Komu není rady, tomu ani běh nepomůže

Že je sportování přínosné pro zdraví kouzelníků? Přinášíme důkaz, že nikoli! Madam Elat a její soutěž Rozběháme hrad odvařila nejednoho studenta. Na hradě se neběhá, nesportuje! Došlo na slova studentky Petromily, která si v koutě masíruje bolavá kolena a přináší další sportovně nesportovní report. Čtěte dál a dozvíte se, jak se malovalo a běhalo.

Máme tady druhý díl soutěže. Madam Elat, stále aktivní s neutuchající chutí po běhu a procházkách, to s námi jednoduše nevzdává. Vypsala druhé kolo a neúnavně nás nabádá ke zdravému způsobu života.

My, studenti, ale i profesoři – neustále shrbení nad stoly, lavicemi, s brky v rukou, u lampiček, zavření, bez čerstvého vzduchu – máme dle madam velmi málo pohybu. Asi se na to už nemohla dívat. A tak otevřela všechna okna dokořán, vpustila do hradu slunce a teplý vzduch a vyhnala nás ven. Ale mělo to háček! Téměř všichni proklouzli zpět, do teplíčka pokojů a učeben, postýlek a křesílek, a odmítli se hýbat! Že by to jednou stačilo? Že by přílišný sport škodil kloubům? Že by snad způsoboval bolesti zad? Nevíme, kde je pravda, ale máme pro vás malou statistiku, jak dopadlo druhé kolo! Hrade, div se!

Minulého kola se zúčastnilo třicet kouzelníků a celkem bylo naběháno 36 kilometrů! Druhé kolo však oslovilo pouze 10 obyvatel hradu! Ano, pouhých deset odvážlivců! Co se mohlo stát? Pěkně jsem si namazala bolavá kolena a zadumala. No jistě! Lidé dostali rozum a pochopili, že přílišná aktivita škodí, došlo na má slova! Nejmoudřejší modří, jak je v jejich koleji zvykem, zůstali v klidu u knih a prohlubovali své znalosti – Havraspárští totiž vůbec neběhali! Takže jsem měla pravdu a s úsměvem jsem se vydala hledat madam Elat. 

Rozdělíme si účastníky na běhající – těch bylo šest: jeden Nebelvír, jeden profesor a čtyři odvážní zelení. Druhý tým byl pomalejší, zvolili procházku. S kocháním okolo. Procházce se věnovali čtyři kouzelníci, opět jeden Nebelvír, po jednom zástupci zbylých kolejí a opět jeden profesor. Výsledkem celého běhu byly úchvatné obrázky, které se účastníkům podařilo zaznamenávat pomocí speciálních mudlovských technologií. Zde se můžete podívat na některé z nich:

Madam Elat se mi tentokrát podařilo odchytit ve Velké síni s hrnkem plným kávy. Zřejmě odpočívala po náročném dni, a tak jsem této pauzy patřičně využila a chvíli jsme si povídaly. Zde si můžete přečíst pár milých slov:

Eilleen McFir Elat: Jak vidíte, nachodit se dají úžasné věci. Ale přesto mě nejvíce pobavil účastník, který mi zaslal obrázek tenkého a tlustého střeva. Opravdu šlo o originální pojetí zadání. 

Určitě bych ráda vyhlásila další kolo. Jen musím vymyslet jak na to.

(Poznámka redakce: Slečně Petromile vystřelilo obočí a udělalo se jí nevolno.)

Možná bych to ráda spojila s nějakým pomáháním – virtuální závody jsou i na chůzi i na běh – ale zase si tam musíte platit startovné, což je pro Hog svým způsobem nevhodné. Takže bych ráda našla něco, co by bylo bezplatné. 

Všem, kteří překonali svoji komfortní zónu a odvážili se vyběhnout na svůj první kilometr – dovolte mi před vámi smeknout! První kilometr je ten nejtěžší a vy jste to zvládli! Doufám, že vás běh bude dál bavit a na vašem běžeckém kontě budou přistávat další a další kilometry.

A těm z vás, kteří stále hledají odvahu a nevědí, jestli mají na to, poprvé vyběhnout – těm bych ráda vzkázala – NIČEHO SE NEBOJTE A NA NIKOHO NEHLEĎTE. Věřím, že i vy jednoho dne ten svůj první kilometr pokoříte. A už se těším, až se mi přijdete pochlubit anebo mi klidně i vynadat. 

Vzkaz pro Petromilu:
A vám, slečno, vám děkuji za neutuchající podporu. Moc dobře vím, že po běhu mě nebolí kolena jen proto, že moji bolest berete na sebe. Ale věřte mi, že kdybyste vyběhla sama, tak by vás tolik nebolela. A kdyby náhodou ano, ten krásný pocit po doběhu, ten by všechnu bolest vymazal.

A mimochodem, nová várka mazání na kolena bude večer dodělána, tak se zastavte v mém kabinetu, ať vám nedojde. 

Madam Elat, jménem hradu děkuji. Za Váš neutuchající optimismus, úsměv, za Vaši neskutečnou sílu a energii, kterou dáváte hradu. Děkuji, že se o nás tak staráte, že nás nabádáte ke zdravému životnímu stylu a že o nás máte láskyplné obavy, abychom byli zdraví, a ještě k tomu chcete běháním i pomáhat. Jste úžasná kouzelnice a myslím, že jdete mnohým příkladem. Děkuji a těším se zase příště na jakoukoli Vaši milou akci, ať už jde o vrbu, bobry či prostý pohyb na čerstvém vzduchu. Zde je důkaz, kolik úsměvů dokáže vyloudit prostinká rada: Běž si zaběhat. 

Pro Denní věštec
Petromila Nivalis