To si tak jdu na Ošetřovnu, abych si ověřil informaci, kterou zveřejnil náš deník, totiž že se tam nalézá tělo pana Veldrina Midgarda. Jako zodpovědný novinář vím, že vše se musí potvrdit, včetně toho, co je v novinách. Slyším najednou jakési káč, káč, káč. Už se těším, jak dopadnu novinářskou kachnu, rychle otevřu dveře, a tu proti mně vystartuje ředitelova kachnička. Nemusí kachnit, aspoň když kachničká, říkám si a vejdu. Myslíte, že jsem našel, co jsem hledal? Ne, kachnička mě svedla z cesty. Nejsem na Ošetřovně, jsem v Apatyce.
Slyšel jsem už, že se ve škole opět objevilo několik nemocných studentů, hlavně havraspárských, protože si při famfrpálovém zápase chtěli vyléčit zranění, spletli se, vypili nesprávný lektvar a svůj stav ještě zhoršili. Nezodpovědnost! Každý by se tu měl dobře soustředit, aby udělal přesně, co je potřeba. Nedosti na tom, na začátku školního roku došlo k situaci, kdy se skupina prváků dokonce bavila tím, že pili různé lektvary a předháněli se, kdo si jakou nemoc způsobí. Netřeba dodávat, že pak zaměstnali řadu lidí, kteří pro ně sháněli bylinky, nemluvě ani o zdravotnících, kteří kolem nich museli čarovat.
To už vůbec nemluvím o lékárně na Příčné ulici. Ledasjaké zboží si tam lidé nakoupí, utratí peníze, předávkují se a jsou nemocní. Copak nevědí, že nemohou cokoli požít v jakémkoli množství? K tomu navíc laboratoř, odkud mnozí vybíhají s popálenýma ručičkama. Neseznámí se dobře s receptem, nepoužijí rukavice a bum! Na hradě je prostě spousta nebezpečných míst, kde si nezodpovědní mohou ublížit.
Ale nemohou za vše jenom oni. Lékárna přece nemusí mít ve volném prodeji nebezpečné léky nebo je aspoň nemusí prodávat v libovolném množství. Laboratoř nemusí být volně přístupná všem, dokonce úplně nezkušeným prvákům. A když někdo odemkne Apatyku, měl by tam každého pacienta osobně doprovodit a napojit ho tím správným lektvarem. Klíče přece mají k dispozici zkušení lidé, měli by být zodpovědní. A pokud nejsou, měli by být zodpovědní za to, co se stalo.
Jako zodpovědný novinář vím, jak se zachovat. Musím upozornit na problémy, které se zde objevují. Nejlépe bude, když o nich napíšu fejeton. Všichni si ho jistě přečtou a zamyslí se nad ním. Takže rychle do práce. Jdu na to.
Opouštím Apatyku, zavírám dveře. Tak si pro sebe říkám, zda bych je neměl zamknout. Ale proč já? Ať si je pěkně zamkne ten, kdo je otevřel, on nese zodpovědnost. Já jdu psát fejeton.
Nebelbrach Mechacha