Reportage z Vobrtlý

Menuju se Dolohov. NORBERT DOLOHOV. Kdo mý méno bude votáčet přímením napřed, dostane přes hubu (pan Dolohov míní, že by nebyl rád).

Moje reportage:
Vochomejtal sem se na Vobrtlý, páč tam je tedy fakticky větší sranda, než na na tý uhlazený nóbl Příčný. Tam nikdá nemůžete narazit na pořádnej průser (pan Dolohov má na mysli novinářsky zajímavou událost), z kerýho by se moch vyklubat slušnej článek.

Jak si tak du, najednou vám vod Borginů vypadne fakt hustej týpek. Udělá na chodníku dva kotrmelce, tasí hůlku a rozhlíží se na všechny strany. Hotovej nula nula sedum. Nechtěl bych mu přijít do rány, tak dělám, že metr vod něj vůbec nestojím. Povedlo se. Nevšim si mě. Ale já si všim. Když tak narychlo tasil hůlku, něco tomu pochybnýmu týpkovi vypadlo z kapsy. Neupozorňoval sem ho, co kdyby to bylo něco cennýho. Nejsem blázen. Hleděl sem, aby si šel po svejch a moch jsem to v klídku lohnout. Zprva sem byl bytelně zklamanej, dyž vidim, že jsou to čokoládový kuňkny. Z týdle přeslazený čokolády bych se poblil (panu Dolohovi mléčná čokoláda nechutná), ale dyž sem to vomrk líp, vidim, že je ta kuňkna ňáká úplně jiná. Tvrďácky hořká. No vejrám na to jako pako. Vůbec to nebyly ty profláklý karty, co tisknou v kuňknolandu či kde, tydlencty sou jiný. Vo záporný sérii už jsem slyšel, ale neměl jsem tušáka, že fakt existuje. Vokážeme si tedy aspoň ten kousek, co sem čórnul. Sérka má záporný čísla, páč jsou na ní tisknutý jenom záporáci. Karty maj i druhou stranu s popiskem a sou ozvučený. Tudlenctu vychytávku ale chytěj jenom ty, co si platěj Denní věštec s bedýnkami. Bez bedýnek uslyšíte prdlajs (pan Dolohov míní, že budete o zvukovou ukázku ochuzeni).

Z vošuntělý kapsy toho vobejdy, spolu s posmrkanym šnuptychlem, vypadlo číslo mínus dva. Počitam, že mínus jednička bude asi starej Salazar, estli to teda maj podle důležitosti. Ale možná nemaj. Každym pádem mínus dvojka je bejvalej záporák, tedy záporák i současnej, ale bejvalej ředitel Zmijozelu, Nekro Hrobník. Karta se nese v duchu masovýho hrobu, optimismu na ní moc nejni. Jak sem říkal, karty sou ozvučený. Jesli máte u novin bedýnky, klepněte hůlkou na číslo mínus dva a začne vám to hrát. Stejným způsobkem se hudba i típne. Ale je to ňáký rozbitý. Možná vám to hrát nezačne, možná už vám to hraje, možná vám to nepude stopnout. Pak na tom zasejc budou líp ty bez bedýnek. Tak to rači nepouštějte. Hudba je to stejnak dost vlezlá a trhá uši. Je to známá písnička skupiny Kotlík „Zbuď mě vole, než vodejdeš“. Jak na vlastní voči vidíte, kostlivec se tváří, že odchází, ale furt tam tak nějak voxiduje a pryč nejde. Vypadá to, že se svým odcházením leda tak baví a poskakuje si do rytmu.

Druhá strana karty je poškozená, jak to čuchlo do toho sajrajtu na zemi. Nápis nejni zrovna čitelný, ale myslim, že na něm původně bylo napsáno, že se jedná o dlouholetýho říďu Zmijáku, kerej se proslavil mučením a mučil a mučil tak dlouho a všecky, až byl poslán do xxxx (pan Dolohov má na mysli výpověď).

Fakticky to byla klika, že i další záporák je činej v tý vaší škole, a tak ho šicky znáte. Záporák na minusový šestce, Džon Vlkodlak. Taky se číhněte, že karty sou úplně jiný, než ofiko kuňkny. Maj i záporáckej tendlecten. Dyzajn. Je to jasná narážka na to, že celej Zmiják je zápornej, proto dostaly karty zmijáckej kabát. Mínus šestka patří k havranům, myslim, že to zas takovej rozdíl od funebrácký mínus dvojky nejni. Je to pták, ten Džon, tak mu to nechejme. Estli se vám podařilo típnout tipec tý hudbě minulý karty, klepnětě hůlkou na mínus šestku. Ozve se vám vytí a vrčení. Pak rána a kňučení, kerý se pozvolna vytrácí v dál. Povedený. Bylo už zvažováno kartu vydávat i ofiko jako antidepresívum.

I tadlencta karta žuchla do bahna a je blbě čitelná. Taky ňáká vopatlaná. Ale píšou na ní, že Džon je zakladatel a spasitel příčnalice, že se proslavil tim, že kudy chodí, tudy nad pravdou, láskou a štěstím bdí.

I třetí karta je vlkodlácká. Mínus sedmička. Fenrir Šedohřbetů. Záporácká sérka si vzala za úkol vokázat někerý vosobnosti jinak, než oficiální vládní verze. Fenrir Šedohřbetů nejni žádnej padouch, rozhodně né větší, než je u vlkodlaků obvyklý a běžný. Ženský po něm ale letěj jak husa po flusu (pan Dolohov míní, že je pro ženy velmi přitažlivý), což u jinejch vlkodlaků nevidíme. Kdo si troufne a má bedýnky a zbavil se ňák toho zkostnatělýho pochodu, klepne hůlkou na mínus sedmičku a pustí si fakticky hustý a bytelný vytí pořádnýho vlkodlaka! Trochu vám ztuhne krev a to nejni úplněk.

Na sérce je hustý, že jako ofiko kuňkny není vomezovaná okrajem karty.
Druhá stránka karty je čitelná, tak vo ní snad mluvit nemusim.
Vo trvalý místo zájem nemám, páč se těžko můžu spolíhat, že bych našel eště ňáký karty. Jesli někdo máte kartu ze záporácký sérky a chcete se jí zbavit nebo jí zveřejnit, nechte jí u Oráka v redakci.
Díkes.

Norbert Dolohov