Už nějaký týden v naší knihovně vládne nová knihovnice Lucira de Radimaru. Musím se kromě přiznání, že jsem o této madam doposud neslyšela, i zatahat za nos, protože vyšlo najevo, že jsme studovaly ve stejném ročníku… Svět je malý a náš hrad ještě menší. Abych dohnala, co jsem za ty roky zmeškala, musela jsem se vyptávat na vše. Co jsem se dozvěděla? To si přečtěte sami.
Přijdete mi jako tajemná postava. Nenápadná studentka, absolventka a teď rovnou knihovnice? Měla jste jako student i jiné zájmy, nebo jsme vás neviděli, protože jste byla schovaná v knihovně? – usměje se –
To je omyl, nikdy jsem nebyla nenápadná. Jednu dobu jsem bývala mezi prvníma i posledníma, kdo na hradě byl. – zasměje se – To byly časy. Jinak mezi moje zájmy opravdu nejvíce patří knihy. Ale samozřejmě jsem i strašně ráda a často jezdila na srazy. Potřebovala jsem si trochu odpočinout, protože toho na mě bylo moc, a tak jsem navštívila mrazák. Ale stýskalo se mi a tak jsem se po jednom školním roce opět rozmrazila a dodělala školu. Jen mi tu pak začínalo být smutno, protože lidé, které jsem tu měla ráda, potupně odcházeli nebo zfialověli. A potom jsem si dala delší pauzu a když jsem zjistila, že se uvolnilo místo knihovnice, rozmrazila jsem se, zažádala o to místo a povedlo se. – usměje se –
Aha, to se omlouvám, já jen, že se mi vaše jméno nezdálo moc povědomé, ale na naší škole jste studovala, že? V jaké koleji, smím-li se ptát?
Nic se neděje, poslední dobou jsem opravdu jen proplouvala nenápadnou cestou. A studovala jsem ve Zmijozelu.
Tak se mi zdá, … – prohlédne si madam od hlavy až k patě – … že jste mi nějak povědomá. Jste docela „čerstvý“ absolvent, že? Asi se nemusím ptát na váš oblíbený předmět. Je to Studium mudlů?
Dá se říct, OVCE jsem dělala v zimě 2011 a ano, z předmětu Studium mudlů.
Aha, aha… – píše si – Takže nyní je vaší vášní knihovna nebo se můžeme ještě těšit na nějaké vaše soutěže, semináře?
Určitě bych ráda nějaké soutěže napsala a o seminářích ještě popřemýšlím. Ale momentálně mě knihovna dost zaměstnává, musím ohodnotit nějaká díla a není jich zrovna málo.
Říká se, že nové koště dobře mete. Máte v rukávu nějaká esa, která nalákají mezi knihy nové čtenáře?
Tak to ještě nevím, ale určitě se o něco pokusím, jen si to zatím nechám jako překvapení.
Teda vy jste tajemná jako hrad v Honorově, z vás aby ty odpovědi člověk páčil – nervózně se zahihňá – Takže se vám v knihovně líbí? Nebo byste na ní něco změnila?
To zase ne, hrad v Honorově je tajemnější. – usměje se – Jen jsou určité věci, které bych si zatím nechala pro sebe, až je pořádně vytuním, tak je vypustím do světa. Pročpak jste nervózní, jako šéfredaktorka DV jste zvyklá na tajemné rozhovory, nebo ne? Zatím mi to vyhovuje, jak to je, až se pořádně rozkoukám a zjistím, co vše je možné a nemožné, třeba s mou pomocnicí vymyslíme nějaké změny.
Vy máte pomocnici? Kdo to je?
Ano, mám, a je pomocnicí už dlouho. Je to slečna Monny.
A nechcete aspoň trošičku poodhalit čtenářům něco z tajemství vaší knihovny?
Jaká tajemství máte na mysli? Máme spousty krásných knih a myslím si, že za přečtení stojí všechny. Co chystám? Nyní čtu pár nových návrhů na knihy a vypadá to, že se u nás na škole rodí šikovní spisovatelé. Dokonce i téma, které mě samotnou moc nebaví, mě zaujalo a doufám, že tuto knihu již brzy přivítáme v naší knihovně.
Co byste chtěla vzkázat čtenářům Denního věštce?
Ráda bych podpořila všechny nadšené knihomoly, ať si zkusí nějakou tu knihu napsat a třeba mi ji i poslat. Kdoví, kolik šikovných lidiček tahle škola ještě objeví.
Tak to se máme na co těšit. – usměje se – No, já už vás nebudu rušit od práce. Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů ve vašem papírovém oddělení.