A kde jsou návrháři?

Jako správná shopoholička pravidelně okupuju Příčnou ulici. Žádný nový ani starý kousek mi nesmí uniknout, co kdyby se tam objevila ta pravá věc pro vás? Nákupy v nás vzbuzují tu úžasnou touhu, že můžete vlastnit něco, co nikdo jiný nemá. Můžete se chlubit ostatním, že je to jeden z deseti kousků, který mají na hradě jen ti nejlepší, tedy spíše ti, kteří si ho umí urvat a rychle zaplatit. A to, že mé konto zchudne, mi opravdu nevadí (pokud bych se nedostala do mínusu, že?).

Ovšem když prolézám obchody, zjišťuji nejen, že je obchod prakticky prázdný, ale modely jsou pořád od stejných návrhářek. Začínám vidět stejný druh střihu, stejné lemování, prakticky všechno si je podobné. Ale opravdu chci mít všechny sukně stejně střižené? Stejné košile v jiných barvách?

V dávnějších dobách byla větší možnost pro návrháře z řad studentstva. Ano, sem tam se na Příčnou dostal nějaký ten „blivajz“, ale byly tam i povedenější kousky. Každý měl svůj jedinečný styl.
Slečna Clea Haliová byla známá svými typickými rukávy, které se obtáčely kolem rukou jako dva hádci.
Mladá návrhářka Wenai Lafayette působila především na poli šatů, které šly na dračku.
Nebo korzety Ginevry de Naga?

Jistě, většina modelů měla svou mouchu, ale upřímně, návrháři a návrhářky, které se snažili prorazit ve světě módy, najednou zmizeli v dalekých krajích. Sem tam můžete vidět nějakou ukázku jejich tvorby ve Skrývance pod Magnólií. Ale nebylo by přeci jen fajn, mít nějaký ten kousek „nového“ a „neokoukaného“ stylu ve svém šatníku?

Elizabeth Lextrová