Další letní Půlnoční smršť je tu a Nashira se s vámi opět ráda podělí o dojmy z událostí, které nyní otřásají kouzelným hradem. Jak se dívá na Kolodějovu pouť? Co předvídá v blízkých dnech?
Taky nevíte, kam dřív skočit? Kam se podívat dřív nebo kam dokonce dřív zavítat? Inu léto, co si budeme povídat. Ani já to nemám lehké, všichni někde pobíhají a když se konečně zastaví, padnou vysílením a ani se nehnou… to se pak špatně píšou články o různých senzacích, skandálech či zajímavostech. Buď se neděje nic, nebo se naopak děje, ale kdoví kde! Každopádně se nebojte, o hradní postřehy rozhodně nepřijdete, nebyla bych Nashira, kdybych nic nevypátrala!
Drzost mládeže se na tomto hradě opravdu stupňuje. Dospělý aby se pomalu bál vyjít na chodbu. Už i prefekti mají opravdu nevhodné otázky a spekulace. Ty, co by se na takové násilnosti chtěli dívat a ještě u toho jíst, bych já osobně poslala rovnou ke svatému Mungovi, jinak to nedopadne dobře. V této situaci naštěstí daná fialová vyvázla díky své pohotovosti bez úhony – zabarikádovaná ve svém kabinetu, ale trochu se bojím, aby špatně nedopadl někdo s menší pohotovostí. Koleje by si měly dávat pozor na své studenty a zavčas jim přistřihnout hřebínek. Já osobně jsem po tomto incidentu sama raději vyklidila Velkou síň, abych našla trochu klidu.
Abych se uklidnila, posadila jsem se k jezeru, kde jsem na chvíli usnula, když vtom mě probudil ohromný humbuk. Všelijaké vřískání, kvičení, dupání a rány jako z děla. Přiznávám se, že emigrace pro mě v tu chvíli bylo jediné řešení. Přeci nebudu někde, kde se vzduchem prohání sliz, který se ještě za letu stihne pozdravit s palačinkami a obličejem nějakého toho chudáka. Po chvíli zvědavého bádání jsem zjistila, že se jedná o produkty z Kolodějovy poutě, která se usídlila v Prasinkách.
Ne, nemám z ní radost. Emigraci jsem sice zavrhla, ale jak mám zůstat v anonymitě, když se pořád musím něčemu vyhýbat… ještěže ty maskující brýle nechal nějaký student ležet na stole ve Velké síni. Mnohdy vídám, kterak jsou někteří studenti doslova bombardováni všemožnými tentononcy jen kvůli tomu, aby dotyčný bombardér získal magíka. Třeba nedávno jsem takto zahlédla, jak se na Andrewa Uroborose seběhla skoro celá síň a náhle to vypadalo, že místo něj stojí obří palačinka zdobená zeleným slizem a kdo ví čím ještě. Nebylo mu nic platné, že pořád opakoval, že hlad opravdu nemá. Podobně ale dopadají i jiní… tuhle bědoval nad svými chybnými kroky i Oliver McCollin. Pak jsou tu ještě duchové – a ačkoliv to jimi jen proletí, mnohdy se nad takovými hody musejí už i oni rozčílit, když se na ně seběhne polovina hradu… ale co by čekali, je jich tu jak šafránu!
Když jsem se rozhodla zase na chvíli odejít z toho hemžení, zamířila jsem si to chodbami hradu, kde jsem zaslechla, že pan Koloděj letos vypekl profesory. Buďto je nechal na pospas žetonům, co jim zbyly z předešlých let, anebo na nich ale pěkně šetřil. Taková Betelgeuse Orionis si na to dokonce stěžovala na ministerstvu. Avšak i další profesoři byli spatřeni, jak se nad svými žetony pozastavují. Ale na druhou stranu nemusejí zoufat, žetony podle všeho nebudou nedostatkové zboží… každou chvíli totiž vidím studenty, kterak se chtějí svých žetonů zbavit…
Ale teď bychom se mohli přesunout od poutě někam jinam, přeci jen, bude tu až do konce měsíce, ještě si ji užijeme dosyta! Stejně tak i různých kouzelných dovolených, na které odjíždí spousta hradních obyvatel. Prozatím se také všichni vrací, jenom v Bermudském trojúhelníku měli trochu namále, naštěstí se jen na nějaký ten čas ztratil suvenýr a zápis dovolené do magíka. Ale už je snad vše tak, jak má být. Očividně součást zaplacené dovolené pro lepší autentičnost. Nebo že by marketingový tah?
Já sama jsem však hodně zvědavá, kdo se vrátí a především nevrátí z letního výjezdního semináře. Budou to organizátoři, nebo účastníci? Ať tak, či onak, rozhodně se to brzy dozvíme. Již dnes totiž odjíždí první várka kouzelných obyvatel do Honorova, aby byli hned v příštích dnech následováni dalšími. Co jsem tak slyšela, chystá se na ně spousta nebezpečných zkoušek i událostí a někdy půjde možná i o život. Snad Merlin dá a někdo se dožije… no, alespoň druhého dne. Rozhodně ale přeji všem dotyčným, aby se jim tam líbilo, může to být to poslední,… ehm, jako bych nic nenapsala, určitě to bude skvělé, však si vás tam přijedu zkontrolovat a… obhlídnout materiál pro článek.
Loučím se s vámi,
vaše Nashira