Drazí čtenáři,
dovolte mi, abych vám v kráťounkém rozhovoru představila mého žlutého spolužáka, kolejního pokladníka a účastníka nadcházejícího turnaje Triwizard Tournament, našeho skvělého Nicholase McElena.
Tento dlouholetý student nám má rozhodně co říci, takže se neděste délky, ale s chutí zhltněte jedním dechem celé naše interview. Dozvíte se, jaké je to dělat pokladníka, tvořit kolejní web, jak se vybírají jména pro sovy a mnoho dalších zajímavých věcí!
Na naší škole jsi už kolem šesti let mudlovského času. Jak se Ti tu po těch letech líbí?
Ach, ano, už to bylo šest let, co jsem prvně prošel branami tohoto hradu. Několik věcí se změnilo, lidé přichází a zase odchází, máme nové prostory, avšak stále zde je to stejné kouzlo, jaké tu bývalo kdysi. Byl jsem párkrát na exkurzi v Mrazákolandu, abych si odpočinul od studentského života a načerpal sílu, což se mi pokaždé úspěšně podařilo a získal jsem tím další odhodlání pokračovat ve studiích.
Přibylo nám zde mnoho předmětů, takže máme více možností na výběr. Kdybych na to měl síly, studoval bych skoro vše. Už teď se nemůžu dočkat, až získám vědomosti v dalším ročníku.
A jak se mi tady vlastně líbí? Ano, pořád se mi to tady líbí, jinak bych zde už nebyl, pochopitelně. Myslím si, že dokud zde bude stále to úžasné kouzlo, zůstanu tady.
Máš za sebou NKÚ a OVCE, byly ty zkoušky těžké? Bál ses jich, když jsi je měl před sebou?
NKÚ jsem skládal z Upírů tak, jak je neznáte, u pana Renina. Zkouška to nebyla moc náročná, pokud jste měli k dispozici potřebné materiály a hlavně vědomosti, že ano.
A co se týče OVCÍ – ty už byly o něco těžší, o to však zábavnější. Vybral jsem si předmět Studium mudlů, které mě učil ještě pan profesor Nekro The Gravedigger s perfektními výklady. Bohužel nevím, jak výklady vypadají letos pod vedením profesorky Cestwoodové, ale myslím, že si snaží udržet stejnou nebo ještě vyšší úroveň. Překvapilo mě téma „výmluv“, avšak po sepsání práce se mi značně ulevilo a už jsem jen čekal několik dní na ohodnocení a na ústní část. Ústní část byla náročnější, avšak o to rychlejší.
Celou dobu jsem si myslel, že to bude jednodušší. Asi si představuji svět moc krásně. Byl jsem strašně nervózní přibližně celých pět minut před samotným začátkem ústní části, avšak po oznámení výsledků se mi strašně, ale opravdu strašně, ulevilo. Konečně můžu o sobě říct, že jsem plnoletý kouzelník! 🙂
V roce 2008 jsi byl prefektem a potom i primusem, jaké to bylo? Co na tom bylo nejlepší a co naopak nejhorší?
Lhal bych, kdybych řekl, že se mi nelíbilo být prefektem a následně i primusem. Stále postrádám kopací tlačítko, které mi tak přirostlo k srdci. Odstupem času, který nebyl až tak dlouhý, jsem zjistil, že moje prefektování a primusování bylo přinejmenším příšerné. Divím se, že kolej v této době přežila a jsem rád, že jsme to dopracovali tam, kde jsme teď, díky Merlinovi pod taktovkou šarmantní Vicky Charmant.
Nyní jsi pokladník. Jak ti vyhovuje tato funkce a co obnáší? Je náročná?
Funkce kolejního pokladníka mi vyhovuje maximálně. Konečně můžu dělat něco, kde se cítím alespoň trochu užitečně. Dovolím si říct, že naše konto má největší obraty – jak příbytky, tak i úbytky.
Snažíme se jej využívat maximálně, ne jen hrabat galeony na pohodlné plavání a opalování se v záři zlata. Samozřejmě každá kolej by si měla stanovit, kolik peněz musí mít minimálně v pokladně pro každý školní rok, což se nám podařilo spočítat a tuto hranici si snažíme udržet „za každou cenu“.
Musíme – a hlavně chceme – motivovat pilné studenty, kteří mají nárok minimálně na finanční odměnu a ty více než pilné odměňujeme i věcmi z kumbálu a následně kolejními dary a odměnami.
Tato funkce obnáší mnohem více než jen vydávání peněz z konta. To ostatně může dělat i primus. Úkolem pokladníka je jednak udržování pořádku v kolejní pokladně, musí se postarat, aby kolej finančně nezkrachovala, dostatečně motivovala snaživé studenty a profesory k práci a dostávali za ni odměnu, alespoň finanční. Má to celou řadu vedlejších úkolů, jako je měsíční přehled příjmů a výdajů, zhodnocení měsíce, ale i celého školního roku.
Velice záleží na definici slova náročná. Každý považuje něco jiného za náročné. Pokladník by se měl především orientovat v ekonomice a možností maximální motivace, jak jsem již zde několikrát zmínil, a taky si uvážit, co je ještě možné zlepšit. Má vedlejší „povinnost“ je pomáhat s čímkoliv možným dalším kolejním hodnostářům, uskutečňovat kolejní nákupy, ony výpisy z konta, shrnutí, na co vše si kolej může dovolit a mnohé další. Například loňský největší nákup byla famfrpálová výbava: koupili jsme několik výborných košťat a další famfrpálové potřeby špičkové kvality. Nebudeme přeci létat na násadách od vidlí, ne? 🙂
Jsi z Mrzimoru, tak jako já. Byla to vždy tvá vysněná kolej? Jsi dnes rád, že jsi právě tam?
Heh, musím se přiznat, že jako nováček jsem chtěl do Havraspáru. Nebyl jsem zrovna nadšený výběrem Moudrého klobouku, ale řídil jsem se svými životními hesly: „všechno má svůj důvod“a „vše zlé je k něčemu dobré“.
Mnohdy odhalíme pravý důvod své cesty při posledních krůčcích pěšiny. Díky Merlinovi se mi tento důvod zjevil hned na začátku. Velmi brzy jsem zjistil, že Mrzimor je pro mě ta nejlepší kolej, v jaké jsem mohl být a jsem neskutečně rád za rozhodnutí klobouku.
Na Mrzimoru se mi nejvíce líbí, že nejde k poháru na úkor ostatních. Že nikoho nenutí; doufám, že lidi dělají vše dobrovolně a pro dobrý pocit, který je mnohdy těžké najít, ale vždy tam existuje. Madam Leti je úžasný zdroj světla, síly a lásky, nikdy nezhasínající, což je na ní snad to nejlepší.
Jsi autorem Mrzimorského webu. Jaké to bylo na něm pracovat?
Mrzimorský web má poměrně dlouhou historii, alespoň v mé režii. Vše začalo ještě na starším webu, který vytvořil Adam A. Devlin. Tento web dlouho plnil svou funkci, avšak jednoho dne se zjistilo, že nejsou hesla pro jeho úpravu. Nevím proč, ale osvítila mě nešťastná myšlenka vytvoření nového kolejního webu. Tak jsme se přestěhovali. Cesta to byla opravdu dlouhá, složitá a všemi směry stočená. Po mnoha měsících bylo možné spatřit všemi možnými i nemožnými tvary spatlaný kolejní web.
Jednoho dne přišel podnět z Corvina, kde kritizovali kolejní weby. Za tento článek jsem byl velice rád, skutečně ano, neboť přišlo rozhodnutí shora, že s tím musím něco udělat. Proto jsem přestavěl web do podoby skříně. Už si nevzpomínám přesně, kdo na onu skříň přišel, ale byl to – a stále je – jeden z nejoriginálnějších témat webu na hradě.
Plánování prvního kolejního webu pod mým vedením však mělo, dle mého plánu, probíhat úplně jinak. Tuším, že bylo domluveno, abych udělal „kostru“ a někdo jiný sepíše texty, které tam pak dám. Nakonec to dopadlo tak, že úplně všechno jsem dělal sám, a to mě mrzí i u tohoto nového kolejního webu. Že všechno bylo jen na mně.
Snažil jsem se vylepšit orientaci, aby se tam návštěvníci neztráceli, a přesunul významnější místa hned na začátek. Vím, že stále je co zlepšovat, a jen čekám na den, kdy budu mít větší volno a mnohem větší chuť s tím něco udělat. Tak doufám, že brzy budou změny – už mi tato poznámka visí dlouhou dobu na nástěnce.
Jaký předmět, který jsi navštěvoval (nebo navštěvuješ) Tě nejvíce bavil, nebo zaujal?
Za svou kariéru mám vystudováno sotva několik předmětů. Když jsem byl mladší, přibližně ve tvém věku, měl jsem na začátku nabráno i pět předmětů. Pak mi došlo, že nemám šanci to všechno stíhat, proto jsem zpravidla dokončil jeden nebo dva. Nyní mám vystudováno dohromady 14 předmětů a letos plánuji ukončit další dva. Avšak nikdy nezapomenu na očekávání výkladu do Studia mudlů, životního předmětu, neboť páně Nekrovy výklady byly – jak jsem řekl – úžasné, vtipné a poučné. To byl taky důvod, proč jsem skládal z tohoto předmětu OVCE.
Také mě zaujala tajemství cizích řečí, které studuji druhým rokem. Oblíbil jsem si i živlovou magii a nemůžu se dočkat čtvrtého ročníku, kdy se máme seznamovat se vzduchem, jakožto živlem.
Už skoro na konec jsem si nechala nejaktuálnější otázku. Čeká tě Triwizard Tournament, kde budeš pomocníkem Larrie. Jak se na to těšíš a proč ses rozhodl vhodit své jméno do poháru? Jsi rád, že tě vybral?
Těším a děsím se. Jak nás profesor The Gravedigger učil, lidé se většinou bojí neznámého. A jelikož s tím nejsem plně seznámen, i když vím, co mě má přibližně čekat, mám obavy z případného neúspěchu, který, jak asi všichni víme, nikdo zažít nechce – a soutěžící už vůbec ne.
Na jednu stranu jsem rád, že mě pohár vybral, na druhou se bojím toho, co nás potká. Ale věřím, že to společně zvládneme a vše dopadne alespoň dobře.
Každopádně to bude nejen zajímavé zpestření pro celý hrad, který se může libovolně přemisťovat do Slovinska, ale i do Spojeného království, přiučit se novým věcem, seznamovat se a navázat krásná přátelství se zahraničími kouzelníky.
Nakonec takovou osobní otázečku, která zajímá mě. Jak se jmenují tvé sovy a proč? 🙂
První dvě sovy, které jsem si koupil, se jmenují po psovi, kterého máme tam doma, s rodinou. Jmenují se Syndy, obě dvě, tudíž je těžké se rozhodnout, která Syndy právě poletí 🙂 Jsou to vlastně dvojčata, avšak po několika letech studia zjistíte, že mají rozdíly 😉
Další se jmenuje Posel dobrých zpráv. Tuto sovu jsem dostal už ani nevím od koho, ale je to hrozně moc dlouho. Snažím se ji posílat převážně s dobrými zprávami, jak její jméno napovídá.
Nich, jméno čtvrté sovy, má jednoduchý důvod: tato sova každému prozradí, od koho je, aniž bych se musel na pergamen podepisovat. Své jméno má totiž vyryto na řetízku, tak se stačí jen podívat. Jsem rád, že Nicholasů je zde jen malinko, takže nevznikají komplikace 😉
Sova Harry Birthday – tedy pardon: Happy Birthday – mi byla darována k narozeninám, když koleji vládla tuším Felicitas Frobisherová, která je ráda nazývána „nejdéle působící kolejní hodnostářkou“ (ale neříkejte jí to ;)).
A konečně poslední sova, respektive výreček, se jmenuje Helios. Podařilo se mi jej získat rovněž od koleje. Avšak tuto sovu jsem koupil jako pokladník, pojmenoval ji, daroval do kumbálu a pak ke mně přiletěla s oznámením o účasti nebo výhře v nějaké kolejní soutěži. Jak její jméno napovídá, Helios je bohem slunce v řeckých mýtech, a jelikož jsme kolejí slunce, proč ji takhle nepojmenovat? 🙂 Ať jejím majitelům svítí slunce na cestu.
A totéž přeji i já – Ať vám slunce svítí na cestu a prosluňuje vaše dny 😉 Děkuji Nichovi za rozhovor a vám, že jste nám věnovali svůj čas.
Vaše Beatrice la Dolce