Slečna Jostein dětem rozumí

Velká síň se znovu začala lehounce třást v základech, když znudění studenti popadli pekáče a namísto buchet se do nich naskládali sami. Podmazali dna máslem a klouzali se rebelsky po síni, vráželi do stolů a převraceli židle. Pomalu nastával chaos a výtržnictví, které poslední dobou okupuje VS. Tomu všemu přihlížela slečna Jostein Lauierová, která to zatrhla rychle a velice kreativním způsobem! Pozvala studenty sáňkovat do lesa!

Jelikož jsem byla mezi těmi, kterým bylo umožněno užít si báječné sáňkování, musím slečně Jos velice poděkovat za úžasný zážitek. Nešlo totiž jen o to, že jsme si dávali závody a sáňkovali, na čem se dalo, ale také jsme zažili sněhuláckou romanci! Ano, nejdříve slečna Jos očarovala sněhové koule, ze kterých jsme měli ohromnou radost a sami se jim nastavovali, aby nás mohly trefit. – směje se – Kdekdo také potom vycházel z lesa s hlavou omotanou obvazem nebo pár šrámy. Ale také obživl postavený sněhulák… Nejdříve objímal studenty a poté mu Wenai postavila sněhulačku, aby mu samotnému nebylo smutno. A láska byla na světě! Tančili jsme spolu se sněhuláky, dívali se, jak se na sebe usmívají. Zamilovaností téměř táli, a zatímco my jsme řádili, dělali piruety a užívali si skvělou párty za svitu měsíce, tak sněhulák sněhulačku políbil a poté ji červenající se odvedl do lesa… Báječný konec úžasné sněhové akce. Vraceli jsme se do hradu uřícení s vločkami sněhu ve vlasech a s obřími úsměvy na rtech. Na tuto akci konající se 19. února budu dlouho vzpomínat, a nejen já. – zasněně se usmívá –

Slečno, nedávno jste velice brilantním způsobem vyřešila rebelii některých studentů – pozvala jste je do Zakázaného lesa, kde se vyřádili. Myslím, že to byl velmi efektivní způsob. Jak známe studenty, po napomenutí nebo vykopnutí největšího uličníka by se shlukli a začaly by dotazy typu: Proč? Za co? To se nesmí? Ačkoliv školní řád jistě znají (a pokud neznají, tak neznalost nikoho neomlouvá), stala by se z toho jen další stresující chvíle. Vaše řešení však všechno vyřešilo na jedničku a studenti odcházeli naprosto spokojení, znavení a byl klid. Často praktikujete taková řešení, nebo to bylo ojedinělé?

Jostein Lauierová: Zdravím. Musím říct, že často ne. Osobně si ale myslím, že pokud má někdo moc nevybouřené energie či je naštván, nejlepší způsob jak se uklidnit je unavit se. Proto jsem se rozhodla rozdováděné studenty odklidit a unavit.

Rozhodně to bylo velice výchovné a nám to pomohlo. Zřejmě díky takovým řešením jste mezi studenty velice oblíbená. Jak tu popularitu vnímáte?

Jostein Lauierová: No, já ani nevím. Přiznám se, že jsem si ani nevšimla. Ono, já mám ráda všechny, tak to možná nevnímám. Teď jste mě dostala do rozpaků. – usměje se – Vážně jsem oblíbená?

Ano, to jste. Nemusíte být v rozpacích, studenti vidí, jak se k nim chováte. Zachováváte si autoritu, ale jste i pro bezpečnou zábavu, jak jste nám dokázala. – děkovně se usmívá – Neměla jste trochu obavu z toho, že Vám zdevastujeme les, jak jsme byli rozjetí? – směje se –

Jostein Lauierová: Děkuji. No, trochu strach jsem měla. Proto jsem taky vypustila ty koule. Doufala jsem, že kdyby náhodou něco, tak vás zkoulují a bude klid. – mrkne –

– zubí se – To bylo opravdu vychytané! Nemohu se nezeptat… Jak se má sněhulák a sněhulačka?

Jostein Lauierová: Sněhulák se svou drahou se mají více než dobře. Stále ještě tančí v lese. Občas zmizí z dohledu a pak zase přitančí. To víte, zamilovanost v první fázi. To je velká romantika. Můžeme jim jen přát, ať jim to co nejdéle vydrží.

Také jim přeji dlouhý hřejivý vztah v chladu. – usmívá se dojatě – Snad se s nimi ještě někdy setkám. Děkuji Vám za rozhovor i za výchovnou lekci, kterou si ponesu v mysli. Byl to úžasný zážitek, při kterém byli moji kamarádi i z jiných kolejí, a s těmi se v lese při takových akcích moc nesetkám. Za to jsem Vám moc vděčná, opravdu úžasně jsem se bavila.

Takových akcí, na kterých se koleje přátelí, moc není. Obvykle je to boj o body, ale lesní sáňkování nás velmi sblížilo. A tak jsem neváhala zavítat i k ostatním kolejním stolům a zeptat se účastníků sněhové párty na pár otázek.

Jak se Ti líbilo sáňkování v Zakázaném lese? Bylo lepší než zlobení ve Velké síni? Jiný profesor by tě za to výtržnictví v síni nejspíš kopnul do jezera, aby ses zchladil/a… Jsi rád/a, že to dopadlo tímhle způsobem?

Palačinka Med Džemová:
To byla totálně husťácká jízda, namazali jsme pekáče máslem, takže to svištělo pekelnou rychlostí, a ty výmoly, už dlouho jsem si takhle nenarazila zadní část těla. – směje se – Dokonce mám i památku z lesa, nádherné odřeniny, na které jsem hrdá. No, není nad to se parádně proletět, takže kopanec do jezera by mi rozhodně nevadil. Ale rozhodně bych se tolik nepobavila, takže jsem ráda, že se color=purple>slečně Jostein líbil můj nápad a svolila ke klouzání v lese. – směje se –

Phillip Smith: Bylo to naprosto super! Je to jako v reálném životě. Kdyby někoho vykopli do jezera, jen by mu to zkazilo náladu a po návratu by se zase choval stejně. Takhle jsme ale měli možnost se efektivně vyblbnout a madam i výborně tvarovala průběh sáňkování tak, že nás na konci i uklidnila! To bylo naprosto geniální! – usmívá se nadšeně –

Wenai Lafayette: Já osobně teda ve VS nezlobím, abych to měla s čím porovnávat, ale sáňkování v lese se mi líbilo strašně moc. Já ráda sáňkuju a taky ráda stavím sněhuláky. Jenom z těch létajících koulí jsem měla trochu obavy.

Marine Redwolf: Bylo to naprosto úžasné a bylo to i lepší než ve VS, protože jsme mohli křičet. Povedlo se to nejlépe, jak mohlo. Byla to ideální první výprava do lesa. Jsem moc ráda, že to dopadlo právě takhle. Na školní trest se v prvním ročníku ještě necítím… – zubí se –

Děkuji za odpovědi svým spolužákům. A doufám, že až se znovu sejde parta, která bude mít nadbytek elánu, vzpomene si na slečnu Jos a rozhodne se svou energii ventilovat nenásilným způsobem, který nás naučila.

Pro Denní věštec
Chester Mikeyskovitá