Dne 29. 3. 2013 přikráčel lesník Galton De Nitris do Velké síně s tím, že nabízí studentům možnost výpravy, pokud splní náležitosti, které byly potřeba. Všechny povinnosti i sepsal na hradní vývěsku, aby si je kdokoli mohl přečíst:
I k němu přiložil onen vzkaz, kde se psalo o úkolech, které každý účastník musel splnit.
Na toto vše odpovědělo 5 odvážlivých studentů, kteří se tedy vypravili do Zapovězeného lesa. Jednalo se o Michelle Blue, která jako jediná mrzimorská našla kuráž, Barbaru Ariane Lecter, Donatiena Greena a Skaduwee Narawari Milegan, kteří se vypravili za Zmijozel. Ve jménu Nebelvíru a jeho odvahy jsem musel jít vstříc novým dobrodružstvím já, Oliver McCollin.
Pan Galton byl té dobroty a hned na počátku nám sdělil, s kým že to budeme mít po celou výpravu pravděpodobně tu čest. Nejednalo se o nikoho jiného, než o zákeřné králíkodlaky, tedy humanoidy, kteří se v období Velikonoc mění na roztomilé malé králíčky, kteří dokáží i zabíjet. Nikdo z nás se však tohoto nezalekl a rozešli jsme se tedy vstříc nebezpečí.
Jenže velice brzy se začalo silně ochlazovat. Po chvíli pan Galton vzhlédl k obloze, která se mu rozhodně nelíbila (komu by se také líbila!):
Bylo nám sděleno, že toto dokáží právě oni, králíkodlaci. Směr byl tedy jasný, přímo za tornádem a blesky!
Došli jsme kousek od jisté mýtinky, kde se průvodce domníval, že bytak přibližně tornádo mohlo být, a rozdělili jsme se, abychom pročesali okolí, zda tu někde nejsou žádní králíkodlaci. Don se však dostal na mýtinu a tam uviděl velkého obra Žvaka:
Obr nám velmi neobratnou pantomimou, ze které byla většina přítomných velmi zmatena, sdělil, že jim králíkodlaci ukradli vajíčko jejich krokodýlice Matyldy a že by ho chtěli zpět. Úkol tedy zněl jasně: donést krokodýlí vajíčko zpět obrům! Žvak nám i dokázal ukázat přibližný směr, tak se vyrazilo přímo za nosem.
Dostali jsme se do nějakých bažin, kde jsme usoudili, že by mohla být Matylda. Ovšem v tu ránu většina z nás uviděla králíka. Než se však stačil náš průvodce otočit, králík byl ten tam a my ho prostě museli najít! Pročesávali jsme okolí, dokud Michelle nevystřelila červené jiskry, že jej našla. Ukazovala na nevinně se tvářící křoví. Opatrně jsem odhrnul křoví a naskytla se nám zajímavá podívaná:
Don a já jsme neváhali a králíkodlaka se pokusili zneškodnit. Což se podařilo a on ležel v mdlobách vedle lebky.
Ale problém byl v tom, že jsme u tohoto králíkodlaka žádné vajíčko nenašli. Skad si jej tedy vzala pod rameno a šli jsme dál stejným směrem.
Po chvíli chůze jsme zahlédli velmi podivně vyhlížející skupinku vojáků. A dokonce máme záznam toho, co jsme viděli!
No vidíte to, jací jsou králíkodlaci? Ač část výpravy chtěla utéct, Don a já jsme se rozhodli bojovat i se zákeřným králíkodlakem. Připlížili jsme se a začali metat jednu kletbu za druhou, dokud i tento králík neležel v mdlobách.
Barb mezitím vyzkoušela prosté Accio na přivolání vajíčka, ovšem dolétlo k ní jen obyčejné slepičí. A protože jsme si tím nebyli jistí, Skad posloužila jako pojistka prázdné nory, která byla skutečně prázdná.
Museli jsme tedy pokračovat stále dál. Jenže někdo měl krásný nápad: probudit omdleného králíka, co ho nesla Skad. Ten nás zavedl k mýtině. Na této mýtině jsme měli ohromující výhled:
Vajíčko jsme našli! Vzali jsme jej tedy zpět ke Žvakovi. Ten z něho měl ohromnou radost a Michelle dostala za odměnu jeho kyj.
A nám už nezbývalo nic jiného, než se vrátit zpět do hradu. Vzájemně jsme si za vše poděkovali a většina si i odnesla nějaké to krmení pro své soví kamarádky, Barb navíc ulovila jednu smrdutou fusekli v keři. Spokojeně unavení jsme se vydali všichni zpět do hradu.
Tak co říkáte, přidáte se příště k nám?
Pochvala článku. – Jsem rád, že se výprava líbila a děkuji za publicitu takto pěkným článkem. Dobrou výpravu dělá hlavně dobré osazenstvo 🙂