Rozhovor s Theresou Veilin Brendi nejen o Denním věštci

Theresa Veilin Brendi nastoupila na Bradavickou školu čar a kouzel v roce 2014. Moudrý klobouk ji zařadil do nebelvírské koleje, kde se již od prvního ročníku zařadila mezi kolejní premianty a nejvýraznější kolejní osobnosti. Nikoho proto jistě nijak nepřekvapilo, když během svých studií získala nejen Cenu Godrika Nebelvíra, ale i Snaživce roku a Řád ostrého brka. Letošní rok byl jejím prvním rokem ve fialovém hábitu – od září ji na hradě potkáváme jako profesorku Kouzelných formulí a Heraldiky. V půlce listopadu též přijala funkci šéfredaktorky Denního věštce.

Přemluvit vytíženou slečnu šéfredaktorku k rozhovoru nebyl zrovna snadný úkol, ale když jsem se nenechala odbýt obvyklými odpověďmi typu „raději zpovídejte nového inspektora výuky“ nebo „rozhovor s novým supervizorem soutěží bude určitě zajímavější“, čas si na mě a naše čtenáře samozřejmě našla. Sešly jsme se v Komnatě nejvyšší potřeby plné niokaa, oříšků a pohodlných červených křesílek…

Denní věštec: Dobrý večer, slečno, děkuji, že jste si na mě ve svém nabitém rozvrhu našla chvilku. Jak se vám daří v poslední době? Neměla jste závěr roku moc hektický? – usměje se –
Theresa Veilin Brendi: Hezký večer i vám, slečno. – usměje se – Vlastně bych řekla, že závěr roku byl jeden z nejklidnějších, co jsem za poslední dobu zažila. Neumím si to vysvětlit. – pokrčí rameny – Takže se mám skvěle. Aspoň myslím!

Denní věštec: Tak to jsem opravdu ráda. Jak jistě tušíte, přišla jsem se vás přeptat zejména na Denního věštce – neboť jsem vypátrala, že s vámi dosud nikdo pořádný věštcový rozhovor neudělal! – pokusí se o „skandální výraz“, při kterém valí oči jako sůva z nudlí – Což je škoda. Ve funkci šéfredaktorky totiž pracujete již přes dva měsíce a mě by zajímalo, jak byste tyto dva měsíce zhodnotila. Považujete je za úspěšné? Nebo naopak někde vidíte nedostatky, které bylo možné zvládnout lépe?
Theresa Veilin Brendi: Pokud jde o Denního věštce, tak by mi stačilo jedno slovo – chaos. – zasměje se – Ono je totiž něco jiného být obyčejný redaktor a o nic moc se nestarat a něco úplně jiného, když na vás vlastně stojí téměř všechno. Naštěstí jsem měla, a pořád mám, k ruce skvělé pomocnice, Lili a Nerysku, takže jsem přišla na to, co a jak, a myslím, že už jsem si tak nějak zvykla.
Takže v rámci možností bych řekla, že úspěšné byly. Zejména proto, že jsem je přežila já i redaktoři.
Místo pro zlepšení samozřejmě máme. Asi jako všude, ale to si postupně sedne. A jestli ne… ne, ne, to se nestane! – zavrtí hlavou –

Denní věštec: – také rychle vrtí hlavou – Nestane… Co byl největší chaos?
Theresa Veilin Brendi: Pochopit, co jak funguje. Na co všechno musím dávat pozor. Byla jsem zvyklá říct si o článek, napsat ho, vložit a pak dostat penízky. A najednou? Dělám všechno dohromady a ještě kupu věcí navíc. – zamyslí se – Jo, a ještě jeden rozdíl. Penízky teď většinou posílám, než dostávám. – rozesměje se –

Denní věštec: – chápavě se usměje – Jak vás vůbec přijala redakce? Sice jste byla celá léta jejím členem, ovšem ocitnout se najednou ve vedení, to určitě muselo být pro mnohé redaktory překvapením. Vzali to dobře?
Theresa Veilin Brendi: No, mluvit za ně úplně nemohu, ale řekla bych, že ano. Alespoň podle toho, že fungují. Píší články, mají zájem, dokonce chodí, občas, na porady! Jen bychom potřebovali další schopné tváře. – pousměje se –

Denní věštec: Najít schopné a pravidelně píšící redaktory jistě není snadné. – chápavě se usměje – Přijala byste do redakce třeba i úplné hradní nováčky? Nebo jste v tomto
směru opatrná?
Theresa Veilin Brendi: Myslím, že v tomhle se stejně jako mé předchůdkyně držím nepsaného pravidla. Každý, kdo má zájem, se mi může ozvat, vymyslíme téma, zkusmo si napíše dva tři články a pak uvidíme. – usměje se – I nováčci mohou být skvělými budoucími redaktory.

Denní věštec: Plánujete pro ně třeba nějaký nábor, abyste získala nejaktivnější spisovatele dříve než kolejní časopisy? Nebo to ponecháte na nich a na náhodě?
Theresa Veilin Brendi: Určitě něco takového bude, ale momentálně je k řešení takových věcí, že to nebude hned. Ale brzy! – uculí se tajemně –

Denní věštec: Zmínila jste vaše předchůdkyně. Je pro vás některý z bývalých šéfredaktorů Denního věštce, co se jeho přístupu k vedení deníku týče, větší inspirací než jiní? Nebo se naopak snažíte kráčet vlastní cestou a vtisknout Věštci svou vlastní vizi?
Theresa Veilin Brendi: Největší inspirací byla vždycky Ní. Ať už v dobách, kdy jsem byla jen obyčejný redaktor, tak vlastně i teď. Vedla Denní věštec takovou dobu. Vlastně si mě vychovala jako redaktora. Jen mě mrzí, že jsem tehdy nedávala větší pozor, hodilo by se to. Narci jsem si moc jako šéfovou neužila, tou dobou jsem příliš aktivní nebyla, vlastně skoro vůbec. I tak jsou ale z její dílny některé nápady, které jsou opravdu skvělé, a třeba na ně také dojde. Jinak bych ale řekla, že se snažím jít tak nějak svou cestou. Tu ale ještě hledám. Na to je ještě krapet brzy a uvidíme tak za rok, co z toho bude.

Denní věštec: – píše si poznámku „za rok udělat rozhovor se slečnou Brendi“ –
Dobře, děkuji, asi je na čase sáhnout i do jiného soudku… Jak se těšíte na nadcházející školní rok jako naše vážená profesorka Kouzelných formulí a Heraldiky? Máte již vymyšleno, kolik tříd otevřete?
Theresa Veilin Brendi: – snaží se nakouknout slečně do bločku – Ehm, kolik tříd? No co nejméně přeci! Víte, kolik je s tím pak práce?

Denní věštec: – zubí se – Na podzim jsme z vašich úst zaslechli několik příslibů týkajících se vypsání zcela nových předmětů. Jakpak to s nimi nakonec vypadá?
Theresa Veilin Brendi: No, to jsem ještě nevěděla, že budu mít na starost i Denní věštec. – zasměje se – Nápady by byly, jen času je nějak málo.

Denní věštec: V dlouhodobějším plánu je ale stále vedete? Nebo je to už přesunuto do šuplíčku „náměty na práci v důchodu“?
Theresa Veilin Brendi: V důchodu? – vyprskne – Slečno, toho se nedožiju… Ale ne, v plánu pořád jsou, jen to chce delší prázdniny. Tyto se mi zdají nějaké příliš krátké!

Denní věštec: Dobře. – připíše si další poznámku k předchozí poznámce – A mám tu poslední otázku, záludnou! Kdybyste měla říci, která z vašich profesí vás aktuálně naplňuje více, zda funkce šéfredaktorky, nebo funkce profesorky – která to bude? – usměje se –
Theresa Veilin Brendi: Záludná otázka, to tedy ano! Ale primárně jsem chtěla být profesorkou, šéfredaktořina přišla tak nějak sama. Rozhodně to ale neznamená, že by mě nenaplňovala. Možná, že časem se to třeba i úplně překlopí. Teď jsem tak nějak spokojeně uvelebená mezi oběma pracemi. A vyhovuje mi to. – usměje se –

Denní věštec: Děkuji za pěknou odpověď, madam. – usměje se – A též za příjemný rozhovor, bylo mi ctí.
Theresa Veilin Brendi: Mně také, slečno, děkuji. – usměje se –

Pro Denní věštec
Beteramis Athenodoros