Abych se uvedla, jmenuji se Safira a jsem jednou z prvaček a prváků, kteří byli přijati do Bradavic letos v září. Upřímně, čekala jsem všechno, ale tohle ne….
Na začátku jsem vůbec nevěděla, co mám a nemám dělat. Koupila jsem si uniformu, to ano, ale co dál? Kde získat peníze na učebnice a na zápisné, to mi tak jasné už nebylo. Velká síň pro mě byla jako pro každého introverta bojiště. V kolejní místnosti se bavili staří známí a já jsem pomalu začínala být zoufalá. Ještěže jsem měla svoji patronku (ještě jednou moc díky, Viv), postupně mi vše vysvětlila – i několikrát – a já se pomalu začala orientovat.
No, abych řekla pravdu, rozkoukala jsem se na to, že jsem to já, celkem rychle. Trvalo mi to asi 3 měsíce. A už jsem se mohla čile zapojit do veškerého dění v mé úžasné koleji. Postupně jsem si zapsala 16 předmětů (ze všech mám V), naučila se létat na koštěti (42 terčíků je podle mě dobrý výkon), zúčastnila se halloweenské výpravy, vyhrála sovu, našla kuchyň a tajemnou komnatu – a co je nejdůležitější, získala nové kamarády. Do kolejky chodím a komunikuji, už nemusím jen sedět tiše u krbu. I když, přiznám se, do Velké síně stále ještě nechodím, tedy krom času na jídlo, to jsem tam vždy jako první. ☺
Abych to shrnula. Jsem moc ráda, že jsem byla přijatá. I když to ze začátku bylo hodně těžké, zvládla jsem to a troufám si říct, že své koleji jsem jen k užitku a ne ke starostem. Jsem hrdá na to, že patřím zrovna do koleje, pro kterou je čest a přátelství na prvním místě. I když je pro mě život v Bradavicích někdy opravdu obtížný, vím, že moje kolej mi pomůže a poradí a že zde najdu zastání.
Safira Jane Bardotová
– Pěkný článek. 🙂
Ne, se Safirkou opravdu starosti nejsou, právě naopak jako s většinou našich nováčků. 🙂