Ráno, raníčko já, Nebelbrach, vstal, nedbal varování opatrnějších studentů a vyrazil do sklepení. Jako vždy po probuzení jsem potřeboval rozcvičku; setkání s příšerou rozehřeje krev.
Vydal jsem se známou cestou do Krysího sídla. Nachází se ve třetím patře. Krysy nejsou merlinvíjak zdatné bojovnice, a proto bývalo snadné je všechny porazit a odnést si jejich poklady. Časy se však mění a krysy se mění s nimi. Lépe řečeno projevily vlastnost, jíž se čarodějům ve sklepení nedostává: stádnost. Začaly si na pomoc přivolávat posilu až pět kolegyň. Ty, když se rozkoušou, čaroděje ukoušou. A protože některé krysy mají samy kouzla solidní, stala se náhle z jejich sídla nejobávanější část sklepení.
Vešel jsem dovnitř a rozhlížel se po soupeři. Vtom mě zasáhly modré blesky a kolem nohy se mi mihla krysa – šlo o první z posil. Dokázal jsem se jí vyhnout, ale kouzlo mi ubralo dva body energie. Jeho záblesk mě upozornil, kde stojí protivník, Krysí čaroděj. Vypadá jako takový chcípáček; malý, nenápadný, nic moc byste od něj nečekali. Posuďte sami:
Zdání ale klame, jde o jednu z nejmocnějších krys. Vyslal jsem na něj démona, který mu sice ubral dva body, ale ihned se rozplynul po zásahu zelenými blesky.
Souboj probíhal v tomto duchu i nadále, jen s tím rozdílem, že čaroději přibývaly posily, zatímco on mé vyvolávačky rychle likvidoval a zároveň mi i ubíral energii. Pět kolegyň ho v tom zdatně podporovalo. Na počátku jsme měli oba třicet bodů, mně však mizely rychleji. Občas se mi jej sice podařilo oslnit, to však nemohlo zastavit jeho spolubojovnice.
Díky bubuingové hůlce se dokážu rychle a vydatně léčit, jenže mi to chvílemi znemožňoval aspekt vědmy. Také proto mi nestačily síly. Po čtrnácti kolech, trvajících dvacet osm sekund, mě čaroděj s pískotem vykopl z místnosti. Jemu zbývalo ještě dvaadvacet bodů energie.
Hodinku jsem si poležel s rozbolavěným tělem. Zasažená a pokousaná místa mě pálila. Vzpomněl jsem si, že mě včera v prvním patře čekala Mrazivá hvězdice a vyrazil jsem se tam zchladit.
Samozřejmě jsem si neuvědomil, že když tam byla včera, nebude tam dnes. Místo ní mě čekal Minotaur, tvor zemský a velmi pevný. Svou tělesnou konstrukcí připomíná trpaslíka ze Středozemě.
Nedalo se už nic dělat, dal jsem se do souboje. Nebyl jsem naštěstí příliš unavený, navíc si na příšerky z prvního patra dost věřím, jakkoli začátečníkům připadají děsivé.
První úspěch byl Minotaurův, vzdušným bičem ze mě vyrazil dva body. Pak však udělal taktickou chybu, dvakrát po sobě mi snížil sílu, ačkoli jsem proti němu žádná útočná kouzla neměl v úmyslu použít. Místo toho jsem vyslal vlka a kočku, kteří si s chutí zakousali. Minotaur se chvástal, provokoval mě slovy: „Nebýt bojovník pro velká Mínos!“, ale nebylo mu to nic platné, zvláště když se do boje zapojil můj beholdr. Ten bez problémů překonával Minotaurovu kamennou pokožku i kamennou zbroj. K tomu jsem se dovedně léčil, takže jsem měl po devatenácti kolech a třiatřiceti sekundách třicet bodů energie (nezabránila mi v tom ani vědma, která se na chvíli zjevila), zatímco on ležel bezmocně na zemi. Popadl jsem dva lektvary síly a jeden obratnosti, které se tam válely, a odkráčel jsem smýt pot a zchladit přehřátou krev k Hanibalovu jezeru.
Minotaur se víc vytahoval, než by účinně bojoval, krysí čaroděj měl působivá dvojková kouzla, a hlavně pomocníky. Já se mu však zase jednou dostanu na ouška!
Pro Denní věštec
Nebelbrach Mechacha