Jak to vlastně začalo?
Povím vám. Nejdříve bylo v síni úplné mrtvo a nebelvírský kolejní duch si v tom liboval, ale pak se tam nahrnuli studenti školy. Rozhovor se rozproudil a vyrušil ho až zvláštní pták, který vletěl do síně oknem. Divoce máchal křídly, hlasitě zvěstoval o své maličkosti a poukazoval na spisovatelské klání v Sub Salixu.
Všechno bylo ještě v pořádku…
Ale najednou se v síni vyrojila spousta škrken!
Byly všude! Pod stoly. Na stolech, kde rozpatlávaly jídlo v podobě sluneční soustavy, i když to moc nevadilo. Merkur byl už stejně okousaný od myší. Houpaly se na lustru a dokonce vykukovaly i z krbu, zkrátka pověstné škrkní peklo začalo! Studentům se tvorové líbili. Někteří je drbali za ušima, jiní si je toužili vzít domů…
Když se v síni objevil zmatený skřítek Půlnočníček, kterého škrkny zmátly natolik, že vykoukl a šel ohlásit půlnoc, pěkně jsme se lekli. To už je tolik? Šumělo to síní a skřítek celý zmatený odhodil svou čepičku a pelášil zpět do své komůrky, až se mu za patami prášilo. Byl lehce červený, takže se možná trochu styděl, že se nechal zmámit shonem…
Škrkny se rozutekly. Pták proletěl oknem a zmizel kdoví kde, když se ozvalo důrazné klepání. KLEP KLEP! Všichni zpozorněli, protože toto nebylo poprvé, kdy onen tajemný volal o pomoc tímto záhadným způsobem. Všichni na něj však zapomněli, když zaslechli vrzání a sténání našeho starodávného schodiště, které se se zoufalým kvílením studentů opět přesouvalo.
Dnešní večer ve Velké síni byl opravdu velice akční. Všechno se událo za necelou půlhodinku a někteří z nás jsou z toho ještě teď omráčeni a po přesunutém schodišti bloudili do svých kolejních místností. Na několik svých spolužáků jsem narazila a hned jsem je musela vyzpovídat. Musela jsem tento zážitek projednat a nejlíp s těmi, kteří u toho byli.
Tadäus Trottertickler: Ze začátku jsem se válel ve VS u stolu a trápil se s úkoly, když v tom začalo někde nějaké škrábání. Za chvíli to zmizelo, tak jsem tomu nevěnoval pozornost a pokračoval v úkolu. Po chvíli zase něco začalo škrábat, pískat a vrzat a to už bylo docela strašidelné. Začalo se to stupňovat a já hledal zdroj těch prapodivných zvuků, když do VS vtrhl obrovský pták a oznamoval spisovatelské výzvy či co. Já mu moc nerozuměl. Ale to nebylo zdaleka všechno! Do Velké síně se vrhlo několik škrken. Mohlo jich být tak sedm a dělaly pěkný nepořádek. Vyděsily nejednoho studenta! Aby toho nebylo málo, tak síní proběhl Půlnočníček a hulákal na celé kolo, že je půlnoc a máme jít chrápat do postele. Když to zahulákal potřetí, tak do síně vtrhly další škrkny, a to už na mě bylo moc. Vzal jsem nohy na ramena a chtěl utéct do kolejky, kde bych byl v bezpečí. Ale jakmile jsem se dostal na schody, namísto do kolejní místnosti jsem vběhl do dívčí umývárny. Při dalším pokusu jsem skončil v sovinci. Naštěstí jsem se přece jen dostal na místo, kam jsem chtěl, a uvelebil se v křesle. Čekal jsem, až to přejde… No, prostě takové typicky kouzelnické zpříjemnění nedělního večera. – směje se –
Phillip Smith: Byl jsem naprosto vyděšen! – směje se – Prostě si tak sedím a pojídám Venuši a prostě se na mě vyřítí pták! Nu, strašný! – smích – A škrkny? Takovej zmatek! Nelíbilo se mi to. – tváří se zamyšleně – Na schodiště jsem si už zvykl, ale toto… Prostě z ničeho nic se tam objeví celý obludárium! – směje se –
Theresa Brendi: No… jak to působilo… – směje se – Vždy, když se ukáží škrkny, očekávám, že se něco bude dít! Ale dneska toho bylo nějak moc! Nejdříve ten pták, kterého jsem viděla poprvé, a tak jsem čekala, co bude. Chvilku na to ho vystřídal Půlnočníček (a já se fakt lekla, kolik že to je vlastně hodin). No a všechno to završily schody, které se ještě stále mění. Perfektní zpestření večera. – usmívá se – A vážně uvažuji o zakoupení mapy! – smích –
Clea Haliová: Teda, zpozorovala jsem jen škrkny a schody… Jelikož denně zakopávám o hromadu škrken, které mi kradou úkoly a bůhvíco ještě, tak ty mě nějak z míry nevyvedly, kdežto schody jsou čiré zlo, nemohla jsem najít velkou síň, a vzhledem k tomu, že mám orientační smysl slepice a jsem schopná se ztratit i v kruhu, tak doufám, že brzo zmizí! – smích –
Nikoleta Hudson: Vzhledem k tomu, že jsem teprve v prvním ročníku, mě to docela šokovalo, ale škrkny i Půlnočníček byli tak roztomilí, že se jich nešlo bát. Jen doteď marně hledám koupelnu.
Já jsem byla nadšená. Škrkny jsou rozkošná zvířátka, když hrad zrovna nějak neničí… Takové malé pozdvižení bylo příjemným zpestřením dění na hradě. A já se těším, že zažijeme další takové zajímavé zážitky, které nám naše škola připraví.
Pro Denní věštec
Chester Mikeyskovitá