Rozhovor s Mischel Binghum

Mischel Binghum můžeme na chodbách bradavické školy vídat od roku 2015. Moudrý klobouk ji zařadil do Mrzimoru, ve kterém patřila k nejvýraznějším studentům poslední doby. V letech Zima 2019 a Léto 2019 dokonce stála přímo v čele koleje jako její primuska, ve druhém ze jmenovaných let potom získala od kolejní ředitelky i Cenu Helgy z Mrzimoru. Své OVCE složila z předmětu Numerologie u profesorky Sally-Ann Olson a po jednom roce stráveném v rozšiřujícím studiu se nakonec rozhodla kolej opustit a stát se hrdou členkou našeho profesorského sboru.

Denní věštec: Dobrý den, slečno, na úvod bych vám chtěla dodatečně pogratulovat, že jste zdárně prošla konkurzem a získala jste místo v našem profesorském sboru. Byl to váš vysněný cíl, kterého jste chtěla na škole dosáhnout už delší dobu, nebo šlo spíš o okamžité rozhodnutí? Váhala jste, když jste vyplňovala svou žádost o přijetí?

Mischel Binghum: Dobrý deň, slečna Beteramis, – usmeje sa na slečnu – ďakujem Vám veľmi pekne. Ja som chcela byť profesorkou asi hádam od narodenia. Ale aj tak som váhala nad tým, či sa do toho pustiť. Ale povedala som si, že sa už musím posunúť ďalej.

Denní věštec: Předpokládám tedy, že vás zatím nová práce velmi těší, když to byl váš sen, jak také jinak. – usměje se – Je tu ale třeba něco, co vás v souvislosti se změnou hábitu překvapilo? Co jste si jako studentka představovala jinak, případně vás o tom ani nenapadlo přemýšlet? A může jít i o milé překvapení, jako nebulvární periodikum otiskneme vše! – culí se –

Mischel Binghum: Nová práca ako profesorka je super. Ako študentka som si nemyslela niečo viac, alebo menej. Radšej nemám nejak extra veľké predstavy, aby som nebola sklamaná náhodou.

Denní věštec: Zatím na škole vyučujete pouze jeden předmět. Máte nějaké nápady i na další? Nebo už dokonce na něčem pracujete?

Mischel Binghum: Áno, tento rok mám len jeden predmet. Chcela by som ešte jeden predmet, len si nie som zatiaľ istá, aký to bude. V mojej hlave je strašne veľa myšlienok. – pobúcha si po hlave rukou – Len moja hlava nevydáva toľko myšlienok, koľko by som zatiaľ chcela. Ale dúfam, že keď začne poriadna jar a ja nebudem zamrznutá, tak sa rozhýbem a začnem niečo písať.

Denní věštec: A máte alespoň nějakou představu? Šlo by třeba zase o předmět z oblasti péče o kouzelné tvory, nebo byste ráda zabrousila do jiných vod?

Mischel Binghum: Mám predstavu o predmete o tvoroch. Ja ich tak moc mám rada. Ale časom by som chcela aj z iného hľadiska.

Denní věštec: Asi jen málokomu uniklo, že se aktivně věnujete vypisování soutěží. Kde berete inspiraci? A měla jste nějaké nápady sepsané „do zásoby“ už před vaším zfialověním?

Mischel Binghum: – zamyslí sa – Zo súťažami je to tak, že ja som mala nápady na niektoré ešte za študentských čias. A hlavne mám aj inšpiráciu od slečny Eiv, ktorá mi pri našich rozhovoroch dáva neskutočné nápady. Ale nie len ona, minule mi slečna Bibi pri svojom komentári v súťaži tiež poskytla ako takú myšlienku na novú súťaž. Takže ešte v rukávy mám niekoľko nápadov a dúfam, že sa budú stále hrnúť, aby som nebola na poslednom mieste v mamonároch. – zasmeje sa –

Denní věštec: Tak to budeme doufat s vámi! – usměje se – Inspektor výuky nedávno otevřel v článku pro DV důležité téma – problém snižování profesorské motivace kvalitně vyučovat v reakci na kolísavý zájem studentů o studium (článek je zde). Pravdou je, že i vy máte ve svých dvou třídách ve třetím termínu dohromady pouze šest studentů. Je to pro vás zklamání? Cítíte na sobě onu zmiňovanou demotivaci? Co si o tomto tématu vlastně myslíte?

Mischel Binghum: – zhlboka sa nadýchne – Najprv, keď začal školský rok, tak som si povedala, že si to nebudem brať k srdcu, ale potom po čase ma to začalo mrzieť. Ja som ale taká, že čo ma nezabije, to ma posilní. – usmeje sa – Takže som sa zamyslela nad tým a spravila som si pár nápadov, ako by som sa mala zlepšiť. Myslím si, že by si to ale nik nemal brať k srdcu.

Denní věštec: Nikdo z profesorů, myslíte?

Mischel Binghum: Áno, kolegov. Nehovorím, že viem o niekom, kto si to tak berie. Ale aby ani nik nezačal. Myslím si, že je to len taký rok. Aspoň v to dúfam.

Denní věštec: Ráda bych se též zeptala na váš předloňský projekt, Fialovou celoročku, kterou jste spolu s dalšími dvěma studentkami pořádala v roce Léto 2019 pro učitele a zaměstnance naší školy. Nepřemýšlíte nad jejím pokračováním, nyní již přímo z pozice členky sboru? Přeci jen, nyní se před vámi otevírají nové možnosti výzev, k jejichž kontrole jste jako studentka nemohla mít přístup…

Mischel Binghum: – zahladí sa do neznáma – Fialová celoročka je pre mňa srdcovka. Po prvom roku som povedala, že ak zmením habit, čo som už vtedy plánovala, tak by som v nej nebola ako organizátor, ale ako účastník. Svoje miesto som prenechala slečne Eiv. Ale pokiaľ viem, zatiaľ ďalší ročník nebude, kedže slečna Emma je v mrazáku. Poviem vám, že takú spoluprácu ako bola so slečnami Emmou a Less som nikdy nezažila. Vynikajúca spolupráca, super jednanie. No niečo jedinečné. A pravdaže Matýsek s nami držal krok a skoro vždy zvládal naše bláznostvo. – zasmeje sa pri spomienkach –

Denní věštec: – usměje se na vzpomínající slečnu – Dobře, tomu rozumím, co tedy třeba vy a organizace nějaké jiné celohradní akce, ta vás neláká? Očividně k nim máte odvahu, dokonce i zkušenosti, neuvažovala jste alespoň nad něčím takovým?

Mischel Binghum: Fu, no tak touto otázkou Ste mi dala do tela. – usmeje sa – Pre mňa by to bola jednoznačne česť. Lenže som ešte neskúsená. Áno, mám jeden rok skúsenosť, ale je to ešte málo. Ako fialová robím ešte kopu chýb a kým sa nerozkukám a nenapravím tak, že budem aspoň spolovice taká dobrá ako moji kolegovia, tak vtedy sa nad tým zamyslím.

Denní věštec: Tak snad nasbíráte zkušenosti co nejrychleji, ono v tomto směru zase těžko říct, zda ti zkušení mají ještě motivaci něco dělat… – trochu skepticky se pousměje – Na závěr bych se vás každopádně ráda zeptala i na Mrzimor, ve kterém jste strávila dlouhá léta. Co vám nejvíc chybí, když si na svou kolej vzpomenete? Udržujete aktivně kontakty s mrzimorskými studenty, třeba i s aktuálními nováčky?

Mischel Binghum: – na kraji oka sa ukáže slza – Tak Mrzimor je moja rodina. Aj keď som stade odišla a skončil tak pre mňa, ako dnes povedal pán Andrew, „mama hotel“, tak ma naučil veľa. Sprevádzal ma počas tých najkrajších rokov detstva, môjho dospievania. Naučil ma, ako by som sa mala správať, ako by som mala vystupovať, naučil ma to, že česť, priatelia, rodina, láska, zdravie je to najdôležitejšie. Aj keď neudržujem až taký veľký kontakt so študentami, tak to preto, že sa bojím, že mi príde ešte viac smutno. Možno časom, keď prestanem narážať hlavou do steny. – pošúcha si čelo –

Denní věštec: To je moc krásně řečeno, paní profesorko, moc vám přeju, ať přestanete do těch zavřených mrzimorských dveří a stěn narážet co nejdříve a ať ten smutek rychle přeroste v radost z opětovných shledání. Děkuji za moc pěkný rozhovor, bylo mi potěšením.

Mischel Binghum: Tiež ďakujem. – usmeje sa –

Pro Denní věštec
Beteramis Athenodoros