Oběť obtěžování či pacientka s obsesí?

Nedávno jsme tak kdesi s kýmsi vedli řeči, že je na hradě nějak polomrtvo, dohromady se nic neděje a že nám skoro chybí nějaký skandál.

No a tak jsem se začala po nějakém poohlížet a co byste řekli, před pár dny se na mě usmálo štěstí v podobě Angelicy Arless.

Vlastně se na mě nijak zvlášť neusmívala, ona mi kvůli něčemu poslala sovu, už ani nevím, na co se mě ptala, jistě to bylo něco moc důležitého, a tak jsme si vyměnily pár pergamenů.

Když přiletěla první sova a na čele měla napsáno „Neosahávej mě!“ , ještě mi to tak divné nebylo, avšak druhá sova jménem „Výhružná neosahávací sova pro pana Seržu!“ už mě poněkud překvapila a po třetí „Sáhni na mě a vyklovnu ti oko!“ jsem pro jistotu začala přijímat poštu vybavená famfrpálovými brýlemi a přilbou.

Série ovšem pokračovala sovou „Neochmatávat těma špinavýma prackama!“ a to už jsem se opravdu málem urazila, protože nejenom že nejsem žádný úchyl, abych ochmatávala sovy, ale také mám ruce vždycky čistě umyté. Na můj dotaz, jestli má ještě další podobně ujeté sovy, mi Angelica prozradila, že jich má celkem osm – kromě jmenovaných ještě „Sáhneš-li na mě, uklovnu ti prst!“, „Šmátni na mě a stihne Tě Kirstinin hněv!“, „Zkus na mne sáhnout a klovnu tě!“ a „Sáhni na mě a už nikoho nespatříš!“ . Přičemž „Výhružná neosahávací sova pro pana Seržu!“ je prý pracovní, tu prý Angelica posílá panu Seržovi jistému nejmenovanému profesorovi jako jeho asistentka.

Hm, zavětřila jsem, tady vůbec nemusí jít o to, že by někdo osahával Angeličiny sovy.
Víme, jak to bývá se šéfy a asistentkami, hlavně když jsou mladé a atraktivní, že…

Sophia (vyzvídá) : Hele a to tě jako pan profesor nějak obtěžoval jakožto sekretářku?

Angelica (vyhýbavě) : Najal si mě jako svoji asistentku, abych mu připomínala věci, na které zapomíná, a donutila ho tyto věci dělat.

Sophia (nespokojeně) : Ale na to se neptám, já se ptám, jestli tě ochmatával.

Angelica (přehnaně přesvědčivě) : Nééé neochmatával, ale když už jsem si zřídila pracovní sovu, tak ve stejném duchu jako ty ostatní.

Sophia (se sílícím podezřením) : Ahá, jo tak, no a co tě prosím tě tedy vedlo k této neochmatávací soví řadě, ošmatával tě tedy někdo jiný, nebo to je jen preventivní? Netrpíš snad nějakou osahávací fóbií? To by bylo soustíčko pro bulvární tisk! Nevadilo by ti, kdybych o tobě napsala do Věštce? (nabízí Angelice podíl na honoráři za článek)

Angelica (váhavě souhlasí) : Ale když už budeš o někom psát, že mě osahával, tak neudávej jméno, ať chudák nemá problémy.

Samozřejmě jsem solidní a seriózní žurnalistka, takže rozhodně nebudu nikoho jmenovat ani náznakem. Kdepak! Budu se zmiňovat výhradně jen o jménech Angeličiných sov!

Ostatně je také docela dobře možné, že ve skutečnosti k žádnému osahávání vůbec nedošlo a Angelica je jenom regulérní pošuk trpící obsesivní představou, že by ji někdo ošmatávat mohl.

Koneckonců, když někdo pobíhá po hradě v minimální minisukni, síťovaných punčocháčích a zpívá si „Jsem blázen, jsem blázen, jsem blázen!“, tak to také o něčem vypovídá…

Ale každopádně je to pozoruhodné, no ne?