Soutěžící o B4

Po vyhodnocení druhého úkolu B4 jsem přepadl členy soutěžních týmů a položil jim pár otázek. Někteří odpověděli, někteří ne, někteří… Však to znáte. Novinařina je zkrátka pro hrdiny.

Tady vám tedy předkládám všechno, co jsem se dozvěděl. I když jsem se fakt snažil jim do odpovědí nekecat, ale ne vždy se mi to podařilo.

Pěkné čtení

Druhý úkol byl ohodnocen a týmy se pomalu chystají na třetí – předposlední. Jak vidíš šance nejen vašeho ale i ostatních týmů?
(pokud možno zkuste být otevření… odpovědi typu: Všichni jsme dobří a někdo z nás určitě vyhraje! čtenáře příliš nezaujmou)

Lily Peterson:
Myslím si, že to bude docela boj, ale záleží, jak týmům sednou další úkoly.

Nerys Heliabel Ghostfieldová:
Jak jsme mohli v obou kolech vidět, hlavně v tom druhém, když se v úkolu podle poroty zadaří, lze získat poměrně velký počet kostiček, v hodnocení tak mohou vzniknout dost propastné rozdíly, které pořadím dokáží zamíchat. Šance podle mě mají modří, žlutí a červení, ale i zelení ještě mohou překvapit. Když se např. na zelené podívám, oproti prvnímu úkolu se posunuli o dost dál, mají mé uznání.

Hekatea Centaurix:
Ale my jsme opravdu všichni dobří! V B4 není jediný slabý tým, bez ohledu na to, co tvrdí kostičky.

Myslím, že jako každý bych si i já přála, aby vyhrál právě můj tým. Řekla bych, že ke každému úkolu přistupujeme poctivě a vždy se snažíme ze sebe vydat to nejlepší. Ale věřím taky, že tohle o sobě mohou říct i Zmijozelští, Mrzimorští a Havraspárští. A jak zaznělo v komentářích, „jen kvalitní“ už tu nestačí, je třeba porotu něčím překvapit… a tady je to trošku ošemetné. Já osobně žasla zatím nad vším, co jsme vytvořili (všechny týmy), a jsem si jistá, že nikdo by jako jednotlivec nedal dohromady ani zlomečíček toho, co vzniklo ze spolupráce s dalšími třemi členy.

Jak víš Ty i Tví čtenáři, Nebelvír si zatím udržuje malililinkatý náskočíček, Havraspáru stačilo jediné kolo, aby se stal favoritem… Takže to bude ještě hodně napínavé. Zvlášť pokud se Zmijozelští nenechají odradit tím, že právě v tuto chvíli mají kostiček nejméně, ve srovnání s prvním úkolem představuje jejich druhý výtvor neskutečně ohromný skok dopředu. A o tom, že Mrzimorští si jen tak předposlední místo líbit nenechají, nepochybuji ani na okamžik.

(to nepochybuj ;o) – pozn.red.)

Navíc je od vedoucích týmů dělí opravdu jen málo, nic co by se za další kolo nedalo dohnat (jak teď ukázal Havraspár) a mohou se opřít o krásné obrázky.

Lilien Emity Meissed:
-zasměje se a vyplázne na žlutého redaktora jazyk- Ale my jsme opravdu všichni dobří a někdo z nás vyhraje, proč si to neříct na rovinu, že jo! Určitě to taky takhle přiznáš! -šťouchne do něj-

(Přiznávám! – pozn.red.)

No dobře, dobře… -zamyslí se a pohledne na výsledky prvního a druhého kola.
Tohle je těžká otázka, víš to? Abych pravdu řekla, tak je již celkem jasné, že o vítězství se porvou tři týmy; Havraspár, Mrzimor a Nebelvír. (Psáno abecedně!) Po druhém kole se skóre poměrně vyrovnalo a jen štěstí na úkoly a nápady rozhodnou o konečném vítězi. A myslím, že málokdo bude schopný ti říct, svoje tipy na to, jak to celé dopadne. Nebelvír předvedl skvělé výkony v obou kolech, proto je jasné, že je žhavým kandidátem na první místo, Mrzimor v předchozím i tomto kole ukázal, že není lehkým soupeřem a my, Havraspár se jen tak nevzdáváme a snažíme se napravit a dohnat, co se dá. Samozřejmě Zmijozel by mohl překvapit a v dalších kolech zabodovat, ale podle dosavadních výkonů to vidím, tak jak říkám a z těch tří týmů ti pořadí neposkládám, ani kdys mě ohrožoval pánvičkou. –mrkne-

(schovává pánvičku za zády a tváří se andělsky – pozn.red)

Eliah Tailesová:
Já myslím, že tři ze čtyř týmů ukázaly, že to bude otevřené až do konce. Osobně tuším, že ve finále to bude boj Havraspár vs. Nebelvír, když mám být konkrétní, ale uvidíme.

Oresta Vianueva:
Upřímně? Jestli to bude pokračovat takto dál, tak nevím… Ale tajně doufám, že se to vše zlepší a na to druhé místo to dotáhneme!

A jestli to půjde tak jako doteď? Bude to velice, velice zajímavé… To si potom neodvažuji soudit, jak to celé dopadne.

Co se týká ostatních týmů, zelení si od minula polepšili. Ale tentokrát mne hodně překvapil modrý dívčí tým a jejich pojmutí prohlídky celých OH. V těch ještě něco dřímá.

(Souhlasím, ale moc dlouho by dřímat neměly. Přeci jen…třetí úkol je tu. – pozn.red.)

Elizabeth Gibsonová:
Šanci vidím určitě. Pravda, v tom druhém úkolu jsme trochu ztratili – ale není to ztráta, která by znamenala rapidní propad. Navíc jsou před námi ještě dva úkoly a to je dost.

Ashaii Naomi Naiad:
No, jsem z třetího místa trochu zklamaná a vítězství už z toho asi nebude, ale pořád si myslím, že letos v rámci mrzimorských možností válíme. Ale kdo ví, třeba nám příští úkol sedne jako…hmm, klobouk na hlavu.

Od začátku mi bylo jasné, že Havraspár a Nebelvír mají hodně silné družstvo, tentokrát se mi více líbilo modré vypracování, celkového vítěze si ale odhadnout netroufám. Myslím, že to bude těsné.

Andrew Uroboros:
Druhý úkol mi dost vzal vítr z plachet, to přiznávám. Taky ovšem přiznávám, že Havraspár měl úkol přímo ukázkově udělaný a tedy zaslouženě ohodnocený. V globálu nevidím slabých soupeřů. Bohužel. Nebo bohudík?

Za sebe říkám, že nerad něco vzdávám a jsem rozhodnutý zapojit všechny síly, aby měl Mrzimor co nejvyšší šance. Myslím, že si to zaslouží.

Hádáte se při plnění úkolů hodně nebo jde všechno hladce? Zkus popsat atmosféru. Jak všechno probíhá, když se sejdete po vyhlášení úkolu? Rád bych, aby si i ostatní mohli užít tuhle soutěž byť na „dálku“ a zprostředkovaně.

Lily Peterson:
Hádky? Co to je?

(Jak se dělá! Každý přeci ví, že holky se hádají, no nemám pravdu? – pozn.red.)

My se nehádáme, my se doplňujeme, no občas někdo přijde s konstruktivní kritikou, ale ta je rozhodně potřeba, protože bez ní by to nevypadlo tak, jak to vypadá. Atmosféru bych asi nejlépe popsala slovem tvůrčí, líbí se mi, jak někdo přijde s nápadem, druhý ho o něco vylepší, třetí ho doladí a tak.

Nerys Heliabel Ghostfieldová:
Nehádáme se a věřím, že to vydržíme i zbylá další dvě kola bez zbytečných hádek. Konstruktivní kritika, to je něco jiného, té se věnujeme poměrně často a ve vzájemné spolupráci. Když se sejdeme po vyhlášení úkolu… No, to je různé, většinou probereme, co se nám zdá, že se trefilo do slabých míst naší práce, zaradujeme se nad tím, když bylo něco oceněné, ale řekla bych, že dost času se před zadáním nového stráví i na ukočírování emocí, které si každý z nás v sobě od výsledků odnesl. Přeci jen, ne se vším člověk vnitřně souhlasí a do dalšího kola by to byla spíš brzda.

Hekatea Centaurix:
Nemůžu mluvit za ostatní členky nebelvírské čtyřky, ale já si spolupráci s nimi vysloveně užívám. Holky jsou naprosto skvělé, při práci na úkolech nestačím žasnout, co všechno dokážou vymyslet. Baví mě společné hledání základního nápadu i jeho pilování. U naprosté většiny věcí, které ve svých vypracováních máme, nedokážu jednoznačně určit, kdo s tím vlastně přišel. Sledovat, jak se z původní změti jednotlivých nápadů stává základní motiv, téma a jak to postupně dostává tvar, je něco úchvatného. A kdybys viděl, jak krásné a přehledné dokážou holky vytvořit tabulky, aby se nápady utřídily! – zasněně si povzdechne –

Otázka zněla, jestli se hádáme – musím Tě zklamat, zatím se u nás žádné zápasy v bahně nekonaly, ani oči jsme se nepokoušely si vyškrábat… Občas možná trochu zamrzí, když nějaký nápad musí ustoupit v zájmu celistvosti výsledku, ale na to jsme tam zase čtyři, abychom se mohly dohodnout a žádná se nemusela cítit odstrčeně nebo ukřivděně, navíc si nedokážu vybavit jediný, který by „odtáhl s nepořízenou“ kompletní, že by se z něj nic nepoužilo.

Lilien Emity Meissed:
Atmosféra v našem týmu je nepopsatelná, s holkami se nehádáme, ba naopak podporujeme se navzájem a snažíme se z každého nápadu vyždímat to nejlepší, co se dá. Po vyhlášení úkolu většinou začneme rozepisovat a chrlit nápady, že musí nastoupit barvičky, abychom se v tom vyznaly. -směje se-

(Tohle odněkud znám ;o) – pozn.red.)

No a práce pokračuje a narůstá až do osudných minut odevzdání. -zasměje se- Po vyhlášení se opět sejdeme jako dokonalý tým a všechno to probereme, při neúspěchu se podržíme a při úspěchu se společně zaradujeme. Vesměs jsme si oporou a práce na úkolech nás tím baví mnohem více.

Eliah Tailesová:
Na otázku, jak všechno probíhá, nechci odpovídat přesně. Rozhodly jsme se, že si to necháme jako „překvapení“ po B4. Každopádně, zatím jsem hádku nezaregistrovala, všichni se skvěle doplňujeme. Funguje společná práce, i ta, když třeba někdo pracuje ve dvou. Samozřejmě i samostatná. Hlavní plus dle mého je, že jeden řekne, že něco udělá a opravdu tak udělá. Je spolehnutí.

Oresta Vianueva:
Nejsem si jista, jak na tuhle otázku odpovědět. Nechci nikoho a nic urazit, ale víme, jak to teď u nás je. Chvíli pohoda, chvíli dohadování, pohoda, atd… Na další úkol to musíme pojmout jinak si myslím. Temné chvilky mají občas všichni 🙂

(Správně, už jsem koupil silnější žárovku! – pozn.red.)

Elizabeth Gibsonová:
U toho druhého to bylo trochu napjaté (pravda, trochu mou vinou, ale když je někdo trdlo, tak trdlo je, no, ale jinak je to v pohodě.

Ashaii Naomi Naiad:
Ať už spory jsou nebo nejsou, rozhodně bych je netahala mezi širší veřejnost. O takovou atmosféru snad nikdo nestojí, ne?

Jinak musím říct, že práce v týmu a obzvlášť takhle na dálku je drobet náročná, každá má samozřejmě trochu jiné názory a představy…já osobně navíc pořád bojuju s časem, Eliz při plnění druhého úkolu onemocněla…ale nakonec se to zatím vždycky zvládlo.

Andrew Uroboros:
Ne, nemyslím, že bychom se hádali. Dokážeme se domluvit. Občas někdo zaskřípe zuby, když mu neprojde návrh, ale nikdo z nás zatím nemá modřiny ani nehodil ručník do ringu. A to je směrodatné.

Osobně se pokaždé těším na půlnoc, když je vyhlášen nový úkol. To se v naší „úřadovně“ sejdeme a společně se děsíme –culí se- ale pak začneme vymýšlet a … už to jede.

Kdo z vašeho týmu je podle tebe nejaktivnějším členem? Nebo popřípadě, kdybys měla udělat žebříček aktivity, jak by vypadal?

Lily Peterson:
Zvolit nejaktivnějšího člena nezvládnu. Každá dělá něco, někdo raději píše, někdo raději kreslí, každá dělá, co umí a nejlíp jak umí a ty ostatní pak její práci hodnotí, případně dolaďují.

Nerys Heliabel Ghostfieldová:
Tady asi nedokážu odpovědět seznamem od první příčky do čtvrté, tak na úkolu nepracujeme. Je od počátku až po závěrečný kousek skládanky nás všech. Práce je podle mě rozdělená vždycky nějak harmonicky mezi všechny čtyři členy týmu, kdy ostatní mu sdělí svoje názory na věc, dílo se upravuje, osekává, doplňuje… abychom v závěru byly všechny čtyři spokojené s výsledkem. Je to jako tvořit z kvádru mramoru sochu, někdo přitesá tamhle, někdo tamto, aby to dohromady dalo výjev kouzelný pro nás všechny. Myslím, že ta harmonická dělba práce je pro nás otázkou cti, nechat práci na druhých, to nikdo z nás nedělá, aktivní jsme všechny, od nápadů po zpracování nápadu.

Hekatea Centaurix:
Ach jéjej, ani na tohle Ti nedokážu odpovědět. Můj vnitřní pocit je ten, že to nejhorší si u nás „oddře“ Nerys, když to všechno dává ve finále dohromady – což ona zase popře, že už je vlastně všechno vytvořené, takže jen upravuje a skládá. Ale když se ptáš na aktivitu, tam bych si troufla říct, že je to vyrovnané. Minimálně u Jane, Lily a Nerys – stále nepřestávám žasnout nad tím, co všechno dokážou vymyslet a vytvořit, a nad jejich takřka neumdlévající energií.
Možná máme i výhodu v tom, že pracujeme skutečně ve dne v noci, jak už někdo řekl (Lily? Jane? Nerys? Vážně si nevzpomenu, čí slova to jsou -zastydí se-), jednak je tu Lilyin časový posun, jednak odlišný denní režim každé z nás. Vždycky, když skončíme se svými mudlpovinnostmi, můžeme si být jisté, že ostatní zatím přišly s množstvím skvělých nápadů a vylepšení, nebo si všimly nějakého úskalí, na kterém by něco mohlo ztroskotat…

Lilien Emity Meissed:
Vím, že tohle asi slyšet nechceš, ale to vážně nejde. My čtyři jsme si blízké a každá z nás má úplně jiné odvětví tvoření a dovedností. Každá tedy přispívá tím, co jí jde „nejlépe“. Každá se zapojí, jak jí síly stačí a je odhodlaná dát do tvorby cokoliv, jen, aby se podílela na tom díle, které má vzniknout. Evey je podle mého taková naše nejmenovaná šéfová s tvůrčím vkusem a programátorskými znalostmi, Lucy kreslí, chválí, básní, kreslí, kreslí a pročítá, Eli přidá jiskru alá hudba, básně, skvělé nápady a já? Tak dejme tomu, že prozatím jsem takový ten psací tvor s pomocí ostatních. Ale kdo ví, třeba se role sem tam prohodí. -směje se-

Eliah Tailesová:
Nijak, to se omlouvám, ale tohle nejde. Já osobně nejaktivnější zatím pracovala s Lucy a hlavně s Lilien, v rámci společné práce, ale nejaktivněji… myslím, že ve druhém úkolu tomu každý věnoval naprosto všechen volný čas. Takže čtivou odpověď asi nezvládnu dát.

Oresta Vianueva:
To je těžké povědět. Nejvíc bych řekla, že je u nás akční Andy. To je takový náš tahoun a sdružovač. Potom asi Ash a já. A Elíz taky. Čas je ošemetná věc.

(-sundává si chomout z krku – cože jsem? – pozn.red.)

Elizabeth Gibsonová:
Asi Andy a Ash, řekla bych.

Ashai Naomi Naiad:
Andy

Andrew Uroboros:
Jo, řekl bych, že to budu já a můžu být rád, že mě holky ještě nevyhodily za dveře. Když
já je, chuděry pořád jen honím – tváří se nevinně-

Ale nedá se říct, že by se někdo vyloženě flákal. Myslím, že Ash má sakra co dělat, než dá dohromady ty obrázky. Oříška tráví na B4 většinu volného času a společně s Eliz vymýšlejí a navrhují a snaží se vyladit to, co už máme hotové.

Který z obou úkolů se ti líbil víc a proč?

Lily Peterson:
Mě osobně více bavil druhý úkol. Byla sranda vymýšlet jednotlivé disciplíny a podoby jejich ikonek, vychytávky pro vesničku, bylo to takové úsměvné téma

Nerys Heliabel Ghostfieldová:
Hodně jsem o tom přemýšlela a nakonec asi, bez ohledu na výsledky, se mi víc líbil ten první, Sever. Bylo předem celkem jasně stanoveno, co má v úkolu být, jako když přijdeme na prostor ohraničený kolíky s vymezenou plochou, kde se můžeme pohybovat a stavět. Zároveň bylo jasně dané, co přesně má úkol obsahovat, tudíž případné hodnocení podle mě mohlo být víc objektivní, hodnotily se čistě ty kategorie, které se hodnotit měly, a nemohlo být sporu o věcech navíc.

Na druhou stranu Severní byl o něco méně zábavný než Jižní úkol, u tvorby olympijských disciplín jsme se dost pobavily a reálně bych na takové hry i chtěla jet, kdyby se konaly. Takže, navzdory vší té nekonečné volnosti ve zpracování jsme si, myslím, užily i ten druhý úkol, co do legrace asi o něco víc než první. Jediné, co na tom člověka mohlo děsit, byla ta nekonečná země, kde může tvořit. Oba úkoly tak byly vlastně extrémní, jeden byl čistě stanovený, druhý nabízel bezbřehé možnosti jen se zadaným minimálním rozsahem některých částí. Oba byly co do tématu opravdu zajímavé.

Hekatea Centaurix:
Andy, a co nějakou oddechovou otázku? Ony se oba dva diametrálně lišily, alespoň co se práce týká. U planet jsme dokázaly během prvních pár dní přijít s celkovou koncepcí, do které jsme pak přidávaly jednotlivé dílky skládačky. Atlantiáda představovala až děsivě dlouho přesný opak: bavily jsme se vymýšlením jednotlivostí a doufaly jsme, že se v tom neutopíme, až to budeme dávat dohromady. Měly jsme sice pár základních prvků (pentagram, fénixe a živly s pátým elementem), o kterých jsme věděly, že na nich chceme stavět, ale celková koncepce strašně dlouho unikala. Ale přesto jsem ráda, že jsem si mohla užít legraci při vymýšlení disciplín… „hele, a co kdyby tam bylo tohle? – a co kdyby se to jmenovalo takhle? – a co kdyby tam místo tohoto bylo tohle? – jé, to se mi líbí, ale víte, že ďasovec je sladkovodní, že ano? – a že jednorožec tohle a kentauři tamto, že? – a co kdyby to tedy bylo takhle? – hm, to asi vážně nepůjde – a co tohle?“

Lilien Emity Meissed:
Oba byly něčím krásné, ale osobně jsem si víc užila druhý úkol. Sice jsme ho odevzdávali jen tak tak před půlnocí, ale vyhrály jsme si na něm tolik, že je to něco, jako naše dítko, ať už hodnocení dopadlo jakkoliv. (No dobře, teď už vím, že se práce vyplatila, když jsme první.
-usměje se-) Na obou úkolech pracovaly nervy před odevzdáním, ale tím, že druhý zabral více času a více jsme si ho vypiplaly, líbí se mi ten. Ale krásné zadání měly oba, ač na začátku člověk jen valí oči. -směje se-

Eliah Tailesová:
Dle zadání jsem měla větší respekt a úctu k prvnímu, ale ten druhý… Kdybyste viděli, jak jsem se u vypracování furt šklebila do počítače, hlavně když se dávala dohromady jména všech fialových. Hroznej úlet.

Oresta Vianueva:
Popravdě mi víc sedl první úkol. Nebyl tak specifiky daný, tudíž jsme se tam mohli vyjádřit podle libosti a zpracovat ho podle nejlepšího uvážení. Kdežto tady bylo dáno vše konkrétně, tudíž těžší na vypracování, když už tam není taková volná ruka.

Elizabeth Gibsonová:
Ten první! Ten druhý byl šílený!

Ashaii Naomi Naiad:
Rozhodně první, ve všem. Kreslení planet jsem si užila. Sport mi nic neříká a myslím, že celý náš tým bavil víc první úkol a bylo to poznat.

Andrew Uroboros:
První. Bez debat. Ten druhý byl dost chaotický a někde mi vadily jisté nepřesnosti. Navíc byl dost jednostranně zaměřený. Jsem celkem rád, že už je za námi.

Co typuješ, že bude dalším úkolem?
A co by sis naopak jako další úkol přála?

Lily Peterson: Pro další úkol očekávám něco strašně chytrého, neboť s východem si spojuji moudrost. Ovšem jak jí pořadatelé dokážou do úkolu zakomponovat, to si netroufám tipovat.

Nerys Heliabel Ghostfieldová:
Nedokážu to posoudit, kromě toho, že se bude jednat o Východ, což už bylo i oficiálně řečeno, absolutně netuším. Oba první úkoly byly tak diametrálně odlišné, že odhady se nedají nějak logicky utvořit. -usměje se- S Východem by mohly být spjaté například legendy o dracích (Bradavice mají přece draka také v mottu na svém znaku), nebo vytvoření něčeho, na východě přeci začíná nový den. Nechám se překvapit.

K úkolům přistupuju vždycky zvědavě, co nového zase přinese, co se díky němu nového naučím a jaké nás osvítí nápady, takže pokud k němu nějaké přání mám, asi bych uvítala, kdyby bylo opět řečeno, co minimálně a maximálně má důležitá (hodnocená) část úkolu obsahovat, pracuje se mi tak lépe. Nejsem ale organizátor, takže tohle nechávám zcela v jejich režii, a ať přijde, co přijde, pokusíme se ze sebe tak jako v předchozích úkolech vydat maximum a úkol si užít.

Hekatea Centaurix:
A ani na poslední otázku Ti bohužel nedokážu odpovědět. Nemám nejmenší představu, co by mohl východní vítr přinést, s čím si Orient „soutěžně“ spojit, tančit snad nebudeme a honit bource morušového nebo Opičího krále asi také ne.

Lilien Emity Meissed:
-dělá, že usilovně přemýšlí a při tom provrtává Andyho pohledem-

(už je jak ementál, ale nevadí, hlavně, že Lili odpoví – pozn.red.)

Roweno, ehm teda Andy, co to je za otázky?! Já nevím! To nejde říct, protože ta zadání jsou tak rozsáhlá, že kdybych si měla nějaké zadání tipnout nebo vysnít, zaspím celou B4. -směje se- Tipnout si tedy nedokážu, možná nějaká logika, ale té bych se raději vyhnula, takže… A co bych si přála? Z psacího hlediska by se mi líbily nějaké úvahy na dobré téma, něco snového založené vyloženě na fantazii a představivosti, třeba nějaké pohádkové téma, ale opravdu pro rozsah zadání nedokážu přesně na otázku odpovědět. -omluvně se usměje-

Eliah Tailesová:
Aby zase bylo od každého oboru něco. Východ si představím jako Rusko, tak třeba kouzelníci na Sibiři?

Oresta Vianueva:
Eh… tak to vůbec netuším. Nic mne nenapadá. Ale chtěla bych něco, kde se můžeme zase vyjádřit a pořádně popustit uzdu naší fantazii. Jinak se asi spokojím se vším.

Elizabeth Gibsonová:
Radši to nechci vědět… Pravda, o východu by se dalo říci, že je takový klidný, příjemný, jenže fantazie madam Larrie nezná hranic..

Ashaii Naomi Naiad:
Předpokládám, že příště bude „východní“ úkol…to by mohlo být buď něco s nádechem orientu anebó…anebóó…nevim 😀

Já doufám v něco lehce naivního, milého a fantastického, co se bude dobře malovat. Třeba něco z přírody. A už žádné baráky, děkuju!

Andrew Uroboros:
Co bude dalším úkolem – netuším. Třeba budeme vařit nějaký super těžký lektvar… Kdo ví?

A co bych si přál? Nějakou mytologii. Miluju mytologii. Klidně bych se vydal na nějakou výpravu, kde… ale myslím, že to je jen zbožné přání – zubí se a krčí rameny-

***

Pokud by vás náhodou zajímaly i zelené odpovědi, pak zkuste napsat zelené tiskové mluvčí Tydynce Flyové nebo na zelený mail: Dejtenampokoj@nemamezajem.cz

***

Pár otázek jsem taky měl pro fanoušky a potencionální držitelé palců.

Zkus být objektivní, na chvíli zapomeň, že fandíš hlavně vlastnímu týmu a řekni mi, jak se ti zatím soutěž B4 a jednotlivé týmy jeví?

Annie Sami Criss:
Tak já jsem bohužel prošvihla vyhlášení prvního kola, nicméně výsledky dopadly přesně, jak jsem očekávala, takže snad to takhle půjde dál, pro nás pochopitelně ještě maličko lépe, nicméně jsem ráda, že naše chvílemi lehce podceňovaná reprezentace se takhle pěkně předvedla.

Katie Goodwinnová:
No, je těžké být objektivní, protože moc chci, abychom vyhráli. Ale když se podívám na kostky, tak vítězství nemáme moc daleko. Nebelvír je dobrý, jeho obrázky jsou moc hezké a chápu, proč má tolik kostek. Ale myslím, že my jsme stejně dobří a máme velkou šanci to dokázat. Možná jsme i lepší.

Nena Campbell:
Týmy vnímám každý naprosto jinak. Všechny koleje nominovaly lidi, kteří si účast zaslouží a určitě jsou dobří. Musím se ale přiznat, že fandím modrým a klidně si mne za to ukamenujte.

(neboj, všechny kameny jsem sebral a zahodil – pozn.red.)

Linn Rose Lairová:
No, nečetla jsem žádné jejich práce, ještě jsem to nestihla… ale myslím, že týmy jsou všechny skvělé, přece jen se vybírali ti nejlepší. B4 jako taková je zatím fajn, i když se veřejnost nemůže angažovat tak jako v Sedmiboji.

Nemesis Snow Whiteová:
B4 se mi jeví úplně skvěle, propracovaně a těžce. Upřímně, jsem ráda, že nejsem v žádném týmu, protože bych si nad tím asi poplakala. Je super, že nikdo nezahálí, není to jenom pro soutěžící týmy a porotce, ale dokonce pro celý hrad. Takže vlastně každý človíček, který jen trochu chce, se stane součástí tohoto výjimečného klání. Všechny organizátory a otroky organizátorství chválím!

Když to vezmu objektivně dle mého znaleckého posudku…

(zajímalo by ho, kolik si Nem za takový posudek účtuje – pozn.red.) Tak jako nejsilnější tým se mi rozhodně jeví ten nebelvírský. Jsou tam opravdu všestranní lidé, o kterých vím, že bodují na poli soutěží a výuky na maximum. Jejich sestava je opravdu silná.

No, dál už bych řekla, že je to tak vyrovnané, nevím tedy, jak bych hodnotila zelený tým, jejich sestava mě dost překvapila – jako ostatně asi každého, takže uvidíme, jak se s tím ostatní poperou.

Oliver McCollin:
Tak musím říci, že zatím mi B4 přijde skutečně našlapaná. Na všech vypracováních bylo znát, že si s tím týmy daly hodně práce. Skutečně není co závidět porotkyním, neboť toto rozhodovat musí být skutečně obtížné! Ale musím říci, že jsem vlastně souhlasil po většinu se slečnami Niou a Janel… pro mne skutečně byl vítězem prvního úkolu Nebelvír, na kterém bylo vidět, že to dělaly všechny holky dohromady a bylo to skutečně podařené. Ale v mých očích mu vyloženě na záda vlezl Mrzimor, jejichž vypracování bylo naprosto úchvatné též… a ta básnička! -utírá slinu-

(nenápadně podstrčí Olíkovi kapesník – pozn.red)

Havraspár bych však viděl o něco blíž, než kostkově byl, ale také to bylo skvělé. Zmijozelské mi přišlo takové… merlinužel nejslabší, ačkoli to stále bylo skutečně kvalitní!

Podporujete jako kolej váš tým a jak?

Annie Sami Criss:
Tak celkově atmosférou v kolejce, zapálením do Čtveraččiných úkolů a tak vůbec. Snaha je, ale pořád je v tom reprezentace sama, pravidla jsou pravidla.

Katie Goodwinnová:
Právě na vývěsce bylo, že máme kreslit, psát, skandovat či cokoliv jiného na podporu právě vás mrzimorských čtyřkařů. Mám nakreslené dva obrázky a za chvíli je tam pošlu. Myslím, že bude pěkné, až se objeví spousta básniček, obrazů a textů pro vaši podporu.

Nena Campbell:
Zelení, jak se to vezme. Jsem ráda, že patřím do Zmijozelu a byla bych ráda, kdyby vyhrál, ale spíš to beru tak, že to nepřeju některým lidem. Jak jsem řekla minule, fandím modrým. Jejich minulé vypracování se mi prostě vážně líbilo a žeru jejich grafické zpracování.

(opatrně, aby jim ještě nějaké zůstalo na příšte! – pozn.red.)

Linn Rose Lairová:
Nemůžu mluvit za všechny, ale myslím, že nejvíc je podporujeme v kolejce, slovně.

Nemesis Snow Whiteová:
Podporujeme, určitě jim fandíme v kolejce, když to v koutě luští, máme polepenou kolejku a když si neví rady, podáme jim krabici papírových kapesníčků. Ale holky jsou šikovné, ty to zvládnou skvěle.

Oliver McCollin:
Tak… Samozřejmě našim holkám držíme palce snad všichni –mrkne-ale my máme většinou takovou volnější diskuzi v kolejce, takže to není nějaké vyhrocené, či něco takového -usměje se- ale teda je pravda, že vzhledem k tomu, že mám docela častý kontakt s polovinou našeho týmu, tak slýchám kde co a holky vědí, že mou podporu mají velikou 😉 ale jako kolej jim prostě asi spíš držíme palce a pěsti! Tedy teď jsem nahodil do celoroční soutěže podporu našim holkám, tak uvidím, jak se to ujme -usměje se-

Kdyby byl/a B4 jako Sedmiboj, jaký pokřik na povzbuzení týmu bys hulákal/a z tribuny?

Annie Sami Criss:
Nemám tušení, protože jsem Sedmiboj nikdy nezažila.

Katie Goodwinnová:
Jelikož nemám moc smysl pro humor a básnické nadání a k tomu se ještě stydím, tak bych křičela ten, co všichni. Možná bych si složila svůj, ale nevím, jestli bych ho vykřikovala. Takže nevím.

Nena Campbell:
Sedmiboj jsem nezažila, ale hulákala bych něco jako „Chrigel s vámi!“

Linn Rose Lairová:
Netuším, asi bych neměla jeden pokřik, ale několik…

Nemesis Snow Whiteová:
É asi žádný, nejsem zrovna žádný talent na rýmy. Já bych jen fandila.

Oliver McCollin:
Tak to Ti z fleku jen tak nevymyslím -směje se- ale určitě bych vykřikoval pokaždé něco jiného, abych nebyl jak zaseknutá gramofonová deska –mrkne- ale teda… z fleku jen tak nic nevymyslím -usměje se-

Moc děkuji za odpovědi všem, kteří byli ochotni napsat a svěřili mi své postřehy. Zároveň se jim omlouvám za nejapné poznámky v textu, ale… já už asi jiný nebudu – uculí se a zamrká-

Pěkný den
Andy