Začalo to naprosto bezproblémově – focením cedulek se svým virtuálním jménem, popřípadě s přidaným datem, aby byla zajištěna pravost fotografií či našich prací – zda to splnilo svůj účel, nechme stranou.
Toto focení cedulek následně přešlo ve focení prstů, které se mohlo zprvu zdát jako dobrý nápad, ale… Ruku na srdce – opravdu podle prstu poznáte, kdo je autor? Nehledě na to, že netušíte, který prst je zrovna před objektivem vztyčen.
Novinkou zejména posledního roku je však focení sama sebe v nejrůznějších převlecích, oblecích, ale i ve formálním oblečení či pouhé „pasové fotografie“, abychom byli dobře rozeznatelní. Je toto počínání na virtuální a hlavně anonymní stránce správné?
Tuto otázku jsem si položila ve chvíli, kdy jsem měla u mudlů přednášku na téma přibližující virtuální svět, který ovlivňuje nejen nás, dospělé, ale hlavně děti a jejich mentalitu.
U těch může být posílání zprvu obyčejných fotek sebe samého předzvěstí toho, že začnou příliš důvěřovat neznámým lidem na internetu a posílání jejich fotografií se neomezí pouze na fotografie formální na prostředí našeho hradu, ale i na další, mnohem méně bezpečná místa mimo Hogwarts.
Můžete namítnout, že každý z nás, kdo zde na hradě jsme, má zdravý rozum a ví, co je správné a co ne, ale zkuste se vžít do dítěte, které žije hrou a udělá pro ni a pro sběr bodů cokoliv.
Je něco jiného posílat své fotografie, které se z prostor hradu mohou dostat kamkoliv, a jezdit např. na výjezdní semináře (ať oficiální, či nikoliv), kde mohou mít rodiče alespoň minimální jistotu, že je dítě mezi staršími a bezproblémovými dětmi/dospělými.
Je tedy dobré mít soutěže tohoto typu? A pokud ano, jsme si jistí, že mají být na body, kdy si ne každý plně uvědomí, zda vůbec takovou věc chce poslat?
Uvědomme si, že Hogwarts nemá při registraci žádnou doložku omezující věk registrovaných jako například nějaké sociální sítě, a podle toho bychom se měli v podobných citlivých a osobních věcech chovat.
Otázkou tedy zůstává – vrátit se k předchozí anonymitě, která bude narušována jen příležitostným srazem a osobním kontaktem, kde můžeme alespoň z části ovlivnit svou přítomnost na fotografiích, či rozjíždět business „odhalování se“ před virtuálním světem (a přiznejme si, v mnoha případech i před virtuálními lidmi) naplno?
Pro Denní věštec
Barbara A. Lecter
– Skvele napsane a souhlasim. Napsala si to presne jak ma byt. Ja jsem celkove pro zruseni takovy soutezi. Je spousta jinych kreslicich, psanych a tvorivych. Nez tohle. A rozmohlo se to vice nez je zdravo. Mozna by si to meli nekteri fialovy uvedomit. :))
Re: – Tvůj komentář mě celkem překvapil. Voláš po anonymitě, ale pak ve VS rozhazuješ fotky se svým tetováním různě po těle. To mi nepřipadá jako chování v souladu zachování anonymity.
To mě jako anonymita moc nepřipadá. Článek ale otevřel zajímavé téma, jsem zvědav, jestli rozpoutá nějakou diskuzi 🙂
Re: Re: – Myslíš, že Wenai odpověděla za mě. =) A za druhé, soutěže jsou na body a pak o ně přichází kolej. Když už tyhle soutěže, tak na srpce.
– No, něco jiného je dobrovolně ukázat sebe a něco jiného to v soutěžích, kde se buď ukážeš, nebo přijdeš o body a stebou celá tvoje kolej. Já taky nemám problém se ukázat, nicméně respektuju přání ostatních zůstat v anonymitě a přesto vytrvale sbírat body pro svou kolej.
– To je zajímavý názor a já s ním do jisté míry souhlasím. Neříkám, že by se ty soutěže neměly vůbec vypisovat, ale nějaké omezení pro ně, by jistě neuškodilo.
Na druhou stranu, kdo nechce svou identitu zveřejnit, tak tu soutěž dělat nebude, nebo nevyfotí alespoň obličej. To už pak záleží na každém zvlášť.
Re: – Jak jsem psala v clanku, jsou souteze, kde je vyfoceni obliceje nezbytne. Pak by bylo vhodne a fer, aby to bylo pouze za srpce, protoze jsou taci, kterym je ukazovani se neprijemne, ale zas na druhou stranu je „natlak“ spolecnosti, ktera chce body, tak velky, ze treba tu fotografii poslu i proti svemu presvedceni, na coz tu narazim 🙂 samozrejme je to vec kazdeho, jak se k tomu postavi, ale jak je psano, okolnosti jsou takove, jake jsou.
🙂 – anonymita je věc na hogu rozhodně žádaná a vhodná 🙂
co se týče oněch fotících soutěžích, ano, slečna žába má pravdu. nicméně není potřeba takové soutěže ihned odsuzovat, rušit, kamenovat a jinak je znehodnocovat.
když to někomu nevadí, proč ne?
proč, u merlinovy plešky, nepřidat variantu, aby bylo možné takhle nakreslit hogovskou postavičku? nebude to snad i lepší než se dívat na ty – nic proti – někdy už známé tváře 🙂
proč jednoduše nedat na výběr? kdo chce, ten umí 😉
Re: 🙂 – Jojo, hog alternativa by jiste byla resenim, uz z toho hlediska, ze ty postavicky tu jsme vlastne my 🙂
– Slečna Žába napsala velmi podnětný článek. Pokud už takovéhle soutěže, tak určitě jen za srpce, aby to nebylo cílené na sběr bodů, o které nechce člověk přijít.
Souhlas – Souhlasím,výborně napasné! 🙂 A ještě bys mohla přidat,že profesoři na výuce chtěj znát náš skutečný věk prý: “ aby mohli pochopit správnost úkolu“ 😀 skvěle napsané!
Re: Souhlas – Tam to zas chápu a veskrze je to dobrovolné (resp. vždycky, co jsem já viděla, je tam napsáno „můžete napsat, jestli chcete“, jestli je to někde povinné, tak to asi není ok, no =D). Pokud profesor neví, že je někomu 12, těžko může brát ohled na to, že to nebude tak „vyspělé“ jako od někoho, kdo je dospělý.
mluvíš mi z duše – Kvák, super článek. Onehdá jsem nad tím taky hloubala, když to bylo jednou kdysi dávno, napatlala jsem si na sebe hromadu šminek a byla jsem troll, bylo mi to celkem fuk. Ale i tak jsem odmítla zveřejnění v archivu. Potom toho ale začalo přibývat. Souhlasila bych s omezením na srpce anebo nutností alternativy. A je už jedno z jakého důvodu. Hog je pro některé místo, kde jsou někým jiným, lepším já, svým druhým či třetím já. Nebo třeba kočkou. A tyto soutěže narážejí na to pravé já. Což jestli bereme hog za ten svůj únikový svět, ve kterém si odpočineme od mudlů. tak tyto soutěže ho svým způsobem narušují. Ale to je můj názor. Každopádně by bylo super, kdyby SS vzal do úvahy myšlenky nejen z článku, ale i z komentářů.
v podstatě pro – Skvělý článek a určitě podporuju hlavní myšlenku – pokud je podmínkou focení sebe, ne za body.
A nevadilo by mi, kdyby na hradě v tomto směru vznikla nějaká obecnější pravidla, která by více zdůrazňovala, že Hog má být příjemný bezpečný svět pro všechny.
Z mého pohledu:
ještě jako student
jsem nesnášela úkoly, které po mě chtěly reálně něco provést v mudl světě. Včetně kreslení. Špatně se to mudlům vysvětlovalo 🙂
Ale tím, že mě kolej nikdy nenutila dělat něco co by mě nebavilo jen kvůli bodům, prostě jsem je ignorovala.
z fialového:
Mudl věk by mě při hodnocení písemných úkolů zajímal – třeba ve formě rozlišení školní třídy (do 5., 6.-8.).
Pokud za kvalitní zpracování úkolu považuju takové, které je správné i gramaticky/stylisticky a hodnotím něco, co není jazykově vyladěné, zajímá mě, jestli se jedná o nedostatek pozornosti na straně odevzdávajícího, nebo jestli je na místě vnímat práci v kontextu gramatiky pro 5. třídu. A podobně co se týká úvahy, abstrakce.
Respektuju, že ten údaj obecně nemáme k dispozici a snažím se reagovat obecně přijatelně, ale občas mám dojem, že by mi to hodně pomohlo. A chápu, že profesoři ten dojem mají ještě intenzivnější.
Focení prstu u fotosoutěží jsem zavedla (jako alternativu cedulky) proto, že je to sice nedokonalá ověřovací metoda (nepoznám, jestli je to prst Macha nebo Šebestové), ale cedulku s sebou běžně nenosíme, musí se umisťovat (tj běhat s Hog věcí v mudl světě) a stejně může Mach nosit cedulku Šebestová a „novost“ obrázku to celkem řeší… Hledala jsem něco, co všichni mají u sebe, co co nejmíň obtěžuje.
Samotné to považuju za neškodné, na druhou stranu s článkem souhlasím natolik, že zkusím vymyslet něco jiného 🙂