V sérii článků Ozvěny léta si v měsíci září připomínáme ty nejdůležitější události letošního léta. Není pochyb o tom, že spolu s návratem bývalého ředitele školy Nimrandira Elénére z Cesty čar (pozn. redakce: na rozhovor s panem Elénére se můžete těšit v OZVĚNÁCH LÉTA III.) byla tou nejvíc důležitou událostí změna na postu ředitele školy – stal se jím dlouholetý zaměstnanec Ministerstva kouzel, bývalý bystrozor a zástupce ředitele školy – Ronald Holms Williams. Denní věštec se s panem ředitelem sešel v Komnatě nejvyšší potřeby a pokusil se poodhalit roušku tajemství. Nakolik se pan ředitel rozhovořil, můžete posoudit v následujících řádcích. Příjemné počtení!Ronald Holms Williams se na naši školu v minulých letech dostavoval z titulu bystrozora přivolaného k nejrůznějším kauzám. Netrvalo dlouho a byl mu nabídnut post zástupce ředitele školy, který před rokem převzal z rukou bývalé zástupkyně a současné kolejní ředitelky Havraspáru Larrie Larstonové. Tomuto kroku se nelze divit – pan Williams (možná díky svému původnímu zaměstnání) je ve svém přístupu nejen konstruktivní, ale dokáže si i udržet chladnou hlavu, pracovat dlouho a se zápalem, ale také se uvolnit a pobavit se nad vážným i nevážným.
S panem ředitelem jsme se sešli v pozdních večerních hodinách v Komnatě nejvyšší potřeby. Usmáli jsme se na sebe skrz roušky, které se aktuálně staly nejpopulárnější součástí všech hradních outfitů, usadili jsme se proti sobě do pohodlných křesel a i přes pokročilou večerní hodinu jsme si našli čas na to, abychom si sdělili, jaký jsme prožili den. Proč to zde zmiňuji… Je to jedno ze specifik povahy Ronalda Williamse – těžko říct, jaký je uprostřed svých soukromých stěn, ale na ovečky, které mu byly svěřeny do péče, si je schopen najít čas a věnovat jim chvíli i mimo pracovní téma. Druhou zvláštností jeho povahy je i to, že bez ohledu na to, kolik práce zrovna na hradě má (pozn. redakce: málokdy méně než moc), dělá svou práci s nadšením a radostí, což je i poznat z následujících odpovědí. Ráda bych ještě upozornila čtenáře, že mají-li zájem dozvědět se více o činnosti pana ředitele a jeho plánech, stojí jistě za přečtení článek otištěný v Corvinu Declaratio – Ronald Holms Williams: rozhovor s ředitelem z brku skvělého novináře Jamese Watfara.
NzL: Ahoj Rone! Moc ti děkuji, že sis našel čas i v takto pozdní hodinu a jsi ochotný poskytnout pár odpovědí pro čtenáře Denního věštce. Rozhovory jsou povinnost milá, leč zdlouhavá, o to víc si vážím, že jsme se sešli. Zároveň také velmi gratuluji k novému postu. – usměje se, odloží poznámky a vytáhne kapesník – Zároveň chci poprosit o prominutí, že budu nejspíš posmrkávat a pokašlávat, ta epidemie je opravdu zlo…
RHW: Neomlouvej se, to je v pohodě. Hlavně, že už našli lék. A jinak – já bych měl být ten, kdo děkuje za tu příležitost vyjádřit se. – usměje se –
NzL: – podívá se do svých poznámek, když v tom se ozve hlas za zdí a ticho před položenou otázkou naruší tajemné zahoukání a pan ředitel se nenápadně uchechtne, jako by věděl víc, než přizná – Nejhezčí je, když je potěšení na obou stranách! Mimochodem – ta epidemie vyvolává nejspíš i sluchové halucinace… – poslouchá chvíli s uchem u zdi, načež položí první otázku otázku – Hned v úvodu mě napadá něco, co nemám na seznamu, tak se zeptám, než to zapomenu – co bys dělal, kdybys nebyl teď tady? Co takhle ředitel dělává v tuto pozdní hodinu?
RHW: – zamyslí se – Pravděpodobně bych vůbec nebyl na hradě, ale toulal se chodbami Ministerstva, bývá tam v noci příjemný klid. Je tedy pravda, že tiché šustění oběžníků tam je všudypřítomné, ale i přesto to shledávám uklidňujícím. Anebo bych seděl na famfrpálové tribuně, kde bych přemýšlel o tom, co všechno se v příštích měsících změní. – usměje se –
NzL: Abychom byli přesní, … přemýšlel o těch změnách, které ještě nebyly prozrazeny, ale na jejichž prozrazení je právě teď ideální čas…? – potutelně to zkusí a lehce zamává Corvinem s již uveřejněným článkem –
RHW: – zasměje se – Divil bych se, kdybys to nezkusila. Tak mnoho změn už je známých, ať už v hrubé představě nebo i rozpracovanější. Není ostatně tajemstvím, co aktuálně řeší členové Studentské rady se svými kolejemi. Jak jsem už ale zmínil v jiném rozhovoru, famfrpál nebude jediná věc, která bude v následujících měsících hýbat hradními zdmi. – usměje se –
NzL: Osobně mám stejně nejraději, když jsem překvapená, tak – i když se tím protivím novinářskému řemeslu – tajně doufám, že je ještě mnoho utajeno a utajeno do poslední chvíle zůstane. – mrkne – Nicméně – z tvých slov je patrné, nakolik jsi zaměstnaný člověk a kolik pro školu děláš. Dokázal bys procentuálně vyjádřit, kolik času ti zbývá na školní „zábavu“? Máš čas si jít třeba vyluštit čaroku? Sednout si k Róze?
RHW: Abych pravdu řekl, tak do Prasinek za zábavou příliš nechodím. Když už ten kopec seběhnu, tak je to většinou kvůli nějaké stížnosti na Ďábla, či kvůli nahlédnutí na nástěnku lesnických výprav. Ale za Rosmertou se čas od času stavím, prohodíme pár slov, vypiju několik ležáků a vydám se pomalu zpátky k hradu. Ono to možná bude znít zvláštně, ale pro mě tu zábavou v podstatě je, když můžu něco vytvořit a nemusí to být nic velkého jako je stavba Arény nebo nového famfrpálového hřiště. Často víc potěší drobnosti, které zaberou pár minut času a velmi pozitivně vnímám třeba i radost lidí, když jeden z jejich návrhů na Ministerstvu projde. – usměje se –
NzL: Tomu rozumím. Musí to být pro tebe velká motivace. A pro studenty v podstatě také. Navíc – myslím si, že tady je každá změna krásně vidět, byť by se jen přesunul obraz na zdi. Eh… nebo Buclatá dáma přestala zpívat… Ty změny mi ale opět evokovaly jednu otázku. Hrad nevypadl vždy, jak vypadá teď. Ráda bych alespoň na pár chvil a slov zabrousila do minulosti. S bývalým panem ředitelem jsme téměř nostalgicky před třemi dny při rozhovoru vzpomínali na starou školu, kdy všechno bylo ještě v plenkách. Ty jsi sice oficiálně na škole poměrně krátce, ale všichni víme, že jsi školu navštěvoval často i předtím jako zaměstnanec Ministerstva a bystrozor. Nevzpomněl by sis na nějakou raritku, na něco, co dnes máme na pokrokové úrovni a považujeme to za samozřejmost, ale tehdy to bylo úplně jinak?
RHW: Máš pravdu, mé kroky sem na hrad čas od času vedly – i když většinou to bylo v případech, kdy jsme měli někoho zatknout za nedovolené používání černé magie či drobné či větší krádeže – má minulost na oddělení bystrozorů není žádné tajemství. Ministerské oko hrad pečlivě pozorovalo a já si například vzpomínám na ty nervózně vypadající úředníky z oddělení pro kouzelnické vzdělávání. Několikrát jsem zaslechl, že kvalita výuky na této škole je velmi nevyvážená a každý z inspektorů byl pod velkým tlakem, aby to napravil. A myslím, že právě kvalita výuky na Hogwarts je často nedoceněná a braná jako samozřejmost. Přitom za tím stojí velké úsilí od mnoha zodpovědných profesorů, ať už z vlastní vůle, či pod nátlakem inspektorů výuky. Také myslím, že tím, jak se hrad stále zlepšuje, tak jsou nároky jeho obyvatel stále vyšší – ať už na stabilitu hradních zdí, tak na organizaci čehokoliv. A to je vlastně dobře, ono to potom zase přirozeně nutí ty, kteří něco dělají, aby to dělali pořádně.
NzL: Naprosto souhlasím, že výuka na naší škole je na velice vysoké úrovni. A ten pokrok je markantní – rok od roku. Kdybychom se ale podívali na vývoj čarostavitelský – co považuješ za největší čarostavitelskou změnu na škole? A druhá otázka – co považuješ za největší čarostavitelskou změnu z těch, co jsi zatím dosud udělal ty sám?
RHW: To je těžké vybrat, člověk má vazbu ke každému svému dílu. – zamyslí se – Jako jednu z největších čarostavitelských změn bych viděl asi otevření Godrikova Dolu – tato volba možná překvapí, protože Důl je pořád tak nějak v ústraní, ale věřím, že i to se v blízké době změní – každý krok, který tam současné vedení dělá, je krok správným směrem. A z těch věcí, ve kterých mám prsty já? Jako první mě samozřejmě napadla stavba famfrpálového hřiště, ale po bližším zamyšlení bych řekl, že mnohem důležitější bylo zpřístupnění Ministerstva kouzel širé veřejnosti. S odkrytím některých jeho pater zmizelo hodně administrativní práce, která v minulosti ležela na bedrech ředitele školy či jeho zástupců. A nebudeme si nalhávat, že na tu nudnou administrativní práci jako je vyplňování žádostí o zmrazení, se hodí více úředníci. Otevřením Ministerstva kouzel zároveň vzniklo místo, které sdružuje dotazy ohledně magických výkyvů hradu, stížnosti na neposedné chrliče či zrcadla mizející z kabinek na Příčné ulici. A v dnešní době, kdy se po Ministerstvu pohybuje více čarostavitelů, je jenom dobře, že tyto dotazy a návrhy padají na nějaké jednotné místo.
NzL: – horlivě zapisuje odpověď – Když už jsi zmínil Godrikův Důl… Ten má obrovský potenciál! – pokývá hlavou – Vnímáš ho jako tu část hradu, která má zatím největší rezervy, nebo je to úplně jiná část?
RHW: – zarazí se nad otázkou – Rezervy? To vůbec ne! Myslím, že Důl nabízí mnoho částí, které dokážou zpestřit život na hradě – hlavně tedy pro jeho fialové zaměstnance. Spíš myslím, že v Godrikově Dole je potřeba udělat trochu více propagačních akcí k odkrytí jeho možností, aby ho i ostatní obyvatelé na hradě brali více než jako místo, kam se čas od času zaběhnou vyfotit k Paštičkovi. Ale jak jsem říkal – kolem Dolu se toho děje v poslední době hodně a mnoho věcí ještě přijde. A myslím, že nebude složité se naučit chodit do Dolu i z jiných důvodů. Na mysli však stále musíme mít i to, aby si stálí obyvatelé nezačali stěžovat na příliš hlučné studenty pobíhající po ulicích městečka.
NzL: Já jsem se možná špatně vyjádřila – nemyslela jsem rezervy ve smyslu, že by ještě nebyl dotvořený, že by nebyl už teď skvělý, ale spíš že je to „nosné místo“, na kterém se dá do budoucna hodně pracovat, což je báječné! Mimochodem – všimla jsem si, že nevlastníš žádné bydlení v Godrikově dole – to by také byla dobrá propagace! – zasměje se – Takže… kde vlastně náš ředitel přespává? – nadzdvihne jedno obočí –
RHW: To jsou mi novinky, funkce mi byla předávána s tím, že ředitel školy vůbec nemá nárok na odpočinek, natož aby se vyspal! – zasměje se –
NzL: Zkusím pohledat, jestli to neodporuje nějaké kouzelnické ústavě! – směje se –
RHW: Ale vážně – zatím jsem si v Dole nevybral svůj domek snů. Měl jsem vyhlédnutou jednu chatrč kousek od lesa, ale ta je bohužel již zabraná. Takže v době, kdy nenocuji zde na hradě či v kanceláři na Ministerstvu, mi kolega Renine na určitou dobu propůjčuje jeden z pokojů v jeho správcovském domku. Za to bych rád veřejně poděkoval, i když mě nechává přespat v Mučírně. – zasměje se –
NzL: – vytřeští oči a naškrábe si nevěřícně odpověď – To je úcta k autoritě tedy… – zakření se – Ale k té propagaci – někdy stačí hrozně maličko, aby místo ožilo. Všiml sis, jak teď mívá Róza narváno? Mimochodem – kdo přišel s nápadem možnosti vstoupit k Róze hned z hradu a zároveň vidět, kdo už tam popíjí?
RHW: To byl jednou takový chmurný večer, kdy Rosmerta seděla v lokále sama a já jsem zrovna šel kolem. Zastavil jsem se na kus řeči (a samozřejmě také na její výborný ležák) a zmínila se, že za ní chodí obyvatelé Prasinek s obavami, že po uzavření hradu budou U Tří košťat sedět sami a nebudou tak moci s lidmi na hradě komunikovat. Tak jsme dali hlavy dohromady a našli jsme řešení, které myslím popularitě celého lokálu jenom pomohlo. Preventivně jsme také navýšili místa. – usměje se –
NzL: To byl podle mě opravdu skvělý tah! Kéž by takových bylo více! Změny s sebou ale přináší i negativní stránku věci. Člověk se nikdy nemůže zavděčit všem. Některé změny (a pravidelně nejrůznější hradní klání typu B4 či Sedmiboj) končí často hádkami, ale taky poměrně nevděčným připomínkováním, mnohdy zcela nekonstruktivním, ze strany obyvatel, resp. studentů. Musíš mít ocelové nervy, abys to ustál! Nebere ti to někdy chuť pouštět se do něčeho dalšího?
RHW: – přikyvuje na souhlas – Mně to sílu ani moc nebere, já bych nikdy takové klání neorganizoval – pomohu komukoliv s čarostavitelskou podporou tak, abych vyhověl pokud možno všem požadavkům, ale celé bych si to na svá bedra nevzal. Letos se bohužel ukázalo, že to nechce dělat nikdo, tak byla vyslána pomoc z Ministerstva, ale jak to bude v budoucnu? Těžko říct. Podle informací, které jsem zjišťoval na letňáku a v průběhu roku, je o velká klání stál zájem a jsou brána jako tradice. Jenomže tím, že do nich lidé dávají tolik úsilí a je vyžadována naprostá perfektnost, to potom vzbuzuje i horkou krev. A není to pouze o organizátorech – pod palbu se dostávají i porotci a v dnešní době je těžké sehnat nestranného porotce. Naprosto tedy chápu hlasy z minulosti, které volaly po zrušení těchto velkoakcí. Jenomže nikdo asi nechce být ten, za koho se tyto akce přestaly pořádat. – pokrčí rameny – Historie se potom neptá na důvody, proč byly zrušeny, ale jak je možné, že v tom a tom roce nebyl Sedmiboj, i když být měl. A nevděčné připomínkování a nekonstruktivní stížnosti? K tomu mám dost jasný postoj – pokud se chcete vztekat jako malé děti, tak se vztekejte. Ale bude k vám tak také přistupováno. Neříkám tím ale, že pokud nějaká ze stížností má reálný základ, tak že ji nebudu řešit. Je potřeba se k sobě ale pořád chovat jako lidé, v opačném případě totiž Hogwarts nebude nikdy fungovat.
NzL: Naštěstí se zdá, že těch pozitivních přístupů je pořád víc než negativních a hysterické hlasy k nám z hradních zdí nepřichází až tak často. Osobně jsem zastáncem velkých klání – jak jsi řekl, je to tradice. A také specifická atmosféra hradu… Znamená to tedy, že zatím není v plánu je rušit, což mám radost! – poznamená si dobrou zprávu – Vzpomeneš si na nějakou negativní reakci, hradní kauzu nebo hádku, která ti opravdu vzala chuť? Něco, co tvou mysl zaměstnalo na hodně dlouho, než jsi došel k nějakému závěru, řešení?
RHW: To rozhodně, s tím musím jen souhlasit. Obecně mám i pocit, že lidé, kteří v minulosti zastávali ten negativní postoj, se trochu změnili a přestali některé věci brát tak vážně. Neříkám, že se věci na Hogwarts nemají brát vážně, to vůbec ne – přece jen sem všichni chodíme za zábavou a nechceme, aby tu zábavu kdokoliv zkazil, ale také bych řekl, že není potřeba jít přes mrtvoly. Může to znít tvrdě, ale když odhlédnu od osobních vztahů, které tu navázal snad skoro každý, Hogwarts samo o sobě je pořád hra. – vzpomíná – Asi bych si na něco vzpomenout dokázal, ale nemá smysl to nějak ventilovat. Co bylo, bylo, a věřím, že jsme se jako hradní komunita posunuli trochu dále, než aby se to opakovalo znovu.
NzL: To je velmi moudrý ředitelský přístup. Takhle si postoj ředitele představuji. – mrkne – Přejdu tedy k další věci, a tou je propagace naší školy. To téma už nakousla Belatris v rozhovoru s Filem, ale mě velmi zajímá i tvůj názor. Přece jen – před pár lety jsme buď čekali na vydání nové knihy či na mudlovský hýbající se obrázek – film – o Harry Potterovi. To samo o sobě byla výrazná motivace, která nám dodávala nové studenty. Teď éra Harryho slábne. My jsme sice letos přijali množství studentů, ale nevyčerpá se to časem? Neměla by se škola více propagovat navenek?
RHW: – pokyvuje – Nabízí se snadná odpověď – že ano, větší propagace studentů by byla trochu na místě. „Konkurenční“ školy v Čechách se třeba účastní linií okolo Harryho Pottera na Festivalu Fantazie či PragoFFestu. Již dlouho je rozpracovaná kniha, která měla přiblížit mudlovskému světu náš projekt a hlavně – tvorbu tady. Bohužel se však její dokončení podle mých informací nijak neposouvá, což je rozhodně škoda. Také ale myslím, že propagace by neměla být na bedrech jednoho člověka – myslím, že kdokoliv, kdo má náš hrad rád natolik, že tu chce trávit tolik času, nebo se mu jenom zalíbí, tak může přijít s nápadem, jak o něm informovat navenek. Líbil se mi případ jedné studentky, která psala pro mudlovský fantasy časopis a napsala o našem hradě několikastránkový článek. A dovolil bych si ale ještě trochu oponovat tomu opadajícímu zájmu – letos například bylo více studentů než v letech, kdy ještě běžely filmy o mladém Harry Potterovi. Těžko však říct, proč tomu tak je – z mého pohledu se také vrací více lidí z minulosti, kteří již jsou ve věku, kdy si hrad užijí mnohem více. Denní věštec má nějakou představu o tom, jak by šlo propagovat celý náš projekt navenek? – usměje se a přesune se do pozice redaktora –
NzL: – ukrutně vážně se zamyslí – Denní věštec by měl zvyšovat počet kvalitních vydaných článků a tím lákat i čtenáře zvenčí, kteří náhodou přistanou nosem v našich novinách, nicméně šéfredaktorka osobně si krom toho myslí, že je to přesně tak, jak říká šéf – začít se dá už u jedince. Vždyť i to, že řeknu někomu v rodině či přátelům, kterým je svět Harryho Pottera blízký, o naší škole, je dobrá propagace. Takže já bych nezapomínala ani na tu. A domnívám se, že nás ještě možná čeká další vlna fanoušků – vzhledem k chystaným (údajně třem) filmům dle scénáře „DžejKej“ s potterovskou tematikou… – mrkne – Spokojen, pane redaktore? – směje se –
RHW: Spokojen. Ještě bych možná dodal, že si nemyslím, že mudlové nechají na dlouho spát univerzum Harryho Pottera, protože dle mnohých je zlato to nejdůležitější. – usměje se –
NzL: Zajímá mě jedna věc – téma uplatnění dospělých dostudovaných kouzelníků. Jen doufám, že jsem se nepřehlédla a že to již nebylo někde diskutováno… Je fakt, že naše škola se neustále rozšiřuje, tím pádem i možnost realizace pro dospěláky, ale přemýšlí vedení školy i o tom, co s nimi do budoucna? Přece jen nám osazenstvo hradu poměrně stárne – kam s těmi, kteří nechtějí pokračovat ve studiu a nemají pedagogické ambice? Budou přibývat nová místa?
RHW: To je velmi aktuální otázka. Plány jsou obrovské, ve výsledku je to až rozšíření celého kouzelnického světa mimo školní zdi. Ono se to trochu děje pořád, jen bude potřeba vymyslet hlavní náplň toho, co by lidi, kteří budou chtít ven „ze školy“, měli dělat jako primární cíl – pro studenty a vlastně i profesory je to výuka. Pro ty, kteří však ve výuce nevidí svůj hlavní směr a jsou rádi, že mají studentská léta za sebou, tu není ten primární směr. Samozřejmě – je tu Godrikův Důl, Prasinky, Příčná ulice, Ministerstvo kouzel, … Ale obecně tam není nic, co by je spojovalo, nějaká linie, jakou je právě škola. Nějaké ústupky se již dělaly – jedním je například možnost do školy nechat přijmout svého potomka, který může začít úplně od znovu, ale s tou nepatrnou výhodou, že mu z konta rodiče může chodit pravidelné (a ne úplně nízké) měsíční kapesné. To je ovšem opět hlavně pro ty, kteří se chtějí nějak věnovat výuce, což je samozřejmě základem studentství. Nechceme lidi do ničeho tlačit za každou cenu a vymýšlet nové cíle dostudovaných kouzelníků. Věřím, že se v budoucnu samo ukáže něco, co by mohlo být to důležité – a že to bude natolik lákavé, že to lidi zaujme stejně, jako je zaujalo studium v Bradavicích. Takovou tu drobnou zdrženlivost v tom řešení mimohradního světa vidím i v tom, že svět Harryho Pottera je primárně postaven na škole čar a kouzel, a vlastně není tak dopodrobna rozpracován svět mimo a mnohé si domýšlíme. Nepůjde to navíc změnit den ze dne – taková změna vnímání musí být postupnou záležitostí, menšími krůčky. A v tom vidím právě rozšiřování a zpříjemňování mimohradních aktivit – ať už je v Godrikově Dole či v Prasinkách u Rosmerty, při zavádění profesionální ligy a nebo v tom, co se dá do budoucna dělat s Příčnou ulicí. A na Příčné ulici bychom rádi začali – na Letním výjezdním semináři jsme s několika lidmi otevřeli velmi zajímavou debatu o pronájmu konkrétních obchodů samotnými návrháři – trochu jako je velmi oblíbený Salón NiT v Godrikově Dole. Ještě jsem však nestihl s touto představou promluvit se správkyní Příčné ulice, takže bych nerad zveřejňoval nějaké konkrétnější představy. Ale myslíme, že to by mohl být jeden z těch směrů, kterými se vydat – i když by to bylo spíše pro určité jednotlivce než jako masová záležitost. Trh není natolik široký, aby se uživilo 15 nových obchodů.
NzL: Děkuji za parádní odpověď, která by i vydala na samostatný článek. – zakření se pobaveně a mrkne – Mně osobně se všechny tyto nové směry moc líbí, tak doufám, že se všechno zdaří. Dále tady mám ještě jednu úvahovou otázku… Všichni víme, že naše škola by měla být primárně zábavou a radostí. Nejsme povinný institut. Tento argument poměrně často slýchám kupříkladu od vyučujících, kteří dají z úkolu Vynikající studentovi, který třeba neúplně splnil zadání, nebo odeslal naprosto příšerný text s chybami… Co hůř, několikrát jsem se s tím setkala u OVCí, kdy za nedobrý výkon byly i tak dány Vynikající. Ze strany studentů jsem zase několikrát narazila na rozčarování z dvojky, která třeba i byla zasloužená, „protože je přeci zvykem dávat Vynikající“… Jak se k tomu stavíš ty? Měli bychom opravdu pamatovat na to, že naše škola je zábava, nebo trvat na tom, že když se někdo k něčemu dobrovolně upíše, musí být připraven na hodnocení, jaké si skutečně zaslouží?
RHW: Věřím, že o zmíněných změnách ještě několik článků bude, protože již během podzimu bychom rádi nabídli první obchod k pronájmu. – poodhalí cosi dalšího z plánů – To další je ovšem zapeklitá otázka – naše škola rozhodně má být zábava. Zrovna teď ve Školní radě probíhá debata, kterou se pokusím trochu parafrázovat, aniž bych příliš prozradil. Ve své podstatě je to věc, která z hlediska internetového světa dává naprostý smysl – zde by mělo být možné vše, nejlépe dostupné na pár kliknutí a bez omezení. Proti tomu však zaznívá několik pádných argumentů – některé v rámci RP, jiné čistě o osobním postoji k dané věci. A každý z obou postojů má zastánce. Já sám ještě nevím, na kterou stranu se přímo připojím, protože většina, co tam můžu slyšet, je částečně pravda. A tak je to vlastně i s výukou – studenti by strašně rádi chtěli zpětnou vazbu od profesorů – jenomže většina z nich chce jen tu pozitivní zpětnou vazbu a automatické V. Ve své době byli jedni z nejoblíbenějších profesorů ti, kteří bez velké snahy dávali „vé plus deset“, i když kvalitativně s předměty byli podle jiných na opačném konci. Asi neodpovím jednoznačně – ono je to totiž strašně těžké. Rozumím přístupu profesorů, že nechtějí demotivovat studenty, a že se třeba i bojí, že pokud nebudou dávat samé V, tak k nim studenti přestanou chodit. Více ale souhlasím s tím druhým – student by prostě měl být připraven na takové hodnocení, které by si s čistým svědomím dal sám.
NzL: Na sám závěr – pro ty, kteří nemají páru o tom, jaká zodpovědnost je být ředitelem, pro ty, kteří tě znají jen když důstojně procházíš školou, ukloníš se napravo, pozdravíš nalevo, připiješ při večeři kolegům… Jak vypadá tvůj běžný den? Co celý den ředitel velké školy dělá?
RHW: Ředitel samozřejmě dělá jen to, co se mu chce, od toho je to ředitel. – zasměje se –
NzL: Moment, moment, taková odpověď neplatí! – směje se –
RHW: Já bych strašně nerad sklouznul k nějakému stěžování, protože ono to ve výsledku je o mnoha drobnostech, které až tolik času nezaberou. Spíš je to o nějakém nastavení mysli, kdy se prostě člověk musí smířit s tím, že bude muset dodržovat nějaké termíny, protože je na tom závislých mnoho dalších lidí. Pravda je ale taková, že jsem v podstatě velmi spokojen s ostatními lidmi na vedoucích postech, protože to, že oni dělají svou práci dobře, ve výsledku znamená, že já té práce mám méně. – usměje se – A je to potom i lepší pocit, když člověk vidí, že je tu stále hodně lidí, kterým na Hogwarts a její budoucnosti záleží. To je opravdu dobrý pocit.
NzL: Naprosto poslední věc – do konce roku zbývají tři měsíce. Zkus jedním slovem charakterizovat, jaké by sis přál, aby byly…
RHW: – zamyslí se – Musí to být jedno slovo? Ne? Výborně. Teď se řeší poměrně důležitá věc pro budoucnost famfrpálu na hradě, proto bych byl rád, aby následující tři měsíce byly přístupné změnám, aby byly názorově objektivní, nesobecké a neublížené. Co se týče ne-famfrpálu, tak bych byl rád, aby to byly měsíce plné radosti z velkých novinek na hradě, z nichž minimálně jedna splní přání mnoha studentů i dospělých, bude to takový desetiletý dar hradu jeho obyvatelům. – usměje se –
NzL: To je z tvé strany velmi nesobecké… Vím, že to udělá radost i tobě, to je jasné, ale je to přání, které ve své podstatě tím hezkým zahrnuje všechny. Myslím, že mluvím za mnoho lidí, když řeknu, že je škola v dobrých rukou… – usměje se – Rone, tedy – ať se celé tvé jednoslovné přání a poselství co nejvíc naplní, ať se ti ve funkci daří a hlavně ať tě naplňuje! Moc Ti děkuji za rozhovor.
RHW: Díky za příjemně strávené chvíle nad rozhovorem.
Ještě chvíli jsme si povídali o hradních i mimohradních událostech, načež jsme se rozešli každý za svou prací. Z mé strany z rozhovoru zůstal velmi silný dojem a příjemný pocit, protože se mi potvrdilo, že na ředitelské křeslo se usadil správný člověk.
Za Denní věštec mu přeji, aby se povedlo splnit vše, co by splnit chtěl.
Pro Denní věštec
Niane z Libelusie