Když jsem přemýšlela, s kterým z porotců udělat rozhovor, napadla mě právě Larrie, neboť už jedním Sedmibojem prošla, i když v trošku jiné pozici. A co zajímavého jsem se tedy od ní dozvěděla? To se dozvíte právě v tomto rozhovoru.
Vítej, Larrie, děkuji ti, že jsi souhlasila s menším rozhovorem pro Denní věštec. A abychom začaly zlehka, tak bych se zeptala, jak se ti nosí odznáček čerstvě zvoleného porotce Sedmiboje?
Odznáčkem porotkyně jsem naprosto nadšená. Nejen proto, že je to v letošním ročníku pro porotce (a vlastně i Sedmibojaře) taková novinka a člověk si připadá až nemístně důležitý, ale také hlavně proto, že je to obrovská čest.
Být porotcem je myslím takovým malým snem každého, kdo si k Sedmiboji našel nějaký užší vztah, vytvořil nějaké pevnější pouto. A v mém případě to těch sedm úkolů v minulém ročníku rozhodně udělalo. – usměje se –
Jaké jsou tvé pocity, když se do Sedmiboje vracíš, tentokrát však v rozdílné pozici?
Jsem nadšená! Těšila jsem se i na diváckou pozici, ale když mi byla nabídnuta role porotkyně, byla jsem radostí bez sebe. Člověk se stane takovou nedílnou součástí té sedmibojařské rodiny v daném ročníku, může sedět v první řadě všeho toho dění a takřka vidí, jak neviditelná ruka hogwartského osudu píše hradní historii. Z porotcovského křesla je tohle všechno vidět ještě blíže než z tribuny, a věřím, že to takhle pro mě bude obrovský zážitek. A jak říkám, je to takový „návrat domů“, dá se říct.
Na druhou stranu jsem samozřejmě nervózní, protože to, že někdo zvládl pozici soutěžícího, neznamená, že bude kvalitním porotcem. Říkám si ale, že díky úpravě úkolů na praktickou a kreativní část není na porotu vyvíjen letos takový tlak, takže ten stres není takový, jaký by mohl být za jiných okolností. Budu se ovšem v každém případě snažit plnit svou úlohu na maximum svých možností. – usměje se –
Bude podle tvého názoru těžší či lehčí posuzovat práce soutěžících, když víš, jak je náročné úkoly zpracovat?
To je dost složitá otázka, na kterou nemám jednoznačnou odpověď. Řekla bych totiž ano i ne. Důvod je pro obě možnosti stejný – dokážu se vcítit do pozice soutěžícího, protože ji znám. To mi na jednu stranu v hodnocení pomůže, protože vím, na které aspekty vypracování se soustředit, a dává mi to takovou lepší schopnost číst mezi řádky toho, co Sedmibojař vyplodil.
Z jednotlivých vypracování je totiž mnohdy snadné vycítit, v jakém byl Sedmibojař rozpoložení, co mu šlo/nešlo, kde váhal, kde si byl naopak jist a vychutnal si to. Četla jsem loni vypracování svoje i svých soupeřů mnohokrát dokola, z těch svých mi pak už šla hlava kolem. Tak snad to pomůže.
Na druhou stranu je to hrozná nevýhoda, protože vím, kolik to obnáší dřiny. A když uvidím, kolik úsilí do toho někteří dali, a budu se muset při nějakém váhání spolehnout například na subjektivní pocit, jak se to mně osobně líbí, budu mít výčitky vůči tomu, jehož vypracování mě tolik neoslovilo. Mám obdobný problém i u hodnocení běžných úkolů a soutěží. Mám tendenci hledat v každé práci, která mi prochází rukama, něco, co se mi líbí, protože v každé se něco takového dá najít. Ale vybírat mezi nimi vzájemně? To bude taková Sophiina volba, tak snad se s tím poperu.
Měla bys pro Sedmibojaře nějaké rady, které jim pomohou zvládnout celý ten maraton?
Užívat si to, to je asi ta nejlepší rada. Hrajte si s těmi vypracováními, nebojte se být invenční, bavte se. Sedmiboj je veliký stres a adrenalin, ale nesmíte se u něj zapomínat bavit, protože ho zažijete pouze jednou a protože to bude jeden z největších zážitků, které za svůj magický život získáte. Pokud se nebudete bavit, bude to pro vás jen ten úmorný maraton, který se pak zvládá špatně. Vychutnejte si to a zvládnete ho s vyčerpáním, ale s velikým uspokojením.
Nechte se povzbuzovat, tlachejte s fanoušky, mlsejte na tribuně, vyzkoušejte mantinely svých schopností a vykročte ve společnosti múz až za hranice možností. Zkrátka a dobře – vytvářejte si ty nejnádhernější vzpomínky a přátele, protože vše ostatní, co v Sedmiboji můžete získat, je pomíjivé. – usměje se –
A co tipy pro ostatní obyvatelé hradu? Mohou vůbec nějak podpořit své kamarády?
Určitě mohou a mnohdy jsou tím nejdůležitějším článkem v plnění jednotlivých úkolů! Ať projevují o své Sedmibojaře zájem, ptají se jich, jak se jim daří, prožívají s nimi radost a podrží, když to zrovna nejde podle Sedmiborcových představ. Někteří Sedmibojaři to na sobě nedávají znát, ale když jim nabídnete otevřenou náruč, svěří se a teprve pak si nechají pomoct. A hlavně – dejte svým vyvoleným najevo, že je budete podporovat „v dobrém i ve zlém“, že vaše podpora není podmínečná a že budete hrdí, ať už bude váš Sedmibojař na kterémkoliv pólu hvězdového žebříčku.
Obecně je asi tou opravdu nejlepší podporou projevování zájmu. Když upadne zájem, Sedmibojařům může začít docházet motivace a zápolit v klání, po kterém neštěkne pes, je takové smutné a ponuré. Takže pro ně zas nejlepším tipem je, ať jsou vzornými fanoušky. – zamrká –
Jaká je vůbec tvá nejsilnější vzpomínka na minulý turnaj?
Jej, to se asi takhle nedá vybrat. Vzpomínek je hromada a nedá se rozlišit, která z nich je nejsilnější. Z úkolů mám ale nejsilnější vzpomínky hned na ten první, protože to byl asi můj nejkreativnější životní zážitek. Z toho všeho stresu před začátkem klání mi vybublaly múzy a živě si dosud pamatuji, jak jsem byla na procházce v lese a hlavou mi běžely věty, které budu do úkolu psát, a nápady bujely tak rychle, že jsem je sotva stíhala klovat do mluvící kosti, aby si je zapamatovala alespoň ona. Do té i od té doby jsem nikdy nic takového nezažila.
Pak mám také velmi silný zážitek z pátého úkolu, kde jsme vymýšleli muzeum Denního věštce. Byl to úkol, který mi byl zadáním nejmilejší, a spojuji si jeho vypracování s radostnou atmosférou poslední úspěšně zvládnuté maturitní zkoušky. – směje se –
A konečně, velmi silné vzpomínky mám na úkol poslední, kde jsem v reálu potají vařila mimo dosah rodiny lektvar pro sfingu. A když jsem úkol odevzdávala, měla jsem takovou dojemně dojatou chvíli obrovské radosti a veliké lítosti, že je to všechno za mnou. – usměje se –
A samozřejmě nemohu nezmínit závěrečnou slavnost a vyhlášení, na to ani slova nestačí.
Jak bys zhodnotila letošní soutěžící, kteří byli vylosováni Pohárem? Myslíš, že bude tento rok větší konkurence a řevnivost než v letech předchozích?
Soutěžící mi přijdou úžasní a upřímně? Jsem neuvěřitelně ráda, že letos v té jejich sestavě nejsem. Je neuvěřitelně silná, sešla se tam opravdu hradní elita a nedokážu vůbec říct, kdo je favoritem, protože nabouchaných čarodějů je tam strašně moc. Neumím sestavu porovnat s loňskými roky, protože každý jsem zažila z jiné pozice a konkurenci viděla různými úhly pohledu.
Nicméně myslím, že řevnivost by snad větší být neměla. Sedmiboj si prošel velikou transformací a je to takové skoro až nové klání, navíc velice divácky atraktivní, takže věřím, že fanoušci budou mít na práci lepší věci než bít se mezi sebou. Letos mají totiž široké pole možností jak povzbudit své favority, takže myslím, že spíš budou na tribunách hopsat s třásněmi a řehtačkami ve válečných barvách, než aby na sebe byli zlí.
A soutěžící? Ti mi přijdou skvělí a zatím velice kolegiální vůči sobě navzájem, tak snad jim to zůstane. I když určitě, soutěživost a napětí tam bude, bez toho by to nebylo ono! – usměje se –
Líbí se ti, že letošní turnaj má jednotné téma Harry Potter?
Líbí se mi to hrozně moc. Jednou z věcí, a to bude asi důležitá informace i pro Sedmibojaře, které si na kreativitě velmi cením, je schopnost svázat hromady skvělých nápadů do jednotného celku, který má hlavní myšlenku a hlavu a patu.
Ze zkušenosti v Sedmiboji i v havraspárském odchovu vím, že v takových pracích je pak velmi silný magický náboj, je tam přesně to něco navíc, co dělá vypracování tím nejlepším. A u jednotného tématu Sedmiboje to dle mého názoru platí dvojnásob. Navíc to vypadá, že to téma je skutečně hlavně symbolické, spíš inspirační než dogmatické, jako tomu bylo třeba u Triwizardu. Že Sedmibojařům bude ponechána velká míra kreativity, které jen bude udána bližší tematika.
Děkuji ti za čas, který jsi věnovala čtenářům DV. Jestli máš zájem, můžeš jim ještě něco vzkázat a poté přeji krásný zbytek dne.
Čtenářům Věštce popřeji mnoho krásných chvil na tribunách i v aréně, mnoho skvělých i méně skvělých zážitků, protože potřeba je obojího, a mnoho zábavy, protože o té celé ten velkolepý Sedmiboj přeci je. – usměje se –