Kim Sarah Reevesová: „Mluvte spolu co nejvíce…“

Kim Sarah Reevesová přišla na hrad v roce 2008 a než zfialověla, stihla ještě úspěšně složit zkoušku KOZA z Nauky o tvorech nejnebezpečnějších u kolegy Olivera McCollina. OVCE složila ve školním roce Léto 2013 z Démonologie u Seleny Enail Smithové. Za své působení v Mrzimoru získala dva řády Helgy z Mrzimoru, a to za Léto 2014 a za Léto 2015.

V Zimě 2016 šla do sebe a porvala se o Snaživce roku, kterého nakonec s 9 167 body vybojovala. Stala se tak jednou ze tří mrzimorských studentek, které na tento titul během existence školy dosáhly. Hned nato se v Létě 2016 utkala v sedmibojařské aréně nejen s dalšími jedenácti Sedmibojaři, ale i s draky. Nakonec vybojovala úctyhodné 3. místo. Kim jsme si mohli zapsat do paměti i z letního výjezdního semináře v Honorově, kde si společně s profesorem McCollinem střihla organizaci programu na téma „Azkaban“.

Určitě mi dáte za pravdu, že Kim toho za svou existenci na Hogwarts zvládla už spoustu, navíc samozřejmě nejenom to, co jsem tu zmínila… Kdybych měla vyjmenovat vše, musela bych si u naší šéfredaktorky vyprosit delší pergamen… Pojďme však k tomu, kvůli čemu tento článek vznikl, tedy k rozhovoru… s kým? No s Kim.

Denní věštec: Děkuji, že jsi souhlasila s rozhovorem, a ještě jednou gratuluji k zaměstnaneckému hábitu. — usměje se na Kim — Málokomu asi uniklo tvé náhlé zfialovění, které proběhlo 8. 2. 2020, tedy až po zahájení školního roku. Co tě k tomu vedlo a jaké byly podmínky pro tvé fialovění?
Kim Sarah Reevesová: Děkuji mockrát. — usměje se — Rozmýšlela jsem se několik měsíců, zda mám koleji ještě co nabídnout. Hodně mě nakopl konkurz na supervizora soutěží. Nebudu skrývat, že to je můj vysněný post, který mi dal jasný pokyn k tomu „staň se fialovou!“
Když jsem pak viděla výsledky konkurzu, musela jsem se rozhodnout, zda se chci stále stát fialovou, tuto otázku ostatně položil pan Nimrandir. Jelikož jsem již byla rozhodnuta, řekla jsem ano… i bez mého vysněného postu. — poklesne v ramenou, ale i tak se usměje —

Denní věštec: To je rozhodně velká škoda, že ses na svůj vysněný post nedostala. Ale však víš, jak to je… kdo si počká, ten se dočká… i odchodu kolegy Tadäuse do důchodu, pak budeš mít další šanci. Rozhodně bys byla skvělá supervizorka. — usměje se a popostrčí ke Kim tabulku čokolády — Nemohu se tě tedy nezeptat, jaké jsou tvé další plány, když supervizor soutěží nevyšel?
Kim Sarah Reevesová: Vyčkávat! Pracovat na soutěžích, vypsat několik seminářů, případně rozšířit své obzory i do hradních kvízů. A pak? Inu, celý rok je dlouhá doba, během které se dá popsat několik svitků, a kdo ví, co z toho vyleze. — mrkne velmi nenápadně a tajemně —

Denní věštec: Co z toho vyleze… to by nás také zajímalo. Nechceš nás na něco nalákat už teď? Dáš nám alespoň malou nápovědu, kterým směrem by se tvé kroky mohly ubírat, mluvíme-li o osmi nenápadných svitcích různé délky… Které případné téma je ti blízké?
Kim Sarah Reevesová: Miluji tvory! Jsou mi velmi blízcí, ráda bych se ubírala jejich směrem. — usměje se — Možná nějaká zahraniční stáž… nebo rezervace. — přemýšlí nahlas — Nebo zůstanu u těch osmi svitků… — uculí se a raději se napije —

Denní věštec: Inu, my se budeme tedy těšit, co z toho na konci opravdu vyleze, a budeme ti držet palce… ale teď budeme pokračovat v rozhovoru. — zasměje se — Nyní opustíme tvé plány do budoucna a ohlédneme se do nedávné minulosti. Jak se ti loučilo s kolejí? Mnoho čerstvě fialových mívá pár dní po převlečení hábitu modřiny na čele, musím se tedy na tuto rutinní otázku zeptat… jak je to u tebe? — kontroluje Kimino čelo a zkoumá vrstvu make-upu —
Kim Sarah Reevesová: Tedy… — usměje se a odkašle si — Do poslední chvilky jsem koleji nic neřekla, pár hodně blízkých něco tušilo, možná vědělo, ale přímo jsem to řekla jen Oříšce. Nemám ráda loučení a to, že mám jinou barvu, neznamená, že se nebudeme nadále stýkat. — nadechne se — Modřiny mám! Lezu do kolejní místnosti furt, a i když vyklepávám na sudy správné heslo, nic se neděje… — pokrčí rameny —

Jak se Kim (ne)loučila s kolejí, už víme, ale jak se na Kimino zfialovění dívá kolejní ředitelka Mrzimoru a co si podle ní Kim z koleje odnesla?
Oresta McCollin Vianueva: Co se týká odchodu Kim z koleje, já ho vnímám asi spíše pozitivně. Věděla jsem, že chce zfialovět už dlouho. Hlavně jakmile složí zkoušku KOZA. Když se jí to napodruhé povedlo, byla to jen otázka času. A také si myslím, že jí to po tolika letech prospěje. Sice si fialovej může čas od času připadat v tom hábitu osaměle, přesto je to jiné než neustále hlídat 14 dní sem, 14 dní tam, úkoly, semináře, soutěže na body apod… Je to změna, ale zda k dobru, či ne, to ukáže čas.
Nebudu lhát o tom, že si z koleje odnesla jen to dobré. Strávila v ní dost dlouho na to, aby zažila vzlety i pády. Měla příležitost si vyzkoušet mnoho věcí a funkcí a ne každá přinesla jen ty radosti. Přesto si myslím, že si odnesla to nej, co mohla a co jí mohla kolej dát.
Na jednu stranu je to škoda, protože odešla součást koleje, na druhou stranu neodešla úplně. Jen se posunula dál a na tom nevidím nic špatného, nevidím důvod k tomu nepřát jí jen to nejlepší i v dospěláckém hábitu.

Denní věštec: To je samozřejmé, změnou hábitu nic nekončí, naopak začíná. — mrkne — Asi se vám sudy rozbily, jako nám před lety klepadlo… taky mi chtělo naznačit, že jsem snad zhloupla, nebo co… — zasměje se — A když už jsme u toho Mrzimoru… co kdybys nám tu vypíchla nějaké nezapomenutelné zážitky spojené s tvou domovskou kolejí? Co tě v Mrzimoru drželo až doteď? — nevinně zamrká a čeká na odpověď —
Kim Sarah Reevesová: Nezapomenutelné zážitky? — pohlédne do stran a už jí cukají koutky — Žluté večírky i postvečírky, skvělé výpravy do lesa, boj o pohár, koule a baňky, vymýšlení kolejních odměn, soutěží, večírků… ach, vše, co jsem v Mrzimoru prožila, bylo nezapomenutelné! — odmlčí se, culí se jak malá… po chvilce se probere a zamyslí se — Co mě v Mrzimoru drželo až doteď? Chtěla jsem s kolejí vybojovat ještě jeden pohár, chtěla jsem pomoct Oříšce a chtěla jsem si ještě dokázat, že mám na to si ještě naposledy zahrotit. Chtěla jsem jim být ještě naposledy řádně nápomocná. Možná by byla nejrychlejší odpověď: Lidi. — usměje se —

Denní věštec: Když to tak čtu, mám dojem, že ses přesvědčila, že na to máš, že jsi napořád nejúžasnější mrzimorskou podporou, ať už ve žlutém, či fialovém hábitu. — usměje se — Mrzimor máme za sebou, teď se ještě podíváme na Hogwarts obecně. Na škole jsi od roku 2008, což už chvilka je… Když by ses měla ohlédnout zpět a zmínit alespoň tři zážitky, události, důležité milníky… prostě něco, co rozhodlo o tom, že na Hogwarts setrváš. Co tě zde udrželo?
Kim Sarah Reevesová: — usměje se, když slyší rok 2008, připadá si jako mladice! — Tři milníky… zážitky… událost… nejvíce mě zde drželi lidé! Respektive reálné srazy, na kterých jsem potkala neuvěřitelně obrovské množství lidí, kteří se vryli do mého srdíčka a zabydleli se tam… snad mě omluví, že je nebudu jmenovat, protože výčet by byl neuvěřitelně dlouhý a já bych na nikoho nechtěla zapomenout! Ale jste to vy všichni! — ukáže na čtenáře — Rovněž mě tu držela seberealizace a zlepšování mých dovedností… Hogwarts rozvíjejí moji kreativitu a neustále mě překvapují! — usměje se — Hog se stal součástí mého života a náplní volného času, je mým koníčkem a ten se těžko opouští. — usměje se —

Denní věštec: To víš, že ti to odpustíme. — směje se a nenápadně na Kim vyplázne jazyk — Ale máš pravdu, to, co jsi vyjmenovala, na hradě asi drží i více starousedlíků. — směje se — Zatím jsme mluvily převážně o kladných věcech. Pojďme zabrousit do těch… negativnějších, ne tak hezkých… je na našem hradě něco, co se ti nelíbí? Něco, co bys tu ráda neviděla, či třeba něco, na čem by chtělo zapracovat? A jaký máš ty sama pohled na tvrzení „bejvávalo líp…“?
Kim Sarah Reevesová: Chtělo by to zapracovat na komunikaci, ta tu asi nejvíce schází. — nejistě se usměje — Mám pocit, že hodně lidí tu myslí jen na sebe… samozřejmě každý hraje na svém písečku a to, jak se tu projevuje, je čistě jeho věc, ale i tak si myslím, že by spolu lidi měli více mluvit. A to nemyslím za zády… Měla jsem pocit, že dříve si lidé více rozuměli. — usměje se — Kéž by to tu bylo znovu… A pak si myslím, že by prospělo, kdyby tu bylo více lidí na „údržbu“, aby vše rychleji plynulo a vedení tak mělo i více času na mudlovský život… — usměje se —

Denní věštec: Nejspíš se tu najde hodně lidí, co s tebou budou souhlasit. — mrkne — Teď si dáme oddych od těžkých otázek a budeš odpovídat, co tě první napadne, když se řekne…

Denní věštec: Děravá ponožka.
Kim Sarah Reevesová: Můůůj milááááššššekkk! — hamouní si —
(Poznámka redakce: Kim vlastní 71 děravých ponožek. Jestliže jí chcete udělat radost, pomozte jí sbírku ještě rozšířit!)

Denní věštec: Svět Harryho Pottera.
Kim Sarah Reevesová: Fantazijní svět je můj druhý domov! — usměje se —

Denní věštec: Sedmiboj.
Kim Sarah Reevesová: Draci! Jak já je měla ráda… ale i po Sedmiboji je mám pořád mooc ráda!

Denní věštec: Ovoce.
Kim Sarah Reevesová: Hrušky! — uculí se —

Denní věštec: Fotografie.
Kim Sarah Reevesová: Milé vzpomínky.

Denní věštec: Zpěv.
Kim Sarah Reevesová: To nechceš! Nechceš mě slyšet zpívat. — zasměje se —

Denní věštec: Deskové hry.
Kim Sarah Reevesová: Závislost, žrout peněz, sběratelský koníček… 105 kusů máme doma.

Denní věštec: Konec jednoduchých otázek, pokračujeme v rozhovoru. — směje se — V létě jsi spoluorganizovala letní výjezdní seminář v Honorově. Jaké to bylo? Co ti to dalo a půjdeš do toho někdy znovu? Třeba letos…?
Kim Sarah Reevesová: Výjezdní seminář byl… úžasný. Neskutečně jsem si ho s Olíkem užívala. On měl skvělé nápady, a když jsme dali dohromady i mé nápady, vznikl neuvěřitelný záchvat smíchu s rozhodnutím: „Jo, to rozhodně musíme zapojit.“ Příští letňák? Hmm… kdo ví? — mrkne —

Denní věštec: Tak my si teda počkáme, jestli tě ještě někdy potkáme jako organizátorku letního semináře. — směje se — Bavily jsme se o nezapomenutelných zážitcích, o tom, co na hradě postrádáš nebo co bys změnila… ale vím o tobě, že jsi veselá kopa… vzpomeneš si na něco, kdy tě jen zmínka přenese zpět a musíš se tomu znovu zasmát?
Kim Sarah Reevesová: Když se řeknou Baňky a Mrkev… to ve mně vyvolává nejedny veselé vzpomínky a musím se vždycky culit jak pominutá. Ti, kdo u toho byli, rozhodně ví, co myslím.

Denní věštec: — zapíše si ta slova s poznámkou: „Zjistit podrobnosti“ — Když se vrátíme k těm negativům, nastala někdy chvíle, kdy sis řekla, že odcházíš z Hogu, že ti to za ty nervy třeba nestojí?
Kim Sarah Reevesová: Ano, byla. Ale já bych se k tomu nerada vracela. Tehdy jsem byla opravdu zničená, zklamaná a hodně smutná. Ale to už je opravdu minulost. — povzdechne si a raději se napije —

Denní věštec: Chápu, nechme špatné věci minulosti a věnujme se přítomnosti. — usměje se — Máš i ty nějakou hradní úchylku?
Kim Sarah Reevesová: Hradní úchylku? Není už úchylkou to, že sbírám děravé ponožky? Nikdy nevíš, kdo je do toho lesa odhodil, a já si je vždycky čapnu a odnesu do pokoje… Hmm…— zapíše si dobré téma na soutěž —

Denní věštec: To nevíš, ale někdy je lepší nad tím nepřemýšlet. — směje se a už teď se těší na soutěž — Mnoho dam na hradě je blázen do módy, jak je to u tebe? Vyhledáváš nejnovější módní kolekce, nebo jsi nejšťastnější v teplákách a volném tričku? Případně jaké věci tě v nové kolekci mají šanci nadchnout?
Kim Sarah Reevesová: Nejsem ten typ, co by sledoval nejnovější trendy. Beru, co je. Za ta léta se mi šatník pěkně rozrostl. Když do něj teď číhnu, většinu tvoří tmavé kousky, občas nějaké mnohobarevné, ale většinou jednobarevné… dříve kolejně laděné. — usměje se — Momentálně jsem se ale zhlédla v tmavých barvách a rovněž ve fialové barvičce.

Denní věštec: Jsi hrdou členkou, pokud se nepletu, i zakladatelkou mrzimorského PONíka. Byl základem i při loňském boji o pohár?
Kim Sarah Reevesová: Jsem zakladatelkou PON klubu. — usměje se — A ano, PONík se uskutečnil i v loňském roce při boji o pohár. Jde o moji srdcovku. Výherce různých výzev, které jsou zaměřeny na výuku a sběr bodů, se může těšit na putovního jezevce. Jezevec letos poputuje k Mischel, která byla spolu s Helen na špičce výzev. — usměje se —

Denní věštec: Teď nám ještě pověz, co ty a hradní novinařina?
Kim Sarah Reevesová: Zkoušela jsem psát články, ale nějak mi to nešlo. Já jsem spíše na ty lušťovky, křížovky, hlavolamy… ale text či rozhovor pro mě není. Raději zůstanu u přípravy nových soutěží, to mě momentálně hrozně naplňuje. Strašně ráda dostávám vypracované soutěže!

Denní věštec: Náš rozhovor se chýlí ke konci, je něco, co bys ještě chtěla našim čtenářům sdělit? Něco, co v rozhovoru nezaznělo? — usměje se —
Kim Sarah Reevesová: Především ti chci poděkovat za rozhovor, byl velmi příjemný. — usměje se — Čtenářům bych chtěla vzkázat, ať mi vypracovávají soutěže, protože se strašně těším, až budu opravovat! A rovněž taky… mluvte spolu co nejvíce, ať je Hog pro vás magickým místem a vydržíte tu alespoň tak dlouho jako já!

Denní věštec: Já jsem samozřejmě ráda, že vnímáš náš rozhovor jako příjemný, a samozřejmě ti i já za něj moc děkuju. — usměje se — Už se na tvé soutěže těšíme! Nechť tě všichni zavalí povedenými příspěvky. — směje se při té představě —
Kim Sarah Reevesová: — trošku se zarazí, kolik asi přijde příspěvků, ale pak se zasměje — Děkuji!

Rozhovor s Kim je u konce a nám nezbývá, než jí přát, aby ji práce v zaměstnaneckém hábitu bavila i nadále, aby se její sbírky (nejen) děravých ponožek a deskových her rozrůstaly a aby zůstala takovou skvělou osobou i v letech budoucích.

Jak říká Kim, nezapomínejte spolu mluvit!

Pro Denní věštec
Lilien Emity Meissed