Doušky historie v kolejích

Určitá část školy považuje tvorbu těchto dvou útvarů téměř za samozřejmost, nicméně ne všude to tak je. Považme – je to aktivita navíc, vyžadující čas a kolej s tím může mít své vlastní plány. Na druhou stranu patří ročenky a tabla k určitému způsobu uchování vlastní kolejní historie a využití studentské kreativity.

Pokud se ohlédneme do historie, nenalezneme nějakou hlubší tradici. Co se týče ročenek – roku Zima 2007 se na naší škole uskutečnila soutěž o nejlepší kolejní ročenku. Jen tak pro zajímavost se koleje umístily v pořadí: Zmijozel – Mrzimor – Nebelvír – Havraspár a dobrému hledači se i v dnešní době může podařit některou z ročenek nalézt a prohlédnout si ji.

Tabla mají historii mnohem chudší, přesněji skoro žádnou. Občas se vyskytne jako námět v soutěžích, ale pak jejich využití končí, s největší pravděpodobností se jedná o pouhý zvyk převzatý od mudlovských absolventů středních škol, kterých je u nás přeci jenom dost.

Jak jsou na tom v současnosti jednotlivé koleje?

Nerys Heliabel Ghostfieldová: Podle činnosti, jak to s naším archivováním historie je, se nějak cíleně asi sepisování ročenek a výrobě každoročního tabla nevěnujeme. Jistě, fotíme se rádi ve skupinách, ale tam většinou není víc jak 14 lidí, aby pod námi neprasklo pódium u Paštičky. Jednu ročenku v knihovně máme, ale od té doby spíš vznikají sem tam nějaké záznamy na kolejním webu nebo ve Lví Tlapou (hlavně v Koutku kolejní ředitelky), když je nad čím se zaradovat, když něco vybočuje z klasického každoročního děje. Celková ročenka pak někdy už není ani třeba, když se záznamy tvoří postupně. Věřím ale tomu, že kdyby se někdo rozhoupal a vyzval ostatní ke společné práci, asi bychom ročenky dokázali vytvářet. Nejspíš jsem ale ráda, když nejsou každoroční tradicí, protože pak, když to není stereotypní práce, si můžeme případné sepisování jednou za x dlouhou dobu užít o to víc. Takové nutné věci jako kdo byl kdy ve vedení koleje, kdo co spravoval, kdo z čeho absolvoval, to máme díky některým pracantům vedené v pěkné a přehledné podobě na kolejním webu v kronice. Takže, abych to závěrem nějak sesumírovala, ročenku jako takovou si pravidelně nevedeme, ale záznamy o důležitém dění v koleji ukládáme v jiné formě než v té ročenkové.

Nebelvír je příkladem koleje, která si své záznamy skutečně vede, v jiné podobě. Pravdou je, že jejich záznamy na kolejním webu jsou velmi kvalitní, stejně jako zmíněné články v kolejním časopise.

Justin Angel Sane: Tak přímo ročenky nebo tabla pravidelně ne, občas ten návrh byl, ale je to stále otevřené, a pokud, tak to bude ne práce pravidelná každý rok, ale spíše jednorázová. Stejně tak máme i návrhy na další projekty, ale zatím nebyla příležitost se do nich aktivněji pustit. Ve vedení probíhalo mnoho změn a kolej se z toho ještě potřebuje oklepat, proto na to nebyla vhodná doba. Věřím ale, že se brzy do něčeho pustíme.

V Havraspáru se nějaké hlasy objevily, ale stejně jako u Nebelvíru by raději volili jednorázovou, než každoroční práci, což se je přeci jenom v některých případech opodstatněné.

NaSaŠí Jackson: V koleji se před lety vedla ročenka, ale ta práce upadla v zapomnění, protože pro nás je spíše užitečnější se soustředit na výuku a soutěže než na nějakou kreativní činnost. Ale rozhodně je v plánu se k tomu jednou vrátit.

Zmijozel je sice zatím ve fázi, kdy upřednostňuje jiné činnosti v koleji, nicméně ani on tento nápad úplně neodmítá.

Samantha Ulvenová: Ano, v Mrzimoru vedeme jak ročenky, tak tabla.

Tabla se nám daří dělat každý rok, s ročenkami jsme nyní trošku ve skluzu. Ale materiály máme, takže jen najít človíčka, který by měl čas to dát všechno dohromady. A to je docela problém. Ale nevzdáváme se a někdy i ty ročenky doděláme. – usměje se –

A proč je vedeme? Podle mě je to tak nějak tradice. Děláme to tak už odedávna.

Pak si také myslím, že je pěkné, když se mladší studenti mohou prohrabat ve starých spisech a najít nějaké perličky o jejich velkých vzorech. V ročenkách a tablech jsou prostě naše vzpomínky. Vzpomínky na lidi, kteří už tu s námi třeba ani nejsou a je to podle mě fajn. Můžete si zavzpomínat, zasmát se a trošku si i třeba posmutnit. Ale můžete a to je to hlavní. Na stará kolena se třeba budu dívat na svoje fotky z 11 let a mého příchodu na Hogwarts a už teď se na to těším.

V Mrzimoru se vede úplně jiný přístup. Ročenky i tabla skutečně vytváří každý rok a lze je dohledat na kolejním webu. Přesto je pravda, že tato tvorba je dost namáhavá a vyžaduje hodně trpělivost a rozeslaných sov, než se takové dílo podaří dát dohromady.

Tyto odpovědi jsou důkazem, že každá z kolejí je jiná a liší se i v maličkostech. Je sice na pováženou, zda je z některých pohledů tvorba ročenek a tabel koleji vůbec přínosná, proč to nedělat přeci jenom jinak. Svým způsobem se jedná o zajímavou tradici, a pokud je důvod ji dodržovat a najde se někdo ochotný – proč ne?