod nijak neřeší. Důvod, proč jsem jim o tom neřekla, je prostý, jsem na Hogu závislá a já se bojím, že kdybych začala básnit o Hogu, že by mu dávali za vinu, že se mi nedaří ve škole u mudlů.
Nevědí o mém působení na hradě nic, myslím, že kdybych jim o tomto světě začala vyprávět, řekli by mi, že se mám více zajímat o svůj skutečný mudlovský život a nebýt tak závislá na hogu. Ale vím, že by to mysleli dobře, moji rodiče to mají v hlavě srovnané. Ale myslím, že jim moje úchylka na modrou barvu neunikla. – směje se –

Narcissa Teacherová

Já se o tom s mamkou docela dost bavím, protože když mamka vidí, že na tom „něčem“ neustále vysedávám, tak je zvědavá a ptá se, žjo. Protože kdo by se nedivil, když najednou jednu sobotu vstanu v 8 a hned jdu na pc, když obyčejně spím do poledne… A tak si s ní o tom občas pokecám, pochlubím se jí, radím se s ní a tak… 😉 
Mamka to bere… No, že aspoň když už tu sedím, tak nehraju ty vymejvačky mozku (jako střílečky) a že to aspoň rozvíjí mou fantazii a různé jiné věci, která tato škola nabízí. Občas jí ale vadí, že jsem tu moc často, no… Ale víceméně mi to schvaluje. 🙂

Oresta Vianueva

Moje mamka toho ví o škole hodně. Neustále jí něco vyprávím… Co je nového, co se stalo, a tak. Dokonce už jsem ji představila i pár lidem z Hogu, protože by mě jinak nepustila na sraz… Mluvila dokonce i s panem ředitelem, aby na mě jednou na sraze dával pozor. :))

Ví, do jaké koleje chodím, kdo je můj ředitel, ke komu chodím na předměty, ale o předmětech jako takových s ní nemluvím, protože je nechápe… Spíše to možná nechce pochopit, ale to už je její věc. Teď Hogwarts bere úplně v pohodě, protože ví, co to obnáší, že tu nejsou špatní lidé… 

Dokonce si vzpomínám na chvilku, kdy za mnou mamka přišla na sraz, abychom spolu šly na oběd… Potkala jsem pár lidí a oni hned: „Vy nám chcete Oříšku sebrat?“ Tak mamka poznala, že se nemám špatně. Spíše naopak, že se mám dobře a nic mi nehrozí.

Můj otec to bere jako takový tábor… Moc ho to nezajímá, jemu jde spíš vždycky jen o tu finančí hodnotu a o to, zda jsem v pohodě. Víc o tom neví. Jen, že jezdím na tábor s ostatními fanoušky HP.

Všem respondentům děkuji za jejich odpovědi!

Komentáře

  1. U Groatsů 🙂 – Tak vám nevim, co je horší. Jestli rodiče, kteří se na Hogwarts nedívají s nadšením a nebo takoví, jako jsou ty moje – resp. mamina. ,,Proč se nechceš přihlásit na Bystrozorství – Harry přece byl bystrozor!“ ,,Měla bys zkusit ten famfrpál, ale to si musíš koupit Kulovej blesk!“ – ,,Mami, my na Příčný ale nemáme Kulovej blesk.“ – ,,Jakto že tam nemáte Kulovej blesk? A jaký koště si teda chceš kupovat?“ ,,Už jsi dopsala tu soutěž do Bradavic? Ne? A kdy jí chceš jako dopsat? Ale mně to je vlastně jedno, já o galeony nepříjdu!“ Ano, moje máma je totální blázen do HP, dokonce ještě dýl než já, takže se jen obávám dne, kdy se ve VS objeví lososová osoba jménem Blanch Groats (nebo tak nějak). 😀

    1. Re: U Groatsů 🙂 – Chichi, to musí být úžasné, jak je to u vás.
      To u nás to berou jakože „Už zase ty Bradavice?“ „Ty jseš na tom Potteroviny úplně závislej.“ „Co čteš? Už zase Pottroviny? To je normálně úchylka!“
      Takže kdybych chtěl na nějaký ten sraz, tak bych to musel zamaskovat reálnými kamarády.

    2. Re: U Groatsů 🙂 – Tohle je ale drsné! :)) Jakože, chápu, že tě děsí, že by se tu mamka zaregistrovala a objevila, ale jinak mi to přijde super :))

    3. Re: U Groatsů 🙂 – Hehe! Pri taktej kontrole budete mať o chvíľku z úloh na Hogu podobný pocit ako z mudlškoly, nie? ;-D

  2. 😀 – wow, tak to musí být super 😀 i když ti to asi občas leze na nervy, že? 🙂 – napadla ho myšlenka, že by její máma mohla za ni psát úkoly 0:-)) –

  3. Tak to teda – zírám, co já bych dala za takovej přístup:D Já musím Hog shazovat na lištu jakmile maminka projde dveřma do kuchyně:D Protože to je hned: „Už zase ty tvoje debilní Bradavice! Seš nenormální, v (patnácti, šestnácti)sedmnácti si hrát na Pottra s bandou pošuků!“ (cituji doslova, já si nemyslím že bychom byli pošuci:D)
    S oblibou mě na konci termínů vyhazuje od počítače v šest večer, byť je neděle a mě chybí čtyři, pět nebo deset úkolů. Ještě s daleko větší oblibou toto činí před koncem termínů na závěrečné eseje, což přivádí k dokonalosti tím, že mě k počítači nepustí třeba vůbec.
    O srazech se jí neodvažuju zmínit, takže já oficiálně v životě na žádném sraze nebyla-zásadně chodím ven s kamarádkama. A živě si dovedu představit její reakci, kdybych se jednou rozhodla nekamuflovat a nelhat a říct jí, kam jdu doopravdy- asi by mě nechala zavřít do blázince 😀
    Upřímně řečeno nechápu, co jí na tom tak vadí, ale co už..prostě mudla. A navíc rodička, takže to je dvojnásobně jiný živočišný druh:D

  4. Každý rodič je jiný =D – Ale já naštěstí taky měla štěstí… rodiče mě bez problémů pustili už ve 14 na sraz… jen mě tam sami odvezli a podívali se, jestli se nejedná o nějakou bandu podivných existencí… Ale od té doby bez problému, naopak jsou rádi, že nehraju jen tupě nějaké hry a vzhledem k tomu, že znají osobně i pár lidí odtud, vidí, že to nejsou jen vztahy přes internet ale i naživo 🙂

  5. Rada nad zlato – Opravdu doporučuju přesvědčit rodiče o tom, aby si HP přečetli. Jasně, někomu se samozřejmě nemusí líbit, sto lidí – sto chutí (žánrů :)), ale myslím, že většině se líbit bude. A pak už se vám nebudou divit, proč trávíte tolik času u počítače. Je to krásnej svět. 🙂 Ale chápu, že nejtěžší je asi rodiče donutit, aby HP alespoň otevřeli.

  6. – Och, je dobré vědět, že má někdo to štěstí, že ho rodiče v Hogu podporují! A stejně dobré je vědět, že má někdo stejnou smůlu jako já. Bohužel ani má plnoletost nezabrání tomu, aby mi mamka zakazovala kouzelnické srazy a vačítala večery na hradě 🙁

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *