Pro dnešní rozhovor jsem si vybrala studentku mrzimorské koleje Magrápu Česnekovou. Sice je to studentka teprve prvního ročníku, ale i tak ji snad každý již potkal ve Velké síni a určitě s ní prohodil alespoň pár slov. A protože si myslím, že by mnoho z nás rádo poznalo Magrápu trochu blíže, rozhodla jsem s ní udělat malý rozhovor.
Nejprve bych se tě zeptala jak se ti na škole líbí a jestli splnila tvá očekávání?
Škola dalece předčí moje původní očekávání! A hlavně – je tak obrovská! Slyšela jsem, že náš hrad je velký, ale tohle mi vyrazilo dech. Mám to tady moc ráda. Jsou tady bezvadní lidé a je to úplně nový svět, o kterém jsem loni ještě nevěděla.
Klobouk tě zařadil do Mrzimoru, chtěla jsi tam?
No, tajně jsem doufala v Havraspár, ale Mrzimor je úžasný, všichni si pomáháme, nikdo není na nikoho ošklivý. Vládne tady přátelsky žlutá atmosféra.
A co tvůj původ? Máš kouzelnické rodiče? A pokud ano, navštěvovali také nějakou kouzelnickou školu?
Jsem z mudlovské rodiny, takže když přiletěla sova s dopisem, tak jsme si mysleli, že je to skrytá kamera – to je u mudlů oblíbený druh zábavy, nachytat člověka na nějakou hloupost. Taťka pracuje v mudlovském kině a divadle a mamka pracuje u nemocných mudlů.
Zůstaneme v Bradavicích, jaký předmět se ti nejvíce líbí?
Navštěvuji jen tři předměty a všechny se mi moc líbí – ale nejvíce asi Taj lesa a v těsném závěsu za ním Bylinkářství.
A jaký předmět bys ráda navštěvovala příští rok?
Ráda bych pokračovala v předmětech, co mám, a pak se uvidí…
Také tvé jméno je velmi zajímavé, jaká je jeho historie?
Oh, moje jméno, to je opravdu historie! Maminka chtěla, abych se jmenovala Magrica, tatínek zase chtěl Pavlonii. No a jak se na matrice hádali, jak se budu jmenovat, tak matrikář, značne posliněný alkoholem, zaslechl Magr-Pa… a zapsal Magrápa. A už mi to zůstalo. – směje se – Ale mám tohle jméno ráda a česnek taky není vůbec špatná rostlina.
Myslím, že jsi zde známá a oblíbená, koho bys zde mohla označit za úplně nejlepší kamarádku nebo kamaráda? A proč?
No, přátel mám asi hodně, ale oblíbená? To nevím! – směje se –
Ale za nejlepší přátele bych asi označila Palačinku a Tea, ale mám ráda stejně všechny!
Palačinka mi vždycky nejvíc pomůže, když je mi smutno, a s Teem je sranda, i když mě někdy poštuchuje.
Máš nějaké oblíbené zvíře? Psa, kočku… Chováš nějaké a popřípadě jaké?
Mám moc ráda psy, koně a nejraději mám morčata. Morčátka už chovám přes deset let, nedávno mi umřela Bertička, byla to moje nejlepší kamárádka. – smutně potáhne – Ale hned jsem si musela koupit dvě nová. Jak si jednou pořídíš morče, budeš je chovat celý život. Ale kočky tedy nemusím, připadají mi falešné a moc – hmm, jak bych to řekla? Volnomyšlenkářské? Jo, to bude ono.
Jaké čteš ráda knížky? V Bradavicích i v mudlovském světě. Popřípadě jakou bys doporučila všem ostatním?
Tady v Bradavicích čtu jen knížky do školy – teď jsem četla o kouzelných zvířatech v lese. V mudlovském světě ulítávám na sci-fi a fantasy. Sama píšu sci-fi povídky. – dodá skromně – Zrovna teď jsem dočetla knihu Duna od F. Herberta a je to paráda, musím si sehnat další díly. Jinak můžu všem lidem, co mají rádi inteligentní zábavu, doporučit knihy od Terryho Pratchetta. Jsou vtipné a člověk je musí číst pořád a pořád.
A co televize, kino? Máš nějaký oblíbený film, který si můžeš pouštět pořád dokola? A proč?
Jo! Ďábel nosí Pradu! To je naprosto výborný film, takový na odpočinek, když se člověk chce pobavit – tedy spíš je to pro holky, ono je to o módě, takže kluky to asi moc nebere. V televizi koukám hlavně na pohádky na kanálech pro děti. Do kina chodím ráda, vyrostla jsem v něm, taťka mě tam vždycky bral jako malého špunta.
Do Vánoc je sice ještě času dost, ale co ty a Vánoce? Máš je ráda? Co by sis nejvíce přála najít pod stromečkem? A to jak v Bradavicích, tak v mudlsvětě.
Jéé, Vánoce! Miluju je! Vždycky dělám výzdobu, vyrábím vánoční věnce, peču cukroví – no už aby to bylo zase tady! V Bradavicích bych chtěla dostat konečně nový hábit, protože místo peněz za soutěže chci získávat koleji body, tak se mi na něj nedaří ušetřit. No a v mudlovském světě by byl největší dárek, kdyby jsme se sešli všichni u stolu a rodiče nemuseli do práce – loni jsem trávila Vánoce jen s bráškou a morčetem.
Jaké soutěže v Bradavicích preferuješ? Malovací, počítací, psací nebo básničky? A proč?
Počítací ne, chraň bůh! Jednou jsem to zkoušela a totálně jsem se ztrapnila. Takže vymetám všechny kreslící soutěže, občas nějaké ty psací a nebo tvořící – modelína a tak. Maluju moc ráda a baví mě to – doma si sice myslí, že jsem se zbláznila, ale zase je neotravuju. Hlavně si u toho odpočinu.
Věříš na pověry? Když už jsme u té třinácté otázky…
Třináctka mi nevadí, ale pověrčivá jsem. Například na zkoušky ve škole chodím zásadně pravou nohou a jen v oblečení, ve kterém jsem u jiných zkoušek uspěla. No a když neuspěju, tak letí do koše – takže poslední dobou už nemám co na sebe.
Poslední otázka – máš nějaké heslo v životě, kterým se řídíš? Nebo máš nějaký oblíbený citát?
Citát nebo heslo? No, pevně doufám v platnost přísloví „na každého jednou dojde“. A pak mám ráda tohle: „Všechny houby jsou jedlé. Některé bohužel pouze jednou.“
Magrápo, moc ti děkuji za rozhovor a přeji ti, aby se ti i nadále ve škole dařilo a abys pod stromečkem objevila to, co sis přála. Hezký den.
Estrele Večerníčková