Hrad obsadila armáda špinavých šedých tvorů, kteří běhali po stolech a žrali poslední drobky, které zbyly z včerejší večeře. Všude za sebou nechávali myší bobečky. Hygienik z Ministerstva kouzel by asi omdléval a školu ihned zavřel, ale studentky, které byly přítomny, si z nich nic nedělaly. Některé se je snažily chytit, jiné naprosto uvolněně dál svačily a nic je na pobíhajících myškách neděsilo. Chroustavé zvuky a tichoučké ťapání nikoho nerušilo, ba naopak to byl osvěžující zážitek. Ale myši jsou přenašeči různých zákeřných nemocí, jsme tedy na hradě v bezpečí, nebo s každým novým kousnutím do jídla ve Velké síni víc a víc riskujeme? Jak je ovšem známo, myši jsou nečistá stvoření a přenášejí různé nemoci, kterými nakazí jak mudlu, tak i kouzelníka! Proto není radno si takhle zahrávat se zdravím. Vydala jsem se na Ministerstvo kouzel, abych se poptala hlavního hygienika, jak se máme v případě, že ve Velké síni právě žije nespočet myší, zachovat. Dal mi jednoduchý návod…
1. Je důležité před a po jídle ve Velké síni naběhnout do umývárny a pořádně si umýt ruce. Neděsit se Ufňukané Uršuly a pokud možno vyhnout se kreslení prasátek a zajímat se pouze o čistotu!
2. V případě, že je na jídelním stole myší trus, jíme vstoje anebo na zemi.
3. Pokud najdete myší bobečky v jídle, je to důkaz, že jídlo je jedlé a nemusíte se tudíž bát otravy.
Také hrozil tím, že pokud bude více a více studentů na hradě vidět myšky, přijde zavřít Tři košťata a všem nám zkontroluje hladinu alkoholu v krvi. Trochu mě to vyděsilo a tak jsem se s poděkováním a hlubokým úklonem vzdálila a šla se zeptat naší lékokouzelnické kapacity na hradě, pana Matthewa Whitecrowa, který přiznal, že nebyl přítomen v době myšího ataku.
Matthew Whitecrow: Troufal bych si doufat, že neroznášejí nic, protože to už by nás skutečně někteří rodiče mohli pomalu chtít žalovat. Naše instituce by měla být proti podobným věcem prověřovaná a preventivními kroky chráněná.
Jeden zaměstnanec, který nechtěl být jmenovaný, se nechal slyšet: „To jsou myši zlobří, ty na člověka nejdou!“ A tudíž můžeme předpokládat, že pokud se budeme řídit pokyny Ministerstva kouzel a budeme věřit ujištění našeho lékokouzelníka, je naše škola před nemoci roznášejícími hlodavci chráněná. Můžeme s poklidem i nadále studovat a navštěvovat Velkou síň, aniž bychom se báli nějakého moru či myšilky obecné, což je nemoc, po které kouzelníkům narostou myší ocásky na bradě.
Jelikož jsem byla zvířátky ve VS naprosto okouzlená a stále na myši klikala jako blázen, toužebně hleděla a chtěla jsem si je alespoň prstíkem pohladit, tak mě zajímalo, jak to mají ostatní studenti, a zda byli jejich přítomností nadšení, či naopak. Pár se mi jich podařilo za vyděšeného pištění nově příchozích do síně i vyzpovídat.
Palačinka Med Džemová: Myšky na hradě pro mě byly příjemným zpestřením, ovšem to jejich okusování Venuší a Merkuru rozhodně není fér, a to jejich bobkování! Kudy se hnu, tam na nějaký ten bobeček narazím. – směje se – Kdyby si myšky s sebou nosily maličkaté smetáčky, bylo by vše mnohem jednodušší!
Sinead Siobhain: Myšky jsou prima, líbí se mi víc jak ti pavouci, co tu byli onehdá. Navíc je super pozorovat, jak se postupně probourávají do hradu. – vzpomene si na bušení, skřípání a vrzání a usměje se – Přijdou mi vážně roztomilé, jen doufám, že nepřilákají nějaké hady, to bych upalovala jako o život. No… a snad jim nebude nevolno z toho starého jídla, co spořádaly… – polituje myšky a pokýve hlavou –
Abigail Peterson: Já a myši, to je jako přitahovat dva protiklady. Rozhodně myši nemám ráda, mám z nich hrůzu. Jako malá jsem viděla ve sklepě dvě malý myšky, proběhly mi přímo u nohou. Křičela jsem přes celý barák, jak jsem se jich bála. – směje se – Doteď mám hrozné vzpomínky. Když jsem slyšela, že po hradě pobíhají myši, byla jsem vystrašená a musela jsem si vylézt na stůl. No, hrůza. A to nebylo ještě málo, k jídlu jsme měli myší bobky.
Poslední dobou se na hradě stávají ve Velké síni různé zajímavosti. Nevím o žádném divokém večírku, který by tam byl, ale rozhodně se tam stávají věci, které jsou příjemným zpestřením všedního dne. Mám na to opravdu štěstí. Jsem sice ve Velké síni málo, ale podaří se mi objevit takové zajímavosti. Také se Vám to stává? Klidně do komentáře napište, co zajímavého jste na hradě nebo přímo ve Velké síni zažili vy.
Pro Denní věštec
Chester Mikeyskovitá