V předchozím rozhovoru jsme se dozvěděli o slečnách na špici bodování mnoho zajímavého. Uvidíme, co se dozvíme dnes…
Mohla by ses čtenářům DV nějak blíže představit? Přeci jen, hrad je veliký a ne všichni se tu navzájem znají.
Keša: Podrobně jsem se představovala v mrzimorském časopisu minulý rok jako nováček. Tak tedy alespoň ve zkratce. Pocházím z kouzelnické rodiny, rodiče mají běžná zaměstnání, nic zvláštního. Já jsem si přála být ve Zmijozelu a když mě sem Klobouk poslal, nadchlo mě to. Mám ráda historii, přírodu, ráda čtu, a to téměř cokoli. Poslouchám vážnou hudbu, ale občas i naprosté šílenosti. Zvlášť poslední dobou. – usměje se –
Elizabeth: Představování, to mi nikdy nešlo… Jednoduše řečeno jsem podivná žlutá, která to kupodivu dotáhla i na odznak. Taky takový blázen, který se občas mihne síní, když má náladu. I když ta mi poslední dobou nějak chybí.
Pro osoby na předních příčkách tabulky bodování se užívá označení „bodohrotič“, což je takové označení, které ledaco podsouvá. Skutečně hrotíš sbírání bodů a pozici v žebříčku, nebo se prostě snažíš užít si vše, co hrad nabízí? Jaká motivace je za tvými body?
Keša: Tady tě musím trochu opravit. Já nehrotím. Když se podíváš na mé skóre podrobně, zjistíš, že třeba téměř vynechávám soutěže. Kdybych hrotila, měla bych bodů mnohem víc. Tohle vzniká tak, že si prostě zapíšu předměty, které mě zajímají, a pak z nich dělám úkoly. Na soutěže mi nezbývá čas, což mě sice hodně mrzí, ale tak to je. Lidi říkají, že jsem šprt a šplhoun, ale já prostě dělám jen to, co mě baví.
Elizabeth: Svým způsobem bodohrotič jsem, ale je pravda, že od těch normálních se docela liším. Body sbírám hlavně proto, že mě to baví, je to takový můj koníček. Nikdy jsem si to nestavila výš než mudly, i když jak tak slýchávám, hodně lidí si to myslí… Mám to prostě jako hobby, podobně jako koně a někdo jiný třeba hru na klavír. – zazubí se –
Stojíš na jedné z předních příček bodování. Máš další cíle, o kterých bys mohla čtenářům říci? Případně nějaké slovo závěrem?
Keša: Cílů mám spousty, ale možná je lepší zaměřit se nejprve na ten nejbližší. Dostudovat, a to pokud možno úspěšně. Pak se uvidí.
Elizabeth: Může to znít divně, ale cíle nemám, aspoň tedy ne v rámci hrocení. Dělat něco jenom kvůli Snaživci? Brr, to ne. – směje se od ucha k uchu – Spíš se snažím užít si to a zároveň i něco vytěžit.
Za redakci DV děkuji dámám za rozhovor a přeji hodně zdaru v dalším hrocení i nehrocení.