Milí čtenáři,sešla jsem se s novopečeným profesorem a pomocným knihovníkem Oliverem McCollinem a přináším Vám vypečený rozhovor o všem, co jste zajisté vědět nechtěli.
S panem Oliverem McCollinem jsem se sešla v pondělí večer v příjemném prostředí hospůdky U Tří košťat. Nutno říct, že pan Oliver si rozhovor docela užil. Házel do sebe jeden drink za druhým, jako by snad na hradě nebylo co pít. Po úvodních formalitách jsme se hned vrhli do víru otázek a odpovědí.
Bilkis: Dobrý večer, pane Olivere. Hned na začátku prosím přijměte gratulace celého Denního věštce. Vaše fialovění proběhlo v noci na neděli a bylo poněkud dobrodružné. Jak jste se cítil jako novopečený fialový?
Profesor McCollin: Dobrý večer i Vám! – usměje se – Ach, to je milé, moc děkuji za gratulace. No… Jako úplně novopečený jsem byl zhypnotizovaný, neboť si inspektor myslel, že to tak dopadne lépe, ale nějak to situaci zprvu zkomplikovalo a pak nějak záhadně vylepšilo. – směje se, když si na to vzpomene – Každopádně, jinak jsem se cítil trochu staře… Ty klouby hned zapraskaly… Vrásky vyskočily… no… Nebýt toho zdraví, krása!
Bilkis: Ano, všimla jsem si. Mám to dokonce zaznamenané. – mrkne – Byl Vás plný hrad. Vlastně nás, když jsme byli všichni chvíli fialoví. Musím se zeptat, nedá mi to, bylo to tím, že jste tak silně myslel na Nebelvír, který jste v tu chvíli opouštěl, nebo kouzlo ovlivnily myšlenky na něco úplně jiného?
Profesor McCollin: No… Abych pravdu řekl, já nevím! To kouzlo je nějaké divné! Vezměte si, že když mne Fil zhypnotizoval, vsadil mi myšlenku, abych nemyslel na Nebelvír, a v tu ránu byli všichni červení! Každopádně jsem při tom prvním kole myslel na svého nebohého lvíčka, který byl chudák zavřený ve skříni, protože jsem nesměl mít kolejní předmět! Jinak… Mmm… Co by to mohlo ovlivnit… Možná i myšlenky pana inspektora, zda nebyly třeba nekalé, že? – zasměje se –
Bilkis: Nu, pan Fil okamžitě běžel zkontrolovat pohotovost Buclaté dámy. Možná to kouzlo bylo ovlivněno z obou stran. Ale inspektora výuky v tomto článku nemůžeme zdlouhavě řešit. Nicméně, Vy jste z koleje jen pár desítek hodin. Nemáte tendence mířit spíše tam než kupříkladu do sborovny?
Profesor McCollin: No to si pište, že jo! Chudák Buclatá dáma ze mne musí mít modřiny, kolikrát jsem do ní už narazil! Ještě teda mi trochu zvoní uši z faux pas před pár minutami, kdy jsem do ní vrazil a ona mi začala hubovat zpěvem! – prošťourne si pravé ucho – Ale u mě je trochu zábavnější, že jakožto pomocný knihovník mám i pracovnu. Takže mohu trefovat do dvou dveří. A stejně netrefuji! – směje se –
Bilkis: Proto je poslední dva dny taková nerudná! – zasměje se – Ach ano, knihovna. Skočil jste do fialové rovnýma nohama, nebo možná spíše po hlavě. Máte vypsány 4 předměty a ještě se budete společně s panem Javorem starat o knihovnu. Jste jeden z těch lidí, kteří nemají dobrý pocit, když nemají neustále co na práci?
Profesor McCollin: To jste na omylu! Já jsem jeden z těch lidí, kteří, když mají hodně práce, naberou si jí ještě víc, aby měli důvod nedělat tu původní. – směje se – Ale ne, tahám Vás za hůlku! Spíše mi přišla knihovna jako správná výzva. Víte, pořád ji vnímám jako méně významnou část hradu, ačkoliv má takové možnosti se rozvíjet! A proto jsem do ní chtěl, abych tomu zkusil pomoci. A no… 4 předměty… V dané situaci je to možná i málo. – pokrčí rameny – Ale uvidíme, jak se bude dařit i v jiných oblastech. – mrkne šibalsky na slečnu –
Bilkis: Knihovna má rozhodně potenciál a myslím, že my všichni budeme jen rádi, když se rozroste. Myslím, že 4 předměty jsou na začátek možná i dost. Musí Vám taky zbýt síly na soutěže a na semináře! – směje se –
Nabídka Vašich předmětů mě zaujala. Pokud se nepletu, tři z Vašich předmětů jsou obnovené předměty, které se na naší škole již vyučovaly. Minimálně jsou v seznamu předmětů poměrně vysoko. Málokdo je ale studoval, řekla bych. Tedy minimálně dva z nich. Mohl byste nám své předměty stručně představit?
Profesor McCollin: Nebojte! Mé dny jsou nafukovací! Stačí smíchat kafe s colou a zvládnu za jeden den tolik, co za pět normálních! – směje se –
A představit? To bude asi složitější… Ono abych moc neopakoval to, co najdete v infu o výuce. Ale pokusím se nějak shrnout. Lékouzelnictví bude hlavně o tom, jak vyléčit ostatní osoby za pomoci kouzel a lektvarů. V Kouzelnické literatuře se snažím tak trochu propojit poznatky mudlovského světa a kouzelnického a předat to svým studentům. No a poslední obnovenou je alchymie, kde se probere historie a pak se začne hezky bouchat!
Co se ale vlastního předmětu týká, ten je jedno velké tajemství. Ačkoliv krycí název může naznačit, že nebude pro slabé nátury. – zasměje se –
Bilkis: Alchymie mě osobně hodně zajímá. U té bych se ráda na moment zastavila. Když si představím alchymistu, naskočí mi Zlatá ulička a miniaturní domečky. Můžeme si domýšlet, že jste našel starý recept a umíte vyrobit zlato? A ovlivnil Vás při výběru předmětu nedávný pokles ceny zlata na kouzelnickém trhu?
Profesor McCollin: Ale slečno! Nesmím hned vše prozradit v prvním rozhovoru! – zasměje se – To si nechám pro ty, kteří mi do alchymie zavítají. – mrkne –
Bilkis: Pochopte, vyzkoušet jsem to musela. – mrkne – Ten poslední supertajný předmět… Jeho krycí název je skutečně krycí, nebo se tak bude jmenovat i ve skutečnosti? Myslíte, že se časem dočkáme i předmětů jako Amputace klíčem snadno a rychle?
Profesor McCollin: – směje se – Ale slečno! Myslíte, že by mi Fil dovolil předmět, ve kterém bych si snědl ruku? Jak bych ho učil další rok? – směje se –
A no… zda někdo takový předmět vypíše, to nevím. A zda ho Fil schválí, to též nevím, ale chci z něj dělat CKÚ, i když neexistuje! – směje se –
Bilkis: Jsme přece kouzelníci! Mohl byste na to dokonce navázat ve svém dalším předmětu. Lekce v Lékouzelnictví by se mohla jmenovat například „Jak si přihojit ruku snadno a rychle“.
Zdáte se mi trochu krvelačný, budete takový i během výuky? Máme se bát Vašich výkladů, úkolů a hodnocení?
Profesor McCollin: – otře si z brady krev a usměje se strašně moc mile – Ale to víte, že ne! Jsem přece strašně hodná a mírumilovná oliva, která by ani žábě stehýnko nezlomila! Kam jste přišla na takový nápad, že já jsem krvelačný? To o mne teda běhají pěkné pomluvy po hradě! – tváří se naoko uraženě, ale cukají mu koutky –
Bilkis: Jste bývalý červený a Váš předmět má krycí název, ve kterém jde o ojídání vlastní ruky… Co jsem si měla myslet? – zasměje se – Myslím, že jsem se Vás vyptala na všechno, co jsem ohledně výuky mohla. Teď je čas na chvilku nostalgie. Co se Vám vybaví, když se řekne Nebelvír?
Profesor McCollin: To je takový druhý domov! Teď si musím vyzdobit kabinet, aby mi ten druhý domov alespoň trochu zkusil nahradit! Byl to takový odrazový můstek a skvělá rodina. Kopec práce, ale velká opora. Skvělých sedm let jsem tam prožil a nikdy na ně nezapomenu. Když si navíc vzpomenu na to, jak těžké bylo odejít! Vůbec psát tu rozlučkovou vývěsku, kterou za mě kolegyně včera vyvěsila. Když k tomu přidám, co jsem se dozvěděl… Byla taková tíha Nebelvír opustit! Doufám, že si „kus Nebelvíru“ ponesu s sebou dál a dál, protože bych byl moc šťastný, kdyby to tak bylo!
Bilkis: Ach ano, Vaše rozloučení bylo moc milé! A pro mnohé z nás dost bolavé. Ale jsem si jistá, že si nakonec zvykneme. Nechci rozdírat čerstvé rány, ani Vaše, ani moje. Takže Vám asi poděkuji za milý rozhovor. – usměje se –
Profesor McCollin: Já děkuji Vám, slečno! Byl moc pěkný a mile šťouravý! – zasměje se –
Bilkis: Hodně štěstí v nové hradní roli, pane Olivere! A hodně spokojených studentů a čtenářů. – usměje se a připojí úklonu –
Profesor McCollin: Mockrát děkuji, slečno Bilkis! Už se na studenty těším!
Pro Denní věštec
Bilkis Blight