A taky že ano! 31. ledna v pozdně odpoledních hodinách se z čím dál větší blízkosti ozývalo skřípění maringotek a halasné pokřikování cirkusáků, které se mísilo s ostrou vůní zvěřince a dupotem studentů letících se na tu slávu podívat. Než se postavila hlavní manéž i přilehlé stany, studenti i dospělí už se šikovali do dlouhých zástupů čekajících na oficiální otevření. K vidění je totiž v cirkuse opravdu mnoho!
Snad každého zaujme stánek Diví dravci, kde se nám s pevným pohledem hrdě předvádějí speciálně vyšlechtění ptáci, které jen tak mezi spoustou obvyklejších poštovních sov nezahlédnete. Mocné perutě vám tu na přivítanou postupně ukáže hned několik dravčích druhů – ostříž Merlinův, jestřáb jaguškový, poštolka poštovní, káně myšilov či sokol šahin. Pořídit si takového rychlého poštovního posla vás však bude stát nemalý obnos z vašeho váčku, který jste si chystali třeba na zápisné předmětů. Uznejte ale, že takové krasavce přece nelze prodávat pod cenou! Oni sami vědí, zač stojí, a cirkusáci též. Ať už si dravce pořídíte, či nikoliv, nezapomeňte pochválit své dosavadní sovy – i ony jsou přece dravci – či jiné ptactvo, vždyť i oni vám jsou připravení sloužit věrně a svědomitě, stejně jako tito disciplinovaní krasavci.
Cirkus, to je kromě zábavy a vůně exotiky také spousta namáhavé práce a zařizování. Brigády s Vinčenzem vám nabízejí možnost zapojit se do dění i jiným způsobem, proniknout hlouběji do zákulisí, stát se na pár dnů jedním z cirkusáků. Za vaši námahu budete po zásluze odměněni hezkým obnosem žetonů, které pak dozajista využijete jako platidlo za různé radovánky. Práce se nabízí různá. Je třeba udržovat cirkus čistý a v pořádku – můžete tedy vykydat sloninec, vyšůrovat manéž nebo zalátat cirkusový stan. Je třeba nakrmit dravce, což jistě ocení ti z vás, kdo rádi pracují se zvířaty. Pokud se cítíte poněkud ztuhlí po dlouhém sezení nad úkoly loňského školního roku, možná právě vás zaujme záskok za hadí ženu. A pro opravdu odvážné se nabízí i poněkud dobrodružnější brigáda – pózování vrhači nožů! Když jsem tak u brigád chvíli postávala, zdá se, že mezi ty nejoblíbenější činnosti patří pózování vrhači nožů, ládování dravčích krků či svíjení se v rytmu exotické hudby.
Když už si člověk vydělá určitý obnos žetonů, přichází čas nahlédnout do míst, kde se dají žetony směňovat za nejrůznější radovánky.
Prvním z takových míst je Zrcadlo zrůdnosti. Stačí do něj pohlédnout a ejhle, najednou spatříte svoji zrůdnost v celé její úchvatné kráse! Tu se v zrcadle vyjeví obří špinavé nohy, tu uši jako plachty, tu pihovatý nos dlouhý jak násada od koštěte, jindy zas atypický počet očí, zjizvená a potetovaná tvář, chlupy a vousy na několik způsobů a mnoho dalšího. Nelze se divit, že skřek těch odvážných, kteří na sebe skrze toto zrcadlo pohlédli, se nese z Godrikova Dolu až do Velké síně. A abyste si užili i zděšené výkřiky ostatních, kdo Vaši Zrůdnost potkají, různé „deformace“ vám vydrží po celých čtyřiadvacet hodin. Poté se opět budete moci podívat do nebezpečně lesklé plochy tohoto magického zrcadla.
Od kouzelného Zrcadla zrůdnosti to není daleko k Věštírně u Eržiky, kde nám slavná vědma díky svému umu a křišťálové kouli plné mlžných obláčků ozřejmí, co nás čeká a nemine. Když jsem do stanu provoněného exotickými vůněmi vešla, míjela jsem se s Theresou Brendi, na kterou ještě Eržika svým zastřeným hlasem varovně volala:
„Přes to, že se to stokrát opakovalo, porušíš pravidla a půjdeš do Zakázaného lesa. Možná by tě mělo zajímat, že akromantule jsou teď v období páření dost nepříjemné, srdíčko…“
Trochu jsem se mračila, přeci jen, když se takovou věc nedopatřením dozvíte o patrončeti, které byste měli ještě pár dnů střežit jako oko v hlavě, způsobí vám to trochu starostí. A na klidu mi nepřidala ani Eržika věštbou určenou pro mě:
„Nevšimneš si zamrzlé louže před hradem a rozmázneš se jak široká, tak dlouhá. Au, au, au, to budou modřiny, srdíčko, bolí mě to i za tebe.“
Naštěstí se ne všechny věštby vyplní, takže s radostí mohu říci, že jsme s Theresou následující den strávily dalším řáděním v cirkuse, Theresu žádná akromantule nesežrala a já se nepřizabila při běhu za její záchranou.
Dalším místem, kde můžete své žetony proměnit v horu sladké zábavy, je stánek Sladký tah naslepo. K ochutnání tu jsou nejrůznější pochoutky, od těch slaďoučkých cukrovinek přes sušené ovoce (a nejen ovoce, jsou zde i mušky!) až po kyselé a pálivé. Stačí si jen sáhnout do té hromádky… a něco z ní vylovit. Před samotnou konzumací máte dokonce ještě na výběr, zda chcete její požití opravdu riskovat. Inu, ony ty vedlejší účinky jsou u cirkusových sladkostí prakticky u každé dobrůtky. Tu vám z ničeho nic narostou křídla, jindy zas máte liščí ocásek a ouška, z jiné cukrovinky sebou z ničeho nic plácáte na zemi, protože místo nohou máte překrásný rybí ocas jezerního lidu, nebo se vám nohy ztratí docela v dýmu džinovy kouzelné lampy. U tohoto stánku je tradičně největší nával.
Kdo z nás by nestál o takové veselé zrůdné prvky, které nadto samy odezní po pouhých 30 minutách? Ze své vlastní zkušenosti vím, že si za těch pár dnů člověk vypěstuje doslova závislost na těchto cukrovinkách, ale když jsem viděla i další nadšené mlsaly, rozhodla jsem se najít si mezi nimi oběť, které bych se zeptala, na čem z těch dobrot se cítí být nejvíce závislá, co jí nejvíce chutná. Při společném mlsání mi ochotně odpověděla Hekatea Centaurix s růžky na hlavě, zatímco si vychutnávala sladko-kyselé kolečko:
„Snažím se uždibovat velice opatrně, ale nejsem s to odolat čokobombě, zmrzlinovému kornoutu, ovocnému špízu a ostružinové jednohubce. Pak jsou tu pravdu odhalující sladko-kyselá kolečka a rozverný sněhový trojhránek.“
(Pozn. red.: Kdo by tu pravdu o Hekatee nevěděl už ze školního archivu i dalších míst, že je po čertech mazaná a chytrá jako sám ďábel?)
Ne všechny vedlejší účinky mlsání jsou však tak příjemné. Často se stane, že ty, kdo mlsají ve velkém v krátké době, nebo zkrátka ty, kteří měli smůlu a vytáhli si trochu vyžilou cukrovinku, postihne nepříjemně svědivá alergická vyrážka. Pomoc však najdeme nedaleko.
Étranžérovy utrejchy, stan ozdobený sušenými bylinami a flakonky různých barev, nabízí úlevu od té svědivé katastrofy. Bahenní lektvar si poradí s alergií rychle a účinně a vaše kůže bude opět hladká jako kůžička tlustočerva! Kromě přímé koupě lektvaru vám zkušený alchymista nabídne i vzácnou přísadu, vodu z Mrtvého moře, abyste si osvěžující bahenní masku mohli uvařit zcela sami v klidu školní laboratoře. Největší vzácností tohoto obchůdku je dozajista Cizokrajný lektvar, jenž má stejně jako plastické operace u mudlů moc změnit vaši podobu. Nejste spokojení s barvou vašich očí? Nelíbí se vám to, že se v létě vůbec neopálíte a vaše kůže připomíná padlý sníh? To vše řeší trvale tento lektvar, jeho doba spotřeby je však pouhý jeden měsíc, poté už bude bez účinku. Uznejte, nemají ti cirkusáci dovedného alchymistu?
Rájem pro sběrače módních kousků a exotičtějších předmětů je zcela určitě Štramárna, kde najdeme mnoho dámských i pánských skvostů. Některé jsou vhodné pro cestování alá tulák, jiné zase v sobě nesou třpyt a krásu manéže a ostudu v nich neuděláte ani při nejrůznějších slavnostnějších chvílích, jiné zas nepozbyly pel dobrodružství a odvážných rytířských časů. Zkrátka, móda, kterou s sebou Cirque du Magique přiváží, je osvěžujícím závanem do našich klasičtějších modelů.
Podobně svěží je i obchůdek a půjčovna Klamkostýmy, kde si můžete pořídit nejrůznější „druhé tváře“. Najdete tu několik druhů škrabošek i větších masek přes půl tváře či na celý obličej, nabízí se tu i bohatě dekorované benátské masky plné třpytek a ozdob. Není divu, jsou totiž povinnou součástí maškarního plesu! Komu se masku nechce zakoupit, může si ji zapůjčit.
Nedaleko je odstavena Rezavá maringotka, o níž se tradují už druhým rokem doslova legendy. Někdo tvrdí, že zde mají uzavřenou nějakou příšeru, jiní zase soudí, že tam mají ukryté věci, které se čirou náhodou ztratily z míst, kudy cirkus projel. Jiní jsou přesvědčeni, že maringotka je opravdu prázdná a slouží spíše pro případ poruchy některé z těch lépe funkčních. Ať už je to s ní jakkoliv, každý den se kolem ní potlouká řádka zvědavců, kteří se skrze klíčovou dírku snaží nahlédnout do tmy uvnitř či se snaží tudy prostrčit ultradlouhé uši, aby lépe slyšeli, zda uvnitř někdo nebo něco nedýchá a nešramotí. Pamatujte však, vstup je pouze na vlastní nebezpečí, pokud by se vám to přeci jen povedlo.
A nyní se dostáváme do samotného finále, k Hlavní manéži, kde se tradičně před odjezdem cirkusu koná maškarní ples s bohatým programem. Lze se jen těšit na to, co je pro nás přichystáno a co vše pod plachtou šapitó letos zažijeme, než principál zavelí a cirkus se opět vydá na další štaci.
Užívejte si osvěžení, které nám cirkus přivezl, plnými doušky, neboť již 7. února vše vyvrcholí slavností a cirkus opět na celý rok odcestuje do jiných krajů.
Pro Denní věštec
Nerys Heliabel Ghostfieldová