Ano, mluvím o našich hůlkách. Jak je vlastně možné, že i tak klasické odvětví, jako je výroba hůlek, zasáhla modernizace?
Nejdřív to byly takové ty krásné až 15-ti palcové hůlky… A teď?! Kdopak si myslí, že svého případného protivníka zastaví půlpalcovým nanovláknem?
Ta krásná umělecká díla vyplněná například perem ptáka fénixe, nikdy a opakuji to, nikdy, nemůžou být nahrazena párátkem s psím chlupem. No schválně hádejte, čemu by kdo dal přednost. Já teda krásné dlouhé zdobené hůlce.
Teď nikoho nechci zastrašovat ani děsit, ale slyšela jsem i jeden případ, kdy bylo zmíněné párátko tak špatně vyrobeno, že kouzelník by bez pomoci kolemjdoucích nemusel přežít!
A proč se tedy tato kategorie hůlek vlastně začala vyrábět?
Dozvěděla jsem se, že kvůli skladnosti a praktičnosti. Mě ovšem zaráží jedna věc. Kdo při výrobě takové praktické věci myslel na použitelnost? Pokud by se stala jen jediná chybka při výrobě, mohla by pak ta praktická věc selhat a místo opravdu použitelné hůlky by nám v ruce trčel kus dřívka k nepoužití.
Ráda bych tedy poukázala na to, že když si vybíráte zmíněné párátko, pečlivě se ujistěte, jestli je funkční. Pokud totiž nebude, může vás čekat hrobeček někde na hřbitově. Ehm, to jen v tom nejhorším případě samozřejmě…
Když tedy tak přemýšlím o párátkách a hůlkách, vzpomněla jsem si na jednu vlastní zkušenost. I když jen nepatrnou…
Při nakupování všech potřeb do školy došlo i na hůlky. Merlinužel mi nezbylo dost peněz na tu pravou hůlku, a tak jsem musela zakoupit právě párátko.
Bylo zkontrolováno a výsledek testu zněl: „Bezpečné a fungující“. Ale jéje! Prvních pár dní naprosto v pořádku, ale jednou v noci BUM!
Párátko, které původně leželo na pracovním stole u mě v pokoji, mi najednou bouchlo a skončilo rozpůlené na zemi. Kdybych párátko zrovna držela v ruce, měla bych zajisté pár prstů zlomených.
Když jsem pak slyšela to, co řekl odborník, málem jsem se zbláznila. Párátko nebylo dosti sladěné se svou výplní tedy kombinací břízy s bukem a hadím jazykem, takže mi nakonec vybouchlo.
Proto jsem si pořídila nové párátko, které jsem si nechala 5x zkontrolovat, aby nedošlo k něčemu horšímu.
Moje zkušenost s párátky tedy zní… NE a nikdy!
Lucy di Vampire
nanohůlky – S tímto výstřelkem moderní doby jsem se také setkal. Ponejprv mi byla nabídnuta zcela revoluční ultrazmenšená nanohůlka. Bohužel jsem ji před spaním někam založil a dodnes ji nemůžu, kvůli jejím zanedbatelným rozměrům, najít. Jednou jsem si dokonce radostně poskočil, když jsem se domníval, že je to ona, co se povaluje na okraji umyvadla. Ale šlo o obyčejný vlas.
Poté jsem si koupil kouzelné párátko. Zdálo se mi jako vhodný kompromis mezi nanohůlkou a klasickou velkou hůlkou. Zdárně jsem ho používal první týden, než si s ním můj mudlovský bratranec Milda vyčistil, po společné rodinné večeři, zbytky jídla z mezizubních prostorů.
Od té doby s sebou neustále nosím klasickou hůlku průměrné velikosti a na případně nešťastníky, kteří hledají svoji ztracenou nanohůlku v trávě za pomocí obří zvětšovací mikrolupy se jen chápavě usmívám.