Se Sam Am o samých vážných věcech

Samantha Am Chainless je mrzimorská prvačka, která se však adaptovala velice rychle a již nyní je v mrzimorské zasedace a rozhoduje o osudu spousty starších studentů. Jako respondentku jsem si ji vybral proto, že má zajímavé názory a není to osoba, která by šla s davem.

(Rozhovor vydán s několikatýdenním zpožděním, což mu však v mých očích na aktuálnosti neubírá, pozn. šéfr.)

Během prvního ročníku zvládla vytrénovat střelce i odrážeče, studuje 9 předmětů a je dvanáctá v celoškolním bodování.

Pozval jsem ji na drink ke Třem a musím uznat, že jsme tam strávili pěkně dlouho, Samantha svou odpověď vždy velmi pečlivě zvážila (na rozdíl ode mě u otázek :)).

Ahoj Sam, jsem rád, že jsi přijala rozhovor. Zkusme mluvit k věci a pravdivě.

Paule, s tím souhlasím.

Když jsi sem nastoupila, chtěla jsi být rovnou v Mrzimoru?

– položí si lokty na desku stolu a tázavě na Paula hledí – Ano, je to tak. – usměje se – Chtěla jsem jít do Mrzimoru. Byla to kolej, ke které jsem měla velmi blízko. – zamyslí se –

A po skoro roce stráveném v koleji, splnila kolej tvoje očekávání?

– zatváří se rozpačitě – Myslím si, že z velké části ano. Pokud mám hodnotit kolej, do které patřím, za dobu strávenou zde.
Pravdou je, že jsem poslední dobou své smýšlení o koleji pozměnila. S každou zkušeností přichází i nový pohled na věc.

A sžila ses s kolejí po všech stránkách? Myslím tím, jestli jsi taky taková „sluníčková“ nebo „splachovací“, jak naši kolej leckdo nazval?

– přemýšlí a spojí si ruce na desce stolu – Spíše bych se přiklonila k tomu, že jsem sluníčková. Nemám potřebu se zde přetvařovat nebo se přemáhat. Pravdou je, že jsem poznala i situaci, kdy jsem se dostala do rozporu s lidmi v koleji, netvořím většinový názor, ale myslím, že se to stává kdekoliv v kolektivu. Není to nic mimořádného. – opře se do židle –

Situace, kdy ses dostala do rozporu mezi lidmi z koleje, souvisí s tím, že jsi podala žádost o smazání?

Ano. V tom smyslu, že to byl její důsledek. Postavilo mě to do role, kdy jsem měla možnost přehodnotit svou, někdy až vlezlou, touhu po přímém jednání s druhými. Také je však pravdou, že za to nemohl nikdo z Mrzimoru. Šlo o mé rozpoložení z mudlovského světa, které se odrazilo zde až moc silnou vahou.

Jak se tví spolužáci zachovali, když se dozvěděli, že se mažeš? Snažili se tě přesvědčit, ať to neděláš – jsi ráda, že jsi žádost zrušila?

Byla jsem z jejich reakce dost překvapená. Myslela jsem, že když půjdu a žádost podám, bude to bráno jako konečná věc. Nestalo se tak. Já si ani neuvědomovala, že bych pro ně mohla znamenat něco víc, než jen malého prváka, který začal do všeho strkat nos. – zasměje se –

Momentálně jsem na rozpacích, když jsem svou žádost stáhla. Nedovedu nyní říct, zda je to dobře, nebo ne, i když je pravda, že jsem tu s nimi moc ráda, mám zde prostor.

Možná to bude znít dost sentimentálně, ale mám tu kouzelnický domov…

Tak samozřejmě, že tě bereme jako „něco víc“. Vždyť jen dle tvých slov je to tu jako kouzelnický domov..

Jak vidíš letos boj o Školní pohár? Máme šanci?

Boj o pohár. – zamyslí se –

Moc dobře vím, jak Mrzimor touží po vítězství. Nyní nemám pocit, že bych jim mohla pomoci více, ale pokusím se. Stále se věří, že se nám povede pohár získat. Já už ten pocit nemám. Ano, moc bych si přála, aby byl pohár náš, ale reálně už to nevidím. Spíše se obávám, že budou někteří velmi zklamaní.

Jak moc vnímáš rivalitu mezi kolejemi, připadá ti, že je tady hodně velká?

Myslím, že někdy až nezdravá. Soutěživost rozvíjí naše schopnosti, ale neměla by být hnána do krajností, které pak vedou k tomu, že lidé ztrácí zájem nebo se naopak přikloní raději k podvodu, aby dosáhli svého cíle a druhého porazili. Myslím, že tu funguje rivalita nejen mezi kolejemi, ale i jednotlivci.

To s tebou souhlasím. Často mám pocit, že to s rivalitou leckdo hrozně přehání. A přijde ti, že lidé v různých kolejích jsou si podobní? Vnímáš rozdílné povahy dle jejich barvy?

Tohle si netroufám posuzovat, protože zde trávím čas pouze s lidmi z mé koleje. Všeobecně bych se přiklonila k tomu, že každý člověk je jiný, jedinečný, ale přesto mám pocit, že se kolej v jednotlivci nezapře, nechá v něm stopu, dá se to poznat. V koleji trávíme nejvíce času, jsou to lidé, kteří se nejvíce vyskytují kolem nás. Je přirozené, že od nich přebíráme jakousi představu koleje, kolejního ducha. A to se někde projevit musí.

Tak částečně to tak je, nepochybně. A co famfrpál, jak tam vnímáš ten boj o prvenství a obecně týmy jako prvačka?

Já famfrpálem moc nežiju. Určitě i zde je vidět ten boj. Každý by rád vyhrál. Je smutné, když se na hřišti vyskytne někdo, kdo hru kazí. Povzbuzovat druhé? Ano. Ale k tomu nepatří urážky…

Když mluvíme o těch vážných věcech, jak vnímáš obecně atmosféru? Jakmile se někomu něco nelíbí, často to říká hned a v tu ránu je tam roj hádajících se lidí (viz třeba článek o zápase v Trimelovi). Jsme zde moc hádaví?

To asi nedovedu shrnout do pár vět. – přizná – Mně ani nepřijde, že jsme zde moc hádaví. Každý se pere za to, co mu přijde důležité. Je dobré si uvědomit, že se nám nikdy nepodaří vidět celou věc očima druhého. Každý má své vlastní zkušenosti, pohnutky, smýšlení. Spory často vzniknou jen z pouhého nepochopení.

Přijde mi, že nemáme čas se zastavit, hledat nové úhly pohledu.
A je nesmírná škoda, že se na jedince sesype celý kolektiv, když se odkloní od toho, co je všeobecně přijatelné.

No jo, tak spory vznikají vždycky buď kvůli rozdílnosti názorů nebo nepochopením… Ale mně třeba přijde, že je tady strašně moc afér.

Myslíš, že tě tady přijali dobře?

Paule, věř mi, že každá škola se potyká s aférami, ale mám pocit, že školy větší jsou na tom hůře, protože se lidé znají mezi sebou méně.

Jo, to určitě, přijali. Nad mé očekávání. – usměje se –

Já ti věřím, já to jinde neznám. – usměje se –

No, musím říct, že už jsme tu nějaký čas strávili a že ti poděkuji za tvoji ochotu. Díky, že jsi přišla a už to ukončíme, abychom čtenáře nenudili.

Jasně! Byl to hezky strávený čas. Děkuju.

Tedy, ještě se tě zeptám – je něco, co bys chtěla sdělit čtenářům? Nebo něco, co bys ráda změnila?

Ano, je. Když jsem požádala o smazání, chtěla jsem se vyhnout tomu, abych šla proti své koleji. Respektuju jejich rozhodnutí, vnímám jejich argumenty, ale mně samotné nepřijde správné, aby… – přemýšlí, jak to říct –

Paule, o tom bys asi neměl psát ty. Ráda bych se do toho namočila sama. 🙂

Takže položím poslední otázku – hodláš napsat článek o tvém mazání se?

Proč jsem to udělala, důvody, a tak?

Já reagoval na to, že bych o tom neměl psát já a že by ses do toho ráda namočila sama. Tak jsem myslel, že se to bude týkat toho mazání.

Vida. Vidíš, to ano. Ale hlavně jsem chtěla mluvit o Smajlíkovi, proto ta má reakce.

Myslíš, že bych na to měla raději zapomenout? – ha, teď bude vést rozhovor ona –

No tak ono je to propojené, že?
V tomhle se vykoupej sama, ať nevzniknou spekulace z neúplných informací. – směje se –

Určitě, je to propojené. To bude ledová sprcha. – usměje se –

No, každopádně se milovníci afér asi budou mít na co těšit. Tak ahoj.

– posmutní – Nejspíše…

Ahoj.