Pár otázek pro madam Mintaku Orionis

Všichni jistě znáte madam Mintaku Orionis. Kdo by se s ní také nesetkal? Minulý rok byla oceněna Picatrixovým řádem za výuku, vyučuje celkem ve třiceti třídách, osm různých předmětů. Připravuje pro nás mnoho seminářů a vyhlašuje spoustu rozličných soutěží. Můžete ji zahlédnout i ve famfrpálové sezóně na hřišti, kde je posilou týmu fialových.
Rozhodla jsem se madam Mintaku trošku vyzpovídat a něco vyzvědět. Snad se dozvíte něco, co vás zaujme. Musím říct, že madam byla při rozhovoru velmi milá, usměvavá a v dobré náladě. Ale to je ostatně snad vždy (pokud se nesnaží vypadat přísně a zastrašovat studenty při hodinách lektvarů).

Dobrý den, madam Mintako, děkuji vám, že jste svolila k rozhovoru a udělala si na něj i přes svoji pracovní vytíženost čas. Nebudu vás tedy zbytečně zdržovat a rovnou začnu první otázkou.

Neušlo mi, že jste letos začala vyučovat nový předmět. Co vás k tomu vedlo? Měla jste zatím práce s výukou málo? +směje se+


No, nápad na Drobnohled jsem měla již delší dobu, de facto se jedná o vzpomínku na mé studentské začátky. Tento předmět tu kdysi vyučovala kolegyně Judith a já jsem tento předmět jako mladá studentka navštěvovala. Líbila se mi ta myšlenka dívat se na věci podrobněji, detailněji, šířeji, neulpívat jen na povrchu. Proto jsem na základě té docela příjemné (ale již matné) vzpomínky sepsala vlastní a úplně odlišné výklady. Samozřejmě mě k tomu vedlo i to, že mi přijde, že se poslední dobou neotvírají nové předměty, což mě jako bývalou studentku velmi rmoutí a přijde mi to vůči studentům dost omezující. A ano, i já sama jsem chtěla učit něco nového, poznat zase jiné studenty, než ty, kteří se mi hlásí na karty nebo na klasické „potterovské“ předměty. A celkově… myslím si, že se výuka musí vyvíjet, jinak by člověk velmi brzo vyhořel a to bych ve svém případě nerada.

Mohla byste čtenářům Denního věštce předmět Drobnohled více přiblížit?

Už jsem ledacos naznačila a snad i info o předmětu je dost podrobné. Drobnohled je předmět, kde se snažím hlouběji uvažovat o určitých problémech a nutit k těmto zamyšlením i studenty. Zatím se zdá, že jsou tomu celkem přístupní.

Na konci minulého roku jste byla oceněna udělením Picatrixova řádu čarodějů. Máte z něj radost? Co pro vás toto ocenění znamená?

Ano, radost z tohoto řádu mám, samozřejmě. A co pro mě znamená? Ocenění mojí dlouhodobé práce.

Čím si myslíte, že jste si řád zasloužila? V čem je vaše výuka jiná, než práce vašich kolegů?

V čem je jiná? Těžko říct, každý učí jinak. Já si myslím, že mojí největší výhodou je to, že jsem sama studentkou kdysi byla, takže vím, co mě bavilo a co naopak ne. A jako ano, vždycky mě uráželo, že jsem napsala x palců textu a po půl roce mi k tomu dorazilo „V“ bez jediného slova komentáře. Proto se já sama snažím o jiný přístup. A očividně to funguje.

Učíte v celkem třiceti třídách. Jaký máte recept na to, abyste z toho nezešílela? +hihňá se+

Žádný. Dělám to, co mě baví, kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám. Já bych naopak umřela z toho, kdybych měla třídu jednu…

Který předmět z těch, co vyučujete, máte nejraději? A proč zrovna ten?

Těžko říct. Samozřejmě mám asi nejraději karetní předměty. Je mi to tématicky nejbližší a chodí mi tam nadaní studenti (tedy spíše studentky). A samozřejmě je fajn, že víte, že tyhle úkoly budou zajímavé i pro vás. Na jejich „opravování“ se vždycky vyloženě těším.

Podělila byste se s námi o nějakou zajímavou historku z vaší profesorské praxe?

Raději ne. Nerada bych tady dehonestovala některé studenty, ale chvílemi se mi zdá, že za některé píše úkoly překladač nebo že snad nikdy nečetli knihu v češtině. Úroveň některých úkolů z hlediska češtiny je prostě příšerná a já si pak opravdu připadám jak ve zvláštní trollí třídě… To není ale zajímavé, to je spíš smutné!

Který typ studentů máte nejraději a který nejméně? A proč?

Nejraději mám ty schopné a je jedno, kolik jim je u mudlů let. Jak někdo umí napsat smysluplný sloh, dělá mezery za interpunkcí, tak už ho řadím do kategorie schopný. No, a když se u úkolu ještě i pobavím nebo něco dozvím, tak to už jsem v sedmém nebi. A nemám ráda ty ostatní studenty… Tedy ty, co píšou jak tataři, takže často ani nechápu, co svými výplody chtěli sdělit… Protože jejich vyjadřování prostě smysl nedává.

Vypisujete spoustu zajímavých seminářů a soutěží. Kam chodíte na své nápady?

Těžko říct… Koukám kolem sebe a ono se vždycky něco najde.

Přejdeme mimo výuku. Jak jste spokojená na naší škole? Co vám dává a co vám naopak není příjemné?

Jsem zde spokojena velmi, jinak bych tu nebyla. Škola mi totiž dává možnost se seberealizovat. Ano, seberealizuji se i u mudlů, ale tohle mi přijde tak nějak hodnotnější, neb je to seberealizace, kterou dělám proto, že mě baví, ne proto, že mi za ni někdo zaplatí. A co mi tu není příjemné? Zásadně asi nic. Ale obecně nemám ráda taková ta „vysávací hesla“, jak to tu dříve bylo lepší. Na Hog je to totiž podle mě takové, jaké si to člověk udělá…

Byla jste spokojenější jako studentka, nebo si užíváte více v profesorském hábitu? Chybí vám zázemí vaší koleje?

Jsem spokojenější jako fialová, jsem totiž radši sólový hráč než jeden v davu. Ale jistěže mi dal Nebelvír skvělé zázemí, ze kterého těžím dodnes.

Kdybyste se musela se školou rozloučit, co by vám chybělo nejvíce?

Možnost poslat bratrovi pět až deset otravných sov za sebou. Na to bych si jen těžko zvykala.

Máte na škole nějaké místo, kde nejraději a nejlépe relaxujete? Prozradíte nám jaké?

Nejradši se dívám na „čistý“ admin – sen každého profesora.

Děkuji vám za váš čas a odpovědi, madam. Přeji vám hodně pracovních i osobních úspěchů a šťastných chvil.

Tak to byla madam Mintaka Orionis. Můžeme se jen těšit, jaké další předměty, soutěže a semináře si na nás přichystá. Jistě jich nebude málo.

Chiara Cheisseová