Cerridwen Lowra Antares: "Nesnáším stres!"

Zdravím všetkých čitaťeľov. Tentokrát vám prinášam rozhovor so starou známou zmijozelskou študentkou, ktorú ak nepoznáte z Velkej siene, tak určite aspoň zo Siene slávy. A tu ju máme – Cerridwen Lowra Antares!

Ahoj Cerri, ďakujem, že si súhlasila s rozhovorom. Myslím, že už veľa ľudí od teba získavalo odpovede na otázky, ako si dokázala byť trikrát víťazka celoškolského bodovania, ako to, že si taká dobrá, v čom sa skrýva to tajomstvo… A ak si dobre spomínam, sama si mi povedala, že nerada počúvaš toľkú chválu a máš nutkanie sa zhadzovať, takže túto tému vynechám a sklamem tak určite veľa snaživcov. A teraz poďme už na tie otázky.

Já myslím, že nikoho nezklamu, to už musí beztak všechny nudit. ;-D
Trikrát najväčší snaživec… áno, máš pravdu, je to už nudné, daj šancu iným =D

Je to moc pěkné, pořád mě všichni považují za šestnáctiletou, ač mi tolik už pár let není, kterou holku by netěšilo vypadat mladší, než ve skutečnosti je? A pokud se to se mnou potáhne i dál, v takových třiceti či čtyřiceti za to budu jenom vděčná! ;-D
Podle mě by třeba vedle ročníku měl být napsaný i věk, bylo by to přehlednější… Ale když není, má to teoreticky jenom výhody. Pár těch nevýhod jako třeba to, že se na hradě nesmím vdát nebo že mi nenalije Rosmerta… Ale to beztak nemůžou ani studenti rozšiřujícího studia (minimálně to druhé, to první jsem ještě neslyšela, že by někdo zkoušel =D), tak proč se tím trápit.
A dospět se mi tak nějak pořád nechce… Tak proč se do toho vrhat. ;-))

Správne, ja s tebou úplne súhlasím, ja som sa radšej nechala aj zmraziť, nech sa mi nespravia vrásky. – žmurkne na ňu – No poďme ďalej.
Po prečítaní veľmi zaujímavého a zatiaľ najdlhšieho infa aké som čítala, som sa dozvedela viac, ako som čakala. Hlavne ma zaujalo to, že si sa dostala do Zmijozelu, no neočakávala si to. Ktorá fakulta sa ti vtedy, ešte ako malej prváčke, páčila najviac? Ktorú fakultu si túžila, a naopak, ktorú si nechcela počuť pri zaraďovacej slávnosti?

No, já čekala, že se do Zmijozelu dostanu. Protože jsem klobouku na ty otázky odpovídala čistě účelově, já jinam nechtěla. ;-D A esej jsem napsala hezky na celou A4 a strašně jsem se bála, že to nebude stačit… =D
Dodnes se divím, že mě ten klóbrc neprokoukl, protože ač tedy mám některé zelené vlastnosti – a není jich málo – mám i vlastnosti jiných barev. A v době, kdy jsem na hrad přicházela, jsem byla ještě relativně hodná, školní řád pro mě byl posvátností a tak, spíš bych se bývala hodila do Havru, tenkrát, kdybych odpovídala dle pravdy (tedy, ne, opravdu bych při požáru nezačala psát článek… ten bych začala psát až poté, co bych zavolala pomoc ;-D což by znamenalo, že by ho stihnul už někdo napsat přede mnou… =D).
Rozhodně jsem nechtěla do Mrzimoru, pokud si to pamatuji správně. Nic proti nikomu. =D A u Havraspáru a Nebelvíru jsem měla tuším pocit, že bych je přežila.
Každopádně – to už je dávno. A i když jsem několikrát měla pocit, že nevím, co ve Zmijáku dělám a že chci pryč, asi je to fakt to nejlepší, co se mohlo tenkrát stát… =D

Dobre dobre, ten Mrzimor si zapamätám! A tvárim sa urazene!
Ako som si všimla, netajíš sa tým, že rada píšeš dlhé odpovede, dlhé domáce úlohy, si perfekcionistka a na rozdiel od ostatnej drvivej väčšiny ľudí sa v strese priam vyžívaš a využívaš ho na prácu. Je to tak? To je to, čo ti pomáhalo pri tých vyše 40-tich predmetoch, ktoré si mala?

Já stres upřímně nesnáším. Na druhou stranu bez stresu prostě opravdu nic neudělám, dokud nepřijde konec „termínu“ nebo „lhůty“, tak to jde kolem mě – což mimochodem taky nesnáším… =D Moje první úkoly a soutěže rozhodně zase tak dlouhé nebyly. Ale pak přišla různá divná zadání na „minimálně 4 palce“ a tak podobně – a já měla sotva dva a půl a byla jsem v koncích. Tak jsem se rozepsala a naučila se, že roztáhnout jde všechno… Poté mi to přešlo do krve a už jsem se toho nezbavila, momentálně mám tedy právě opačný problém (v případě dobrého zadání) – maximálně osm palců? Cože?! A jak se do toho mám vejít?! ;-D
Ale jo, při čtyřiceti předmětech to pomáhalo. Prostě jsem se rozepsala a poslední čtyři dny termínu jsem jela nadoraz. Protože co na tom, že vlastně objektivně nestíhám už na začátku toho termínu, když končí „až“ za čtrnáct dní, což je přeci za strašně dlouhou dobu. ;-D A pochopitelně byly úkoly, kde „nebylo co psát“ a kde jsem musela dát průchod nemožně dlouhým souvětím, která byla plná slov, která tam byla naprosto navíc… =D Takže tam bych se bez stresu a ostatních těhlech věcí neobešla – na druhou stranu, kdybych byla schopná pracovat pravidelně a ne až na konci termínu, stres by ani nebyl potřeba! =D

Tak myslím, že týmto si prešli viacerí, profesori sú určite nadšení, ako sme sa od našich začiatkov „zlepšili“ v rozpisovaní. 😉 A máš už premyslené, čo bude ďalej? Budeš následovať tvojich bývalých „spoluhrotičov“, čiže sl. Janel, sl. Mintaku a p. p. Filiusa a natiahneš si tiež fialový hábit, alebo si plánuješ ešte predĺžiť bezstarostný študentský život?

Vůbec netuším, co bude dál. Letos propadnu. Příští rok bych šesťák mohla zakončit. Sedmák se mi asi nebude chtít jet víckrát než jednou, protože je trapný tím, že je tam jenom šest termínů a mi to připadá jako škoda, když v nějakém fajn předmětu přijdu o termíny – naprosto zbytečně (podle mě =D). Takže pak asi OVCE… Z čeho, to taky ještě netuším, mám pár „kandidátů“, ale kdoví, jak to nakonec dopadne… No a pak to bude chtít hromadu CKÚ… A vystudovat všechno, co půjde…
Fialový hábit mě upřímně řečeno nikdy nijak extra nelákal, vždycky jsem ho brala – pro sebe – jenom jako únikovou strategii, kdybych chtěla zdrhat z koleje a na to jsem už asi moc líná. Nikdy mě ani nenapadl vážně myšlený předmět, který bych mohla učit. Ale kdoví, jak to vlastně bude, nevím pořádně ani co bude příští rok, natož co bude za x let. ;-D

Super, tak teda o tých x rokov uvidíme, čo z teba „vyrástlo“. =)
Ďakujem ti veľmi pekne za taký uvolňený a príjemný rozhovor.

Ellka Willowa